close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen a březen

19. července 2011 v 20:07 | Gigi |  Na přání...
Krásný večer přeji, ano pořád z Irska :D eeeeeehm...máte tady další HP FF, opět je to jednorázovka na přání a ano opět spíše na mé přání, neboť jsem zase požádala Hope, ať mi něco zadá...ano, inspirace na fanfikci se mě ještě pořád drží...ale nemyslím, že to bude mít dlouhé trvání. Takže, tentorkáte si Hope přála Draca a nějakou holku, romantiku, ale aby na konci nebyli spolu...splnila jsem toho Draca, i tu holku, romantiku asi tak úplně ne, protože Draco a romantika je pro mě trošku absurdní představa, takže jsem se to snažila trochu odlehčit pokusy o humor... a zda jsem dodržela konec se dozvíte, když budete číst dál...btw, má to 7, ale snad vás to neodradí...takže, Hopi, tohle je pro tebe :) ...mějte se krásně, zrůďata :-*, Gigi

P.S. Zas jsem to po sobě nečetla, tak pardon za chyby :D jo a taky jsem se vůbec nedržela Rowlina podání, takže v téhle povídce H,R i H jsou v Bradavicích i v 7.ročníku

Poslední první vyučovací den v Bradavicích. Leanne Wellsová seděla na posteli a čekala, až se Hermiona přichystá. Pořád hledala nějaké učebnice jen proto, aby zjistila, že její brašna je moc malá a že ji musí nejdříve zvětšit kouzlem, než do ní všechny ty bichle nacpe. Leanne to pozorovala s úsměvem, ale také s pocitem smutku. Byl to jejich poslední rok v Bradavicích, poslední rok, který stráví společně se svými spolužáky a kamarády, poslední rok, kdy je bude denně vídat. Když přemýšlela o tomhle, smutek na ni dopadl ještě víc. Byl to také poslední rok, kdy téměř každý den uvidí jeho. Ano, nemohlo tomu věřit, ale byla zamilovaná do Draca Malfoye. Nechápala, jak se to stalo, nikdy to nebyl její typ, neměla ho ráda, pořád se navážel nejen do ní, ale i do Hermiony, Harryho a Rona. Byl to prostě idiot ze Zmijozelu, kterému jedině prospělo, když mu Hermiona ve třeťáku vrazila facku.
"Můžeme jít," vytrhnul Leanne z přemýšlení Hermionin hlas. "Jsi v pořádku?"
"Jasně…jen jsem se zamyslela."
"Nad čím? Nebi spíš nad kým? To tě to za ty dva měsíce, cos ho neviděla, nepřešlo?! Vždyť se ti předtím nelíbil dlouho."
Hermiona byla jediná, komu Leanne o svých citech řekla. Věděla, že je to riskantní, ale potřebovala to někomu říct, svěřit se. Teď toho ale trochu litovala. Jen, aby si ulevila, vyžvanila své kamarádce tajemství takového rázu, a ona do ní od té doby často rýpala.
"Ne, nepřešlo mě to…nemůžu za to. Snažila jsem se ho dostat z hlavy, vážně, ale prostě se mi to nepovedlo, a když jsem ho včera viděla ve vlaku…," Leanne zasněně zmlkla.
Hermiona jen znechuceně protočila oči, popadla Leanne za ruku a odtáhla ji do Velké síně, aby se stihly nasnídat.
"Nazdar," zahuhňali unisono Harry, Ron a Ginny, kteří už se u nebelvírského stolu ládovali ovesnou kaší a topinkami s máslem.
"Víte, co máme první hodinu?" zeptal se Harry s úšklebkem, když si Hermiona a Leanne nabraly svou snídani. "Ano, lektvary! Brumbál to snad dělá schválně nebo co. Snape a Malfoy hned v pondělí ráno, to mě jednou zabije."
Po tomhle se Leanne ošila a Hermiona do ní dloubla a zatvářila se varovně. Harry s Ronem si to naštěstí vysvětlili jako projevy naprosté nechuti, takže se nevyptávali, zda se něco děje. Leanne si oddechla. Věděla, že by neměla nijak dávat najevo své pocity, ale když Harry vyslovil jméno Malfoy tak nenávistně! Prostě si nemohla pomoct a trhla sebou.
Do sklepení dorazila čtveřice pro jistotu o deset minut dřív. Poslední, co potřebovali, bylo, aby jim zrovna Snape napařil školní trest hned první den školy a doprovodil to několika strhnutými body. Usadili se klasicky do posledních lavic. Doufali, že Snape je zase nebude hned první hodinu otravovat s přesazováním.
Bohužel se spletli. Hned, jak Snape vešel do třídy, změřil čtveřici ledovým pohledem a se spokojeným úšklebkem řekl: "Ale ale, naše čtyřka opět pospolu. No, myslím, že alespoň na tuto opakovací hodinu vás rozesadím. Jinak by slečna Grangerová test napsala za vás, což nemohu dovolit. Takže, Potter ke Crabbemu, Weasley k Parkinsonové a vy, Wellsová, pojďte tady do první lavice k panu Malfoyovi."
Leanne s hrůzou v očích a bušícím srdcem pohlédla na Hermionu, která však jen bezradně pokrčila rameny, a zamířila k Dracovi. Posadila se, aniž na svého souseda pohlédla, protože neměla náladu na nějakou výměnu názorů, ke které by jistě došlo, kdyby se na něj podívala. Přichystala si pergamen, kalamář a brk a čekala, až Snape mávne hůlkou a na tabuli se objeví opakovací otázky. Jak tak seděla, ucítila, že se na ni Draco dívá. S hlubokým nádechem a v očekávání nějaké urážky se k němu obrátila, ale on rychle pohlédl jinam.
"Chtěls něco?" zeptala se Leanne zmateně.
"Proč?" odsekl Malfoy.
"Proč?! Protožes na mě nějakou dobu zíral."
"A to se nesmí?"
"Pane Bože!" Leanne už docházela trpělivost. "Přestaň si hrát na idiota a řekni mi, cos chtěl."
"Nic, jen se na tebe dívat," odpověděl Draco s úsměvem, čímž Leanne dokonale uzemnil a zanechal bez pádné odpovědi.
Až do konce hodiny se černovláska cítila jako na trní a neustále po Dracovi nenápadně pokukovala, ale její soused se už plně soustředil na test a následně na nově probíranou látku. Leanne z toho byla opravdu velice zmatená. Ne jen z toho, že ji Draco pozoroval, ale i z jeho víceméně normální odpovědi - žádné urážky, prostě nic, co pro něj bylo typické.
Co se stalo na hodině lektvarů, si Leanne nechala pro sebe. Nechtěla, aby ji Hermiona zase zahrnovala svými jistě dobře míněnými, avšak poněkud otravnými, radami a názory. Proto při následující dvouhodinovce obrany proti černé magii i obědě nadávala na Snapea, Malfoye a ostatní studenty ze Zmijozelu stejně jadrně jako Harry s Ronem. Hermiona po ní sice házela překvapené a pochybovačné pohledy, ale před kluky se jí nic neodvážila říct. Po obědě také neměla příležitost, protože zamířily každá na jinou hodinu a jelikož Leanne pak ještě potřebovala do knihovny, neviděly se s Hermionou až do večeře.
V knihovně touto dobou nebylo rušno a právě proto sem Leanne po vyučování chodila nejradši. Většina studentů totiž mířila do svých ložnic, aby si odložila aktovky a zamířila do Velké síně na večeři. Do knihovny chodili až pak. Leanne vytáhla pergamen, na němž měla napsané tituly, které potřebovala a pustila se do systematického hledání. Nerada si říkala madame Pinceové, protože ta se vždycky tvářila, jakoby studenti chtěli její milované knihy naházet do krbu a spálit. Přivolávací kouzlo se jí už párkrát vymstilo a navíc milovala, když si mohla knihy v klidu sama procházet a přejíždět rukou po jejich kožených hřbetech.
Když Leanne asi po dvaceti minutách našla vše, co potřebovala a zapsala to u madame Pinceové, nacpala knihy do brašny a klusem zamířila do Velké síně, protože měla strach, že na ni nic nezbyde, což byl po sedmi letech v Bradavicích strach poněkud neopodstatněný, neboť i těm největším opozdilcům toho k snědku vždy zůstalo víc než dost.
Zrovna když sbíhala po mramorovém schodišti do vstupní síně, vyšel ze sklepení Draco se svou partou Zmijozelských. Leanne to tak rozhodilo, že přehlédla poslední schod a rozplácla se na kamenné podlaze jako žába. Zmijozelští propukli v hlasitý řehot a Leanne se celá rudá začala dávat do kupy. Při tom ji pohled zaletěl k Dracovi a viděla, že ji zase pozoruje. Užuž na něj chtěla vyprsknout nějakou jedovatou poznámku, když si uvědomila, že se směje velmi křečovitě a afektovaně. Nemohla tomu věřit. Že by se vážně smál jen proto, že …protože proč? Protože do ní byl zamilovaný, ale nechtěl, aby to jeho přátelé poznali? To bylo tak absurdní, že se sama Leanne tiše uchichtla.
"Čemu ty se směješ?" vyštěkla na ni Pansy Parkinsonová, když Leannin chichot přešel do hlasitého smíchu.
"Pro -pro -promiň, ru - ruším t -tě?" vykoktala mezi jednotlivými návaly veselí a zvedla se z podlahy.
Pansy na ní zírala jako na člověka duševně chorého, což ale Leanne rozesmálo ještě víc, takže stěží byla schopna vstát ze země. Nakonec se ale jakžtakž vzchopila a ve výtečné náladě předešla ohromené Zmijozelské a nakráčela do Velké síně. Ve dveřích se ale ještě otočila a prohodila směrem k Dracovi: "Máš opravdu důvtipně se tvářící přátelé."
Nevěděla, proč mu to řekla. Prostě si nemohla pomoct. Přišlo jí to všechno najednou tak směšné, že mu musela něco říct. Dokonce jí už připadalo absurdní i to, že ona je zamilovaná do něj. Hermiona měla pravdu. Draco se jí před prázdninami dlouho nelíbil a dva měsíce ho teď neviděla. Nebylo tedy možné, že to vše byla jen iluze, že to bylo jen takové pobláznění, které v sobě o prázdninách živila a které se s návratem do školy zintenzivnilo? Na druhou stranu, kdyby do něj opravdu nebyla zamilovaná, nebyla by přece při lektvarech tak nervózní a teď by nesletěla ze schodů jen při pouhém pohledu na něj. Leanne byla strašně zmatená, ale nechtělo se jí o tom teď moc přemýšlet. Byla ve výborné náladě a věděla, že pokud by se její mozek a srdce upnuly k Dracu Malfoyovi, dlouho by v ní nesetrvala.
"Co tak vesele?" zeptal se Ron, který zrovna jako ostatní už pomalu dojídal.
"Spadla jsem ze schodů. Podáš mi prosím brambory?" odpověděla Leanne s úsměvem od ucha k uchu, čímž své přátelé dokonale dostala.
"Tys spadla ze schodů a máš dobrou náladu? Praštila ses při tom do hlavy nebo co?" nechápala Hermiona.
"To ne, něco lepšího. Viděl mě Malfoy & spol. a já pak dostala záchvat smíchu a Parkinsonová se tvářila strašně hloupě a …no, museli byste tam být," vysvětlovala Leanne s plnou pusou brambor, hrášku a hovězí pečeně.
Harry, Ron a Ginny si vyměnili nechápavé pohledy, protože jim pořád nějak nedocházela ta neskutečně vtipná pointa. Hermiona si však Leanne chvíli přemýšlivě prohlížela, pak pohlédla ke Zmijozelskému stolu, zpátky na Leanne a také se uchichtla. Umínila si, že po večeři už se kamarádka rozhovoru nevyhne.
Ovšem ani po večeři nebylo Hermioně dopřáno si s Leanne promluvit. Ještě než se totiž rozhodli odejít od stolu, odvolala ji a Rona McGonagallová na nějakou mimořádnou schůzi prefektů. Harry s Ginny se záhy zvedli a šli se ještě projít po školních pozemcích, takže Leanne u stolu osaměla. Stejně tak Draco u Zmijozelského, čehož si ale černovláska nevšimla, neboť si zakázala se tím směrem dívat.
Když už se cítila dostatečně plná, vytáhla z brašny jednu nově vypůjčenou knihu a s nosem zabořeným do jejich stran se zvedla od stolu, prošla dvojitými dveřmi a zamířila ke schodišti. Její cesta však neměla být nijak snadná. V polovině vstupní síně jí cosi nebo kdosi zahradil cestu, takže se opět málem poroučela k zemi. Jakmile nabyla ztracenou rovnováhu, zaklapla knihu a podívala se, kdo jí to nechce nechat projít. Z úst jí uniklo tiché "ježíši kriste", když zjistila, že hledí do bledé tváře Draca Malfoye.
"Potřebuješ něco?" zeptala se ho se vší zdvořilostí, kterou v sobě našla.
"Chtěl bych s tebou mluvit…tedy pokud tě to neobtěžuje," odpověděl Draco naprosto gentlemansky, opět bez urážek či jedovatých poznámek.
"No, tak fajn, teď stejně nemám co dělat…ale varuju tě, hůlku mám připravenou a víš, že zaklínadla jsou má silná stránka, tak nic nezkoušej!"
Draco přikývl a zamířil do Pamětní síně, která teď večer zela prázdnotou. Když byli uvnitř, zavřel dveře a chvíli se na Leanne zamyšleně a nerozhodně díval. Vypadalo to, že nad něčím usilovně přemýšlí a že váhá. Nakonec se však zhluboka nadechl a řekl: "Leanne, vím, že to bude zrovna ode mě znít opravdu divně, ale chtěl bych se ti omluvit za všechna ta léta urážení tebe, ale i tvých přátel a taky se chci zeptat, jestli, až se půjde v říjnu do Prasinek, bych tě nemohl na něco pozvat ke Třem košťatům nebo někam."
Leanne na svého spolužáka ze Zmijozelu zírala stejně inteligentně jako před hodinou Pansy na ni. Měla trochu pochybnosti, zda se jí to, co řekl, jen nezdálo, protože - ano, už si připustila, že ho asi opravdu miluje - to byl Draco Malfoy a o jeho povaze si nedělala žádné iluze.
"Prosím?" bylo jediné, na co se zmohla.
"Vážně ti to mám zopakovat?" podivil se Draco a nadzvednul obočí.
"Ne."
"Ne jako, že ti nemám zopakovat nebo ne jako, že se mnou nikam nepůjdeš?" Draco už začínal vypadat opravdu zmateně.
Leanne se pousmála. "Ne, nemusíš mi to opakovat…co se toho ostatního týká, omluvu přijímám, ale nesmazává se tím všechno, cos nám kdy řekl nebo udělal… no, a myslím, že jeden máslový ležák s tebou mě nezabije."
"Tak to je o mnoho pozitivnější odpověď, než jsem čekal," usmál se i Draco a dodal: "Takže první týden v říjnu sraz před školou a něco vymyslíme."
"Dobře, tak se zatím měj…uvidíme se na lektvarech," rozloučila se Leanne a vyletěla z Pamětní síně jako by ji hořela koudel u zadku.
V nebelvírské společence se černovláska zhroutila do křesla u krbu a snažila se popadnout dech. Celou cestu z Pamětní síně totiž běžela jako o život, aby mohla Hermioně vyklopit vše, co se toho dne stalo. Sice si říkala, že si vše nechá pro sebe, aby kamarádce znova nenabila zásobník, ale po tomhle zážitku, už se potřebovala někomu svěřit.
"Co se stalo?" ozval se vedle ní Ronův hlas a Leanne leknutím málem spadla z křesla.
"Coby? Nic se nestalo…neviděls Hermionu? Potřebuju s ní něco probrat."
"Jo, je v ložnici, ale co…," Ron už ale větu nestihl dokončit, protože Leanne se hbitě zvedla a vyběhla do ložnice.
"Hermiono! Musím ti toho tolik říct!" vyhrkla na svou nejlepší přítelkyni.
"No, konečně! Celý den jsem tě nemohla odchytit," usmála se Hermiona a pak už nechala Leanne, aby ji vypověděla, co se všechno stalo.

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 23. července 2011 v 14:49 | Reagovat

Dráček co dolejzá? krutýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.