Den D

1. července 2012 v 20:26 | Gigi |  Jednorázovky
Zdravím vás, děti :)! Tady je můj první příspěvek z Anglie...asi mi to tady fakt svědčí, protože to je povídka kterou jsem rozepsala před rokem v Irsku a od té doby jsem ji nebyla schopna dokončit a dneska bum! a jednorázovka je na světě :D. Tak nějak volně navazuje na povídku Jen další obět...nebo ne? věnovat ji chci Hope, kvůli a díky níž obě tyhle jednorázovky vznikly :). Takže, my dear, tohle je pro tebe!! Snad ti povídka zvedne náladu a doufám, že náležitě oceníš, že jsem si i přečetla článek o fázích porodu a jak probíhají, nicméně na popis samotného porodu jsem neměla žaludek :D.

Enjoy!!!
Love,
Gigi x



"Tak co? Jak se cítíš?" podívala se Lily soucitně na kamarádku, které se neustále poposunovala po pohovce, aby našla pohodlnou pozici.
"Jak to myslíš? Už týden přenáším! Tak jak se asi můžu cítit," odvětila Hope trochu napruženě a pak se náhle s námahou zvedla.
"Co je?"
"Joshua mi zrovna zatlačil na močový měchýř," ušklíbla se Hope a zamířila na toaletu, jak nejrychleji mohla.
Lily za kamarádkou hleděla s veselým úsměvem, i když ji litovala, protože věděla, jak jí je. Když čekala Harryho, zažívala podobné starosti (a radosti) a věděla tedy, že to není žádná legrace. Na druhou stranu těch devět měsíců bylo naprosto výjimečných. Hope na tom byla stejně. Celá rozkvetla a jen zářila. Navíc Sirius se choval zcela dokonale a pečoval o svou těhotnou ženu jako o princeznu, takže jí ani miminku vůbec nic nechybělo.
"Lepší?" zeptala se Lily, jakmile Hope vešla zpět do obývacího pokoje.
"Jo jo, myslím, že na záchod teď tak deset minut nepůjdu," zasmála se Hope a vzala si kabelku. "Už půjdu domů, jsem nějak utahaná, tak si na chvíli lehnu a počkám, až Sirius zase připálí večeři."
"Kdyžtak ho pak pošli, udělám dvě porce navíc," odpověděla Lily se smíchem a Hope se přemístila domů.
***
V pohodlí jejich poměrně nového domku, který se nacházel ve vesnici jen pár mil od Godrikova dolu, na sebe Hope natáhla volné těhotenské šaty a se sklenicí ledového čaje se uvelebila na lavičce ve stromy zastíněném altánku. Chvíli jen tak ležela s nohama opřenýma o opěradlo a užívala si chvíli klidu bez neustálého běhání na záchod, bolestí zad a dalších možných i nemožných míst. Když se po chvíli uvnitř ní Joshua pohnul a jemně kopnul, se spokojeným úsměvem si pod hlavu dala dva polštáře, pak ruce složila na břicho a usnula.
Asi o dvě hodiny později ji z ničeho nic probudil tupý tlak v dolní polovině břicha. Hope se s trhnutím posadila a vytřeštila oči. Bylo to tady! Joshua chtěl na svět. Hope se rozbušilo srdce a zrychlil dech. Na tohle nebyla připravená. V téhle chvíli neměla být sama, protože už když zjistila, že je těhotná, věděla, že začne panikařit. A taky že ano! Z hlavy se jí vypařily všechny informace, které jí kdy řekla její lékouzelnice nebo které si přečetla. Jediné, co zůstalo, byl neochvějný a hlavně neopodstatněný pocit, že za chvíli určitě porodí sama na lavičce v zahradním altánku.
Po nějakých dvaceti minutách, kdy Hope jen strnule seděla, ruku na břiše, oči upřené kamsi do dálky, se nic dalšího nestalo. Mladá čarodějka si oddechla, odrhnula si z čela zpocené vlasy a začala zase v klidu a racionálně uvažovat. Takže, Alyssa říkala, že dokud stahy nejsou pravidelné, nic se neděje. To je fajn! Zatím jsem měla jen jeden. Teď musím jen v klidu počkat, jestli jich přijde víc pravidelně po sobě … i kdyby jo, tak Sirius už bude tou dobou doma. A slíbil, že zachová chladnou hlavu! S těmito myšlenkami se Hope zvedla a, stále ještě trochu rozklepaně, zamířila do kuchyně. V polovině cesty ucítila další stah. Teď už však tak nějak čekala, že to přijde, takže dalších záchvat paniky se nedostavil a ona se usadila na židli u jídelního stolu a její nervozitu naznačovalo jen občasné bubnování prsty o dřevěný povrch stolu.
Dalších pětadvacet minut se neuvěřitelně vleklo, a když pak Hope ucítila třetí stah, věděla, že to už nejsou jen nějaká varování, že porod přijde za další týden. Teď už bylo nad slunce jasné, že někdy během dneška, nebo možná zítra podle toho, jak vše půjde, se narodí její a Siriusův syn. A protože její milovaný manžel se stále ještě nevrátil, mávla Hope hůlkou a stříbrný patron v podobě velkého psa vyrazil, aby mu tuto zprávu předal.
Chvíli poté, co pes zmizel, se v chodbě ozvalo prásknutí a pak do kuchyně vběhnul bledý rozcuchaný Sirius. "U - už?" bylo jediné, co ze sebe dostal.
Tak tolik k jeho klidu, pomyslela si Hope, ale nahlas se statečným úsměvem pronesla: "No, ne zrovna hned teď, ale brzy to přijde, miláčku. Mohl bys mi z ložnice přinést tašku a pak možná pošli zprávu Lily a Jamesovi. Oba jsme nervózní, tak možná bude lepší, když nám s přenosem k Mungovi pomůžou, ne?"
Sirius jen kývnul hlavou a za chvíli už bylo slyšet, jak dupe nahoru po schodech, vbíhá do ložnice a bere její tašku. Ani ne za minutu byl zpět a odesílal na cestu dva patrony.
"Jak se cítíš?" zeptal se pak už o něco klidnějším hlasem.
"Teď už líp," usmála se Hope a zvedla se ze židle, aby ho políbila.
"To je dobře… trochu jsem to nezvládl, co?" podotkl Sirius, když si ji k sobě přivinul a Hope se nad jeho provinilým tónem musela uchechtnout.
"Je pravda, že tvůj příchod byl velmi daleko od klidu, který jsi mi sliboval, ale myslím, že to nebylo tak hrozné."
"Hope? Siriusi?" ozval se z předsíně Lilyin hlas a za chvíli už i s Jamesem stáli v kuchyni. "Takže večeře asi nebude potřeba, že?"
"Dneska asi ne," zasmála se Hope, kterou příchod přátel ještě více uklidnil.
"A jak se cítíš? Jak často máš stahy?" začala se hned Lily vyptávat a pomohla kamarádce zpět na židli.
"Zatím co pětadvacet minut," odpověděla Hope a s vděčným úsměvem přijala od Jamese sklenici studené vody. Když nejlepší přítel jejího muže pokládal nápoj na stůl, pošeptala mu s tichým smíchem do ucha: "Vezmi Siriuse do obýváku a nalej mu panáka, prosím tě. Myslím, že je ještě vystrašenější než já, ten můj hrdina." S cukajícími koutky James přikývnul a odvedl svého kamráda pryč z kuchyně.
"Hmm…pětadvacet minut je docela v pořádku. Pokud ti ještě nepraskla voda, tak můžeme počkat, až budeš mít stahy co patnáct minut, než se přeneseme k Mungovi. Mám poslat zprávu Alysse, aby nás čekala?" pokračovala Lily v jejich porodním rozhovoru.
"Ne, voda mi ještě nepraskla. To bych tady vyšilovala společně se Siriusem. A na Alyssu jsem zcela zapomněla, takže ano prosím."
Lily tedy odeslala svého patrona a pak se s jiskřičkami v očích obrátila zpět ke kamarádce. "Kdepak je ten Siriusův slibovaný klid? Ten jeho patron měl tak rozklepaný hlas, že by si jeden pomyslel, že umíráš a ne rodíš."
"Já vím," ušklíbla se Hope. "Když jsem ho viděla, jak celý bledý a rozcuchaný vběhnul do kuchyně, veškerá panika mě rázem přešla. I když mě trochu naštval, protože to já bych dneska měla nervovat a ne on."
"Však se neboj. James a jeden dva panáky ho uklidní," chlácholila ji Lily, avšak úsměv jí zmizel z tváře, když zpozorovala, jak kamarádka vykulila oči. "Co je?"
"Ehm…víš, jak jsem říkala, že mi ještě nepraskla voda? Tak už praskla," zašeptala Hope a podtón paniky se jí opět vloudil do hlasu.
"Dobře, hlavně zhluboka dýchej a uklidni se," instruovala ji Lily a pak zařvala směrem k obývacímu pokoji: "JAMESI, SIRIUSI! VYRÁŽÍME!"

***
V hale u Svatého Munga už na ně čekala Alyssa Greenová s kolečkovým křeslem. "Tak je to tady, Hope," usmála se na ni, když si budoucí maminka do křesla sedla a vydali se na porodní oddělení. "Jak to zatím vypadá? Stahy? Voda?'
'Stahy zatím má co pětadvacet minut, ale před chvílí jí praskla voda, takže jsme se hned přenesli,' odpověděla Lily, za což jí Hope byla nesmírně vděčná. Jen se totiž křečovitě držela Siriusovy ruky a vůbec jí nebylo do řeči.
"Dobře, uložíme tě na pokoj a já tě prohlédnu. Připrav se, že to bude ještě nějakou dobu trvat, než tě vezmeme na sál."
"Nějakou dobu?" podíval se Sirius na Alyssu jako na blázna.
"Ano, Siriusi, bude to tak 10 až 12 hodin, protože Hope je prvorodička, než dojde k samotnému porodu," vysvětlila Alyssa a otevřela dveře do jednoho z pokojů. "Budete mít naprosté soukromí, protože tady dnes jsou jen dvě další maminky. Uveleb se a já tě vyšetřím."
"Tak všechno je zatím v pořádku a opravdu se jedná o počátek porodu a ne o falešné stahy. Kdybyste cokoli potřebovali nebo se něco dělo, zavolejte mě. Zatím si, Hope, buď lehni na bok nebo si sedni a můžeš se i procházet. Pokud nenastane nic akutního, uvidíme se za pár hodin."
"Tak teď budeme čekat," zkonstatovala Hope a usmála se na Siriuse, který už konečně vypadal o něco líp. "Co chcete dělat?"
"No, já si na chvíli odskočím domů. Zkontroluju, jestli je Harry v pořádku a moc nezlobí chůvu a za chvíli budu zpátky," odpověděla Lily, lípla všechny tři na líčko a přenesla se pryč.
"Já si zajdu pro kafe. Mám vám taky něco přinést?" zeptal se James, když se Lily přenesla, protože chtěl dát budoucím rodičům trochu soukromí.
"Mně přines ledovou tříšť, prosím, a Siriusovi vezmi asi taky kafe. Děkuju," odpověděla Hope a James odešel.
"Všechno v pořádku?" zeptal se Sirius.
"Ano! Vždyť jsi to před chvíli všechno slyšel od Alyssy. Nestrachuj se tak! Kdyby se něco dělo, určitě bych se ozvala," odpověděla Hope už trochu rozladěně.
"Tak promiň, že mám strach o ženu, kterou miluju a která mi má za pár hodin porodit první dítě," zavrčel Sirius a oči mu trochu potemněly probouzejícím se vztekem.
Hope se usmála. Rozhodně bylo lepší, když se Sirius vztekal, než aby zase začal panikařit. "Já to chápu a jsem ráda, že mám tak starostlivého manžela, ale opravdu bych řekla, kdyby se něco dělo."
"Fajn," odsekl Sirius, stále trochu uražený a rozladěný, ale pak si přisedl k Hope na postel a políbil ji. "Jen chci, abyste byli oba v pořádku."
"Já vím," zamumlala Hope a polibek mu vrátila.
"Tak co, vy dva?" ptal se James, který zrovna s námahou procházel dveřmi se třemi nápoji v rukou. "Už se zklidnil?" mrknul ještě na Hope.
"Hele, Dvanácteráku, nemluv, jako bych tady nebyl. Tys taky nebyl zrovna klidný, když rodila Lily," řekl Sirius.
"No jo, brácho, máš pravdu! Ale pokud si dobře vzpomínám, ty sis tehdy taky neodpustil pár nejapných vtípků," vrátil mu to James, čemuž se všichni tři zasmáli a pak se jejich hovor stočil ke vzpomínkám na Lilyin porod.
***
Po pár hodinách, právě, když Alyssa provedla druhou kontrolu a oznámila Hope, že jsou na čtyřech centimetrech a že teď už vše půjde rychleji, takže během tří hodin by ji mohli odvézt na sál, se vrátila Lily.
"Tak jak to vypadá? Omlouvám se, že se vracím tak pozdě, ale Harry nechtěl vůbec usnout a jelikož chůva už vypadala dost zoufale, uspala jsem ho já - samozřejmě, že se to neobešlo bez pár hodin řevu a odmítání si alespoň lehnout."
Ostatní dospělí na ni zůstali zírat jako na zjevení a zrzka se chytila za pusu. "Bože, promiňte, to je asi to poslední, co chtějí budoucí rodiče slyšet. Tak povídejte vy."
"No, tak za tři hodiny půjdu na sál," usmála se Hope a i přes její bledost a nervozitu bylo vidět, jak se na jejich chlapečka těší.
"Jo, a já budu za tři hodiny leda tak nervózně přecházet po chodbě," zabrumlal Sirius. "Nechápu, proč otec nemůže být u porodu."
"Já taky ne, ale předpisy jsou předpisy," pokrčila rameny Alyssa. "Za tři hodiny zase přijdu. Zatím se mějte a hlavně v klidu, Siriusi!"
***
"Tak výborně! Jede se na sál," informovala je Alyssa po poslední kontrole.
"Hodně štěstí, zlato," popřála Hope Lily a stiskla jí ruku.
"Zvládni to," přidal se James.
"Miluju tě," zašeptal Sirius, věnoval jí poslední polibek a pak už jí Alyssini asistenti odvezli na porodní sál.
***
"Siriusi, přestaň tady přecházet! Znervózňuješ nás ještě víc, než už jsme," vyjela na něj Lily, protože rázoval sem a tam před jejich sedátky. "Je tam teprve deset minut. To tady budeš chodit celou tu hodinu nebo možná i dýl?"
"Nech ho, Lils, já jsem byl úplně stejný. Jen jsi měla to štěstí, žes mě neviděla," krotil ji James a věnoval příteli povzbudivý pohled. "Všechno bude v pořádku."
"To nevíš! Co když se něco stane? Nepřežil bych, kdybych jednoho z nich … nebo oba … ztratil," řekl Sirius, na chvíli se zastavil a frustrovaně si prohrábnul vlasy.
"Nevím, ale věřím tomu. Podle Alyssy komplikacím nic nenasvědčovalo a i kdyby se nějaké objevily, je natolik zkušená, že vše dovede ke šťastnému konci," odpověděl James s takovou jistotou, že to jeho nejlepšího přítele trochu uklidnilo.
"Siriusi! Lily! Jamesi!" ozvalo se z druhého konce chodby, a když se otočili, viděli, že se k nim žene Remus.
"Tak co?" zeptal se, když Siriuse krátce objal.
"Je na sále. Vše je snad v pořádku," vymáčkl ze sebe Sirius.
"Vše je určitě v pořádku!" usmál se Remus a přivítal se s Lily a Jamesem. "Přišel bych dřív, ale musel jsem Brumbálovi pomoct s jistým vlkodlačím problémem… ale to můžeme probrat někdy jindy," osvětlil Remus důvod svého pozdního příchodu.
"A vyřešili jste to?" zeptal se James tiše, když se Remus posadil.
"Nakonec ano, ale vážně bych to teď a hlavně tady nerozebíral. Přece jen to je záležitost Řádu," odvětil Remus a opatrně se rozhlédl.
"Jasně, máš pravdu," pokývl hlavou James.
"Co jim tak dlouho trvá?" vyštěkl Sirius, který si tiché výměny informací mezi přáteli vůbec nevšimnul.
Teď se Lily musela usmát. "Siriusi, je tam jen půl hodiny. Některá miminka si dávají na čas a hlavně ta první."
"Já vím, ale je hrozné nevědět, co se tam děje," odvětil Sirius a pokračoval ve svém přecházení.
Když uběhla další hodina, začala i Lily být daleko nervóznější, protože ona sama byla na sále jen nějakých padesát minut. Ovšem věděla, že každá žena i každé miminko je jiné, a jelikož Sirius vypadal, že každou chvíli buď omdlí, nebo vtrhne na sál, položila mu ruku na rameno v uklidňujícím gestu a řekla: "Teď už to nebude dlouho trvat, uvidíš."
A opravdu! Po deseti minutách se dveře na sál konečně otevřely a vyšla usmívající se Alyssa. "Tak, Siriusi Blacku, jsi táta! Kdo by to byl před pár lety řekl. Přemístili jsme Hope zpátky do jejího pokoje, takže za ní můžete všichni jít… jé, ahoj, Reme! Kdys dorazil?"
"Asi před hodinou. Mám tě zítra vyzvednout tady?" usmál se Remus v odpověď.
"Jasně! Končím v šest," řekla Alyssa a jejich třem přátelům poklesly brady.
"Co se to tady děje?" usmál se James šibalsky, když zamířili k pokoji.
"Co by, jdeme na večeři - už potřetí pro vaši informaci," odpověděl Remus a když po sobě všichni tři hodili významné pohledy, dodal: "Ale no tak! Už nejsme v Bradavicích. Nebuďte jak malí!" Odpovědí mu byl pouze veselý chechot.
Sirius se vrhnul k posteli, kde Hope ležela, hned jak rozrazil dveře. "Lásko, jsi v pořádku? A malý?"
"Ano, je nám moc dobře," usmála se Hope unaveně a nechala Siriuse, aby ji políbil. "Vezmi si ho."
Sirius od ní tedy opatrně přebral jejich potomka a otočil se k jejich třem nejlepším přátelům. "Dovolte, abych vám představil Joshuu Remuse Blacka. Promiň, Dvanácteráku, ale Joshua James zní fakt divně. Krom toho, jdete s Lily za kmotry."
James se naoko uraženě zamračil, ale pak se rozesmál a ostatní se k němu rádi přidali. Sirius, s malým stále v náručí, je zanechal jejich veselí a obrátil se zpět k Hope.
"Děkuju, zlato," řekl tiše a pak se sklonil ke svému synovi, který ho právě drobnou ručkou chytnul za prst.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 1. července 2012 v 20:46 | Reagovat

ach! to bylo tak krásné! ani netušíš, jakou radost jsi mi udělala! ani jsem nedoufala, že to někdy dopíšeš =o) nemyslím to špatně, jen víš, co jsi říkala, ne? =o)
a jako vyšilující Sirius? přesně podle mých představ =oD
já jsem si tuhle povídku zamilovala stejně jako tu první =o)
moc za ni děkuju =o*
akorát teda takový detail...neměli mít Hope a Sirius dům vedle Lily a Jamese? O=o)

2 Hope Hope | Web | 1. července 2012 v 20:56 | Reagovat

jinak článek oceňuju, abys věděla!
a Remova poznámka, že už nejsou v Bradavicích a aby nebyli jako malí? dokonalé =o)

3 gigi gigi | Web | 1. července 2012 v 21:46 | Reagovat

Jsem ráda,že jsi nadšená :) :D a ano, taky jsem si nikdy nemyslela,že to dopíšu...joo,měli mít dům v Godrikově dole,ale to je maličkost :D třeba špatná kanalizace,víš jak :D

4 Hope Hope | Web | 1. července 2012 v 22:07 | Reagovat

ty si moje nadšení nedovedeš ani představit! =oD však jo, maličkost...ano, kanalizace...nebo otravní sousedi =oD

5 Drom Drom | 1. července 2012 v 22:15 | Reagovat

Heh..:D pěkná povídka, vrátila sem se úplně zpátky do těch let na střední, kdy FF bylo úplně něco jiného než teď (teď mě akorát tak napadne - autorské právo, osoby a jména použitá v knihách, holdují sami vlastním autorským právům ještě mimo dílo jako celek) :D
Asi se porod v česku nedá srovnávat s kouzelnickým porodem v anglii a tak nebudu rýpat do průběhu jako takového..:D jedna věta tam byla taková docela pofidérní, znělo mi to, jako by se přehodil slovosled nebo to bylo takové prostě hrbolaté, ale jinak dialogy, ty sou prostě tvoje a vždycky budou! :) Mám ráda to, jak umíš situaci využít a krásně tomu dialogu dodat šťávu..:) mno každopádně sem prostě spokojená a líbilo se mi to :P jen tak dál a třeba klidně k NSN :P

6 gigi gigi | Web | 1. července 2012 v 23:19 | Reagovat

Díky, Drom, za zcela vyčerpávající komentář :D jako vždy...nevím, jak vypadají porody kdekoli, jelikož jsem se účastnila pouze toho svého :D, ale podle toho článku, co jsem četla, ten předporodní průběh je plus minus, jak jsem  to psala teď :D samo, že to má asi každý jinak a nepoužívám odborné termíny a kdybych to měla rozepisovat celé, tak mi asi hrábne :D ...jj, vím,že mi tam taky něco nesedělo, jak jsem si to pak tady pročítala, ale už se mi to nechtělo opravovat :D ale jinaak díky a jsem ráda, že se ti to líbilo :)

7 Drom Drom | 1. července 2012 v 23:41 | Reagovat

mno hlavně to, že když maminka porodí, tak leží asi 2-3 hodiny sama na sále a nechá se spát, k miminku se dostane až po delší době..:) ael je to jak kde, protože když to vezmeš třeba jak rodila Rachel, tak ta měla mimčo taky hned..:D

8 gigi gigi | Web | 2. července 2012 v 12:29 | Reagovat

:D Pravda, poporodní péči jsem moc pozornost nevěnovala :D ... víš jak, to nebylo důležité pro příběh

9 Illandris Illandris | Web | 7. července 2012 v 22:31 | Reagovat

Sirius jako pyšný taťka, to se mi vážně líbí. Škoda jenom, že u toho porodu nebyl, vtipný by bylo, kdyby tam omdlel:D

10 Maysie Maysie | E-mail | Web | 22. října 2012 v 14:50 | Reagovat

Pěkná povídka :)

11 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 2. února 2013 v 22:04 | Reagovat

Zdravím!
Tímto bych Tě ráda pozvala na soutěž Imaginaria: http://libere.blog.cz/1301/imaginarius-special

Hezký večer přeji.
Maglaiz :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.