Říjen a březen - 2.část

19. července 2011 v 20:08 | Gigi |  Na přání...
Jo a ten název je strašně stupidní, ale nic jiného mě nenapadlo :D

"Nervózní?" zeptala se Hermiona Leanne první říjnové soboty, když spolu s ostatními studenty čekaly ve vstupní síni, až na ně přijde řada u školníka se seznamem.
"Ani ne…spíš jsem zvědavá, jak na to budou reagovat Harry s Ronem. Možná jsem jim to měla říct, aby byli připraveni. Takhle to pro ně bude strašný šok a určitě už se mnou nikdy nepromluví," odpověděla Leanne a kousla se do rtu.
"Neboj, Hermiona bráchu určitě zpracuje a já Harryho taky zvládnu. Bude to v pořádku. Navíc s ním přece ještě nechodíš, jen si jdete někam sednout," uklidňovala ji Ginny, která byla do celé situace zasvěcena den po té, co Leanne v září vše vyklopila Hermioně.
"Doufám, že máš pravdu…hele, jsme na řadě," ukázala Leanne na školníka, který je už nějakou chvíli nevrle pozoroval.
Když mu řekly svá jména a on si je odškrtnul, vyšli holky ven z hradu. Počasí se dneska opravdu vydařilo. Přestože foukal chladný vítr, sluníčko ještě teple hřálo a nebe bylo jako vymetené, takže deště, který by první letošní návštěvu Prasinek zkazil, se nikdo nemusel obávat.
"Zlom vaz," usmála se Hermiona na kamarádku povzbudivě a kývla hlavu nalevo od nich, kde stál Draco se svou partou.
Leanne se zhluboka nadechla a s posledním pohledem na své kamarádky, zamířila ke svému doprovodu. V duchu si říkala, že na to neměla kývnout, že to je beztak jen nějaká bouda, pomocí které ji Draco přede všemi znemožní. Naštěstí pro ni (a upřímně, hlavně pro Draca) se mýlila! Když totiž došla až ke Zmijozelským, Draco se na ni usmál, pozdravil, všem, i když ji moc dobře znali, ji představil jako svůj dnešní doprovod do Prasinek a pak se omluvil s tím, že už musí jít.
"Teda, já zírám," promluvila Leanne, jakmile byli z doslechu Dracových přátel.
"Na co?"
"No, jak ses tomu postavil čelem. Upřímně, čekala jsem nějaký podraz, ale tys mě dokonce představil a nesnažil ses dělat žádné tajnosti," vysvětlila Leanne s tichým smíchem.
"Nejsem až tak špatný, jak si o mě všichni myslí. A co Potter a Weasley, jak to vzali?" podíval se Draco na dívku po svém boku zvědavě.
Leanne trochu zrudla a cosi zamumlala.
"Takžes jim to neřekla?"
"Když to nešlo…pochop, jsi to ty. Kluci tě nenávidí, ty nenávidíš je. Dozví se to dneska a pak to s nimi nebudu mít moc lehké, což pro tebe může být kompenzací toho, že jsem tě zapřela."
"Takovou kompenzaci nepotřebuju. Nechci, abys kvůli mně měla potíže a chápu, žes jim to neřekla. Být tebou taky bych se zapřel," zasmál se Draco, což vyvolala další Leannin nechápavý pohled.
"Co zas?" ošil se Draco nervózně.
"Nic…jenom tě nepoznávám. Chováš se úplně jinak, než jak se chováš normálně. Jako bys to nebyl ty. Takže by mě jenom zajímalo, proč ta náhlá změna?"
"No, můžeš za to ty. Prostě se mi líbíš a bylo mi jasné, že kdybych se i dál choval jako kretén, tak bys se mnou nikam nešla," přiznal Draco zcela upřímně.
Na to Leanne neměla co říct, takže radši změnila téma a dokud nedošli ke Třem košťatům, probírali školu, famfrpál, rodiče, přátelé a prostě všechno, o čem se dá mluvit.
Když se v poloprázdném lokále usadili u jednoho ze stolů každý se sklenicí máslového ležáku, nenastalo ono trapné ticho, které v takových chvílích obvykle přijde. Tihle dva ještě donedávna znepřátelení studenti si totiž měli překvapivě hodně co říct, takže seděli, pili, mluvili a oba se cítili skvěle.
"Myslím, že našemu zábavnému dni právě odzvonilo," prohlásil Draco asi po třech hodinách, když pohlédl ke dveřím.
Leanne se také otočila a srdce ji spadlo do kalhot. Ve dveřích Tří košťat totiž stála Hermiona s Ronem a Ginny s Harrym. Čtveřice si jich samozřejmě ihned všimla a zamířila k nim.
"Leanne, Malfoyi," pronesl Harry tónem jako z nějakého mudlovského westernu a Ron pokývl hlavou.
"Nazdar, sednete si k nám?" zeptala se Leanne stěží zadržující smích, protože ti dva vypadali vážně komicky.
"Ne, díky. Jdeme si jen pro něco s sebou a vyrážíme zpátky do Bradavic, ale vy si to tady užijte," usmála se Hermiona na Leanne. Na Draca se ani nepodívala. I když kamarádce přála, že je zamilovaná, mezi ní a Dracem bylo až moc urážek na to, aby s ním hned mohla normálně mluvit.
"Dobře, tak se uvidíme na večeři," rozloučila se Leanne a sledovala kamarády, jak si jdou k baru objednat, jak čekají a následně odcházejí pryč. Pak se podívala na Draca a oba naráz propukli v hurónský smích.
Po téhle příhodě se oba rozhodli, že se ještě půjdou na chvíli projít a pak se také vrátí do školy. Přece jen byli v sedmém ročníku a měli příliš učení na to, než aby strávili v Prasinkách celý den.
"Tak co? Považuješ dnešek za úspěch?" zeptal se Draco Leanne, když se cestou od Chroptící chýše na chvíli zastavili.
"Rozhodně. Skvěle jsem se bavila, což bylo sice nečekané, ale příjemné," pohlédla na něj s úsměvem.
Ano, a pak to přišlo! Draco k Leanne přistoupil o pár kroků blíž, naklonil se a…
"Vážně mě chceš poprvé políbit u Chroptýcí chýše?" vyprskla Leanne a ramena se jí začala otřásat v nové vlně smíchu.
"Nekaž to, Wellsová. Aspoň budeš mít na co vzpomínat," ušklíbl se Draco vesele, přitáhl si ji k sobě a konečně ji políbil.
"No, pane Malfoy, tohle vám opravdu jde a ani místo konání mi ten zážitek nezkazilo," usmála se Leanne, když se od sebe odtrhli.
"To jsem rád. Tak půjdem zpátky, co?" navrhnul Draco s povzdechem, objal Leanne kolem ramen a zamířili do Bradavic.
***
Od té první říjnové soboty se z Draca Malfoye a Leanne Wellsové stal oficiální pár. Většina jejich spolužáků ze sedmého ročníku a mnoho dalších z nižších z toho byla docela zmatená, což ovšem nově zamilované dvojici nikterak nevadilo. Snažili se být co nejvíc spolu, i když společnému sezení při hodině lektvarů se pro jistotu vyhnuli. Harry s Ronem se sice na Draca začali dívat trochu kladněji, ale přece jen by to byla zbytečná provokace, hlavně pro Snapea. Jinak se ale od sebe nehnuli. Učili se spolu, chodili se procházet po školních pozemcích, trávili hodiny v knihovně, kde se bavili o všem možném a další hodiny v komnatě nejvyšší potřeby, kde už tolik slov nepotřebovali :D.
"Tak co? Už jsi to napsal vašim?" zeptala se Leanne jednoho březnového pátku, když se po večeři procházeli po školních pozemcích.
"Napsal. Matka to vzala v pohodě, tvoje rodina je čisté krve, navíc zná tvou mamku ještě odsud z Bradavic. Co se týká otce, tak víš, že ten mi nikoho z Nebelvíru nikdy neschválí," odpověděl Draco s drobným úsměvem a promnul si levé předloktí.
"Stalo se ti něco?" podívala se na něj Leanne starostlivě.
"To nic není. Jen jsem se dneska praštil do skříně a docela to bolí, asi budu muset zajít na ošetřovnu," odvětil Draco trochu vyhýbavě a pro jistotu svou přítelkyni políbil, aby jí zabránil v dalším vyptávání.
Leanne však neměla v úmyslu vyzvídat. Neměla žádné podezření nebo si ho nepřipouštěla. Poslední dobou si už několikrát všimla, že si Draco mne levé předloktí, věděla, že jeho otec je Smrtijed, ale to neznamenalo, že se jím stal i Draco. Nikdy o tom sice nemluvili, ale Leanne si byla jistá, že on se k nim přidat nechce. Cítila to v hloubi svého srdce a to ji ještě nikdy nezradilo. Cítila tam však i něco jiného a to už tak příjemné nebylo. Přišlo jí, že její láska k Dracovi se začíná jaksi vytrácet. Pořád ho svým způsobem milovala, ale její cit nerostl, prostě se trochu smrsknul a už pár měsíců zůstával pořád stejný. Byli spolu už půl roku a ještě si neřekli, že se milují, takže Leanne předpokládala, že Draco na tom možná bude stejně jako ona.
"Copak?" pohladil ji Draco po tváři.
"Ale jen jsem se tak zamyslela…budu už muset jít, mám dost učení. Tak zítra pa," políbila ho na rozloučenou a rychlým krokem zamířila do hradu.
"Tak jak bylo?" vyzvídala Hermiona, když se Leanne ve společence usadila k ní, Ginny, Harrymu a Ronovi.
"No…tak nějak divně. Myslím, že Draca už skoro vůbec nemiluju," odpověděla Leanne smutně a čekala, co přijde.
"Tak to mě mrzí. Nerad to říkám, ale slušelo vám to spolu a vypadali jste vážně šťastně," řekl Ron a černovláska se na něj vděčně usmála, protože věděla, jaké přemáhání ho tahle slova stála.
"Chceš to skončit?" zeptala se Ginny bez vytáček.
"Nevím….asi ne. Mám ho pořád moc ráda, je mi s ním dobře a myslím, že náš vztah ho tak nějak drží od toho, aby se nechal přemluvit k připojení ke Smrtijedům, dokonce napsal i dopis rodičům, že se mnou chodí, což nebyla zrovna nejlehčí věc na světě. Na druhou stranu je poslední dobou občas strašně divný, sem tam si promne levé předloktí…a já nevím, co si myslet. Nechce se mi věřit, že by si nechal vypálit Znamení zla, ale taky se mi nechce věřit, že se praštil do skříně nebo co," svěřila se jim Leanne se svými myšlenkami.
"Takže co budeš dělat? Musíš se rozhodnout," prohlásil Harry trochu netaktně, čímž si vysloužil dloubanec do žeber od Ginny.
"Prostě nevím, Harry. Musím si to nechat projít hlavou a zítra si s ním promluvím. Dobrou."
V sobotu ráno se Leanne probudila nezvykle brzy, ale už se jí nepodařilo usnout, takže se oblékla a tiše se vyplížila z ložnice. Rozhodla se, že se půjde podívat do sovince za svým puštíkem Anemone, protože už ji dlouho neviděla a navíc z té věže byl krásný výhled po okolí.
Leanne zamyšleně procházela tichými, ještě potemnělými chodbami a podvědomě si připravovala, co řekne Dracovi, když tu náhle uslyšela za zákrutem jeho hlas.
"Říkám ti, že Leanne se k nám nikdy nepřidá."
"Tak v tom případě ji budeš muset nechat," odpověděl hlas, který nepochybně patřil Pansy Parkinsonové. "Stejně jsi říkal, že už jí kdovíjak nemiluješ. Bože, ani jsi jí to nikdy neřekl a ona tobě taky ne."
"Ale i tak s ní chci ještě být…aspoň než odejdeme z Bradavic. A třeba se mi ji podaří přemluvit, byla by to skvělá životní partnerka," namítl Draco.
Leanne zůstala stát jako omráčená a v hrudi se ji vzedmula prudká vlna hněvu. Všechny věty, které se Dracovi chystala říct, se vypařili a zůstala jen jedna .
"No, pěkně jsi mi to ulehčil," vyštěkla na něj, když rázně vystoupila zpoza rohu. "Víš, já už tě taky nemiluju, ale pořád tě mám ráda a bylo mi s tebou dobře a chtěla jsem vymyslet něco, jak náš vztah zachránit, ale to, co jsem slyšela a ta hnusná věc na tvé ruce, to náhle všechno usnadňuje. Je konec. Najdi si nějakou jinou skvělou životní partnerku, třeba tady Pansy nebo nějakou jinou holku ze Zmijozelu nebo nějakou Smrtijedku. Je mi to jedno. Přeju ti v životě jen to nejlepší, ale už s tebou nechci nikdy mluvit. Sbohem."
A Draco tam zůstal stát a jen zíral, jak mu jeho první láska mizí z dohledu. Popravdě byl rád, že to takhle dopadlo, protože věděl, že Leanne nikdy nepřesvědčí, aby se přidala k Voldemortovi a kdyby s ní měl žít a neustále před ní tajit, kým opravdu je, byla by nešťastná a on taky.

Jak to bylo dál, je většinou dobře známo. Draco se oženil, měl syna Scorpia, byl se svou manželkou docela šťastný, vlastně velmi šťastný, ale to až poté, co byl Voldemort poražen a jeho Znamení zla začalo pomalu blednout.
Harry se samozřejmě oženil s Ginny, Hermiona s Ronem a všichni založili početné a spokojeně žijící rodiny.
Leanne Wellsová začala stejně jako její přátelé pracovat pro Fénixův řád a stala se výtečnou bystrozorkou. Po několika letech od odchodu z Bradavic se na Příčné ulici náhodně setkala s jedním z bývalých spolužáků z Havraspáru, zašli na skleničku a za dva roky se vzali. A tak, přestože svou první velkou lásku už opravdu v životě neviděla, zamilovala se znovu a popravdě ještě víc než poprvé.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 19. července 2011 v 23:47 | Reagovat

v první řadě ti chci strašně moc poděkovat za věnování =o*
poslední první vyučovací den- to se mi strašně líbí =o)
Hermiony facku Dracovi si živě představuju =oD
ano, Dráček v první lavici, jak překvapující =oD
jé, Leanne je šikulka =oD rozplácnout se jako žába "k nohám Draca" =oD
Pansy je krá**...jak kdyby se člověk nesměl zasmát...pf, ale ona se smát může, husa jedna pitomá!
mno, já být Leanne, tak se trochu bojím, že mi do Máslového ležáku něco přimíchá a tak mě Máslový ležák s Dracem zabije =oD ne, dobře, vymýšlím blbosti =oD
jo, Hermi, kdybys věděla, že odchytit jsi Leanne nemohla, protože to nechtěla, asi bys nadšená nebyla =oD tedy předpokládám, že Leanne nechtěla, aby ji Hermiona odchytila =o)
"Být tebou taky bych se zapřel" - to je sladký =o)
jak to ta holka dělá, že všechno dokáže zkazit? =oD i polibek =oD ale aspoň je to taková veselá kopa =oD
prý: kde už tolik slov nepotřebovali =oD asi umřu na záchvat smíchu =oD
srdce ji ještě nikdy nezradilo? mno, obávám se, že tentokrát ano =o( (jen taková poznámečka, nemělo by teda být v šestém ročníku? i když to by vlastně Hermiona a Ron nebyli spolu, teda předpokládám, že jsou spolu...)
jejej, její láska se začíná vytrícet? škoda, ale myslím, že je to lepší než Pansy a její nehty v Leanniných očích =oD
od tohohle zadání jsem nečekala nic zvláštního, protože to byl takový výkřik do tmy, řekla bych, ale tobě se povedlo z toho udělat skvělou povídku =o)
bylo to vynikající =o) jsem strašně ráda, že Leanne nakonec neumřela, což bych ti asi neodpustila, i když jsem si nepřála šťastný konec a on v podstatě byl...takovým tím svým zvláštním způsobem =o)
zadání poslední povídky znáš, tak doufám, že si ji někdy v budoucnu budu moct taky přečíst ;o)
ještě jednou za věnování i za tuhle povídku (i tu předchozí ;o) ) moc děkuju =o* opravdu strašně moc =o)

2 gigi gigi | Web | 20. července 2011 v 0:22 | Reagovat

Bože, zcela vyčerpávající komentář :D ale děkuji, Hopi, a jsem ráda, že se ti povídka líbila :)...btw, zapomněla jsem napsat, že v této povídce zcela kašlu na Rowlino podání, takže jsem si uzpůsobila podle svého :D

3 Hope Hope | Web | 20. července 2011 v 1:03 | Reagovat

Giginko, v pohodě, já jen, že mě to tak napadlo při čtení, tak jsem ti to pro jistotu napsala =o) za co mi děkuješ? =o) to ty jsi napsala skvělou povídku ;o)

4 Misha Misha | 20. července 2011 v 12:09 | Reagovat

moc pekna povidka:-))
k tomu nazvu, kdybys tam dala rijen a duben tak k tomu muzes dat tenhle song od Rasmus http://www.youtube.com/watch?v=fygBE8dNawU , docela by se hodil:-D

5 Šílenej Šílenej | Web | 23. července 2011 v 15:55 | Reagovat

chjo, Dráček s tou kérkou... ta představa se mi nikdy nelíbila a pořád nelíbí a nejspíš ani nikdy líbit nebude, ale bylo to pěkný... aspoň že se přestal chovat jako debil

6 Illandris Illandris | Web | 3. srpna 2011 v 0:16 | Reagovat

Opravdu moc povedené. V poslední době se k HP povídkám zase vracím a tahle se mi moc líbila. Možná už proto, že byla o Dracovi, pro toho mám slabost, ale kdo taky ne:)Konec mě překvapivě nezklamal. Přestože nezůstali spolu, byl to v podstatě happyend:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.