Jen další oběť...nebo ne?

6. července 2011 v 22:24 | Gigi |  Na přání...
Moji drazí, zdravím Vás z Irska...dneska jsem si pročítala své HP FF jednorázovky a dostala jsem chuť zas něco k tomuhle tématu napsat, ale nevěděla jsem co...takže tahle povídka je spíš na mé přání :D, protože jsem požádala Hope, které tuhle jednorázovku samozřejmě věnuji, ať mi něco vymyslí...takže požadavek byl: Sirius a Hope, romantika, hepáč a začátek tím, že se Sirius Hope zastane...doufám, že jsem všechno splnila a že si čtění neužije jen Hope, ale i ostatní, kteří k nám ještě chodí...mějte se krásně, Gigi ... jooo a nečetla jsem to po sobě, tak se omlouvám za případné chyby...


"Tak podívejte, slečno Foresterová, dávám této nemocnici velmi štědré dary a chci, aby se mé dceři dostalo té nejlepší péče, což se asi neděje, když se ještě stále neprobrala," rozčiloval se kouzelník středního věku oděný do evidentně velice drahého pláště.
Hope Foresterová na pana O'Mooneyho jen bezradně hleděla. Stáli zrovna před pokojem malé Anne O'Mooneyové v prvním patře a Hope se rozzuřenému otci snažila svým typickým způsobem "hlavně nikomu neublížit" vysvětlit, že dělají vše pro to, aby se jeho dcera co nejdříve uzdravila. Už ale nevěděla, co dalšího by mu řekla a přestože ji v očích začínaly pálit slzy, pocítila i náhlý vztek.
Sebrala tedy veškerou odvahu, kterou v sobě našla a odpověděla panu O'Mooneymu stejným tónem, jakým mluvil on s ní: "Pane O'Mooney přestaňte na mě zvyšovat hlas a uvědomte si, že je to především vaše vina, že zde vaše dcera leží! Kdybyste na její kočce netestoval své prapodivné a nelegální lektvary, nemuselo to kousnutí dopadnout, jak dopadlo. Můžete být rád, že jsem to zatím ještě neoznámila!"
Po tomto proslovu ztratil pan O'Mooney na okamžik řeč. Pak ale jeho tvář nabyla nachově rudé barvy a žíla vprostřed jeho čela začala zběsile tepat. Hope se stěží ovládla, aby se nepřikrčila, protože jí bylo jasné, co přijde.
"Jak se opovažujete mi něco takového říct? Slečinko, nebude pro mě nejmenším problémem nechat vás na hodinu vyhodit a postarat se o to, abyste už nikdy nenašla pořádnou práci! Co to tady na mě zkoušíte za falešná obvinění? Nelegální lektvary?! Nesnažte se očernit mé rodinné jméno, s nímž se nějací Foresterovi nemůžou měřit!" vyřvával na Hope pan O'Mooney a z výrazu v jeho tváři bylo patrné, že není daleko od toho, aby na lékouzelnici své dcery vytáhl hůlku.
Teď už Hope slzy nemohla zastavit. Nikdy se neuměla proti lidem, kteří na ni byli zlí pořádně bránit, vždycky ustoupila, couvla a nechala je, ať s ní jednají jako s kusem hadru. Nesnášela tuhle svou submisivní povahu, ale neuměla to změnit.
Když už to vypadalo, že se pan O'Mooney začne Hope i vysmívat, ozvaly se na schodech z přízemí kroky a za chvíli se na chodbě objevil mladý pohledný černovlasý muž. Jmenoval se Sirius Black a chodil s Hope do Bradavic, oba byli v Nebelvíru a když v sedmém ročníku Hopina nejlepší kamarádka Lily Evansová začala chodit s jeho nejlepším kamarádem Jamesem Potterem, stali se z nich velmi dobří přátelé, což jim vydrželo i teď - pět let po škole.
Když se spolu začali bavit, všichni si mysleli, že Hope bude jen další Siriovou obětí, ale tato domněnka se ukázala jako mylná. Ano, Hope se bradavickému proutníkovi líbila, ale choval k ní natolik respektu a cenil si jejího přátelství, že si netroufl jen tak si s ní začít.
Nicméně, teď po pěti letech, kdy už se přece jen trochu zklidnil, začal se na Hope dívat trošku jinýma očima a pravdou bylo, že se mu náramně hodilo, že se James v práci zranil, protože tak mohl Hope u Munga navštívit a pozvat ji na večeři.
"Co se tady děje?!" vyjel Sirius na O'Mooneyho, když zběžně obhlédl situaci a viděl Hopiny slzy a mužův hněv.
"A vy jste kdo, že se pletete do věci, o níž nic nevíte?" vyštěkl O'Mooney.
"Jsem Sirius Black, bystrozor pracující pro Ministerstvo kouzel a Fénixův řád. Vás, pane O'Mooney, znám velmi dobře a pokud vím, musel jste na ministerstvu již několikrát vysvětlovat své podivné praktiky. Navíc jsem také velmi dobře obeznámen s "nehodou" vaší dcery a radím vám - pokud nechcete jít znovu před tribunál, přestanete urážet slečnu Foresterovou, která se snaží zachránit váš zadek a život vaší dcery!"
O'Mooney už podruhé toho dne nenacházel slova. Tentokrát však věděl, že s řevem neuspěje. Ten mladý bystrozor vypadal neústupně a než aby šel znovu na Ministerstvo a vydával další peníze na úplatky, slušně se Hope omluvil a s přáním hezkého dne se přemístil pryč.
"Jsi v pořádku?" zamířil Sirius k otřesené blondýnce, objal ji kolem ramen a odvedl k lavičce, na níž se vysíleně svezla.
"Ale jo, to bude dobré. Jen jsem už nevěděla, co mu říkat. Víš, že tyhle situace nesnáším… a co tady vůbec děláš?"
"James se zranil v práci. Trénovali jsme zrovna nějaká nova kouzla a prošla kolem Lily…chápeš," ušklíbl se Sirius vesele.
Hope se rozesmála. James byl opravdu roztomilý s tím, jak ho Lilyin zjev ještě čas od času naprosto vyvedl z míry.
"Doufám, že to není nic vážného?" ptala se a utírala si tentokrát slzy smíchu.
"Neboj, bude v pořádku. Nevypadá to sice pěkně, ale myslím, že tady u Munga ho dají za chvíli do pořádku," odvětil Sirius a dodal: "Máš teď volno? Stejně na něj musím počkat, tak si můžeme dát kafe nebo něco."
"Proč ne… mám teď pauzu. A kafe mi rozhodně bodne," usmála se Hope a tak zamířili zpět do přízemí, kde se nacházel nemocniční bufet.
Když se každý s hrnkem kávy usadili u jednoho ze stolků a probrali práci, co se stalo poslední dobou, počasí, šéfy, Jamese, Lily, Rema a další přátelé, nastalo na chvíli ticho. Nebylo to trapné ticho, protože na to se znali moc dobře, spíš jen trochu napjaté.
"Hope?" ozval se Sirius.
"Hm?"
"Mohl bych tě zítra večer pozvat na večeři?"
Jakmile otázka dozněla, Hope se okamžitě zakuckala a polila se kafem. Jednak to bylo způsobeno nastalým šokem, jednak její vrozenou nemotorností při manipulaci se všemi druhy nápojů.
V tuto chvíli však Hope nevnímala, že se jí již naštěstí docela vychladlá káva vsává do pracovní uniformy. Seděla, třeštila na Siriuse oči a přemýšlela, zda se nepřeslechla.
"Večeře jako rande?" zeptala se s hraně nechápavým výrazem.
"Přesně tak," usmál se Sirius svým neodolatelným úsměvem. Rozhodl se, že musí do hry zapojit všechny své zbraně, aby s ním Hope na tu večeři šla.
"Zbláznil ses? My dva a rande? Prosím tě, Siriusi, přestaň si ze mě utahovat. Kdybys to zkoušel v Bradavicích, tak bych to i pochopila, ale teď? Myslíš, že jsem tak hloupá a nevím, o co ti jde?" rozohnila se Hope, ale i přesto jí rty cukaly potlačovaným smíchem.
Přišlo ji zcela absurdní, že by se Siriusem šla na rande. Jistě, líbil se jí už na škole, ale nikdy to nebylo nijak intenzivní a on ji nikdy nikam nepozval, takže to ani moc neřešila. Byla ráda, že jsou přáteli a teď jí přišlo, že pokud s ním půjde na rande a on se s ní pak bude chtít jen vyspat, naprosto to zruinuje to, co tak pečlivě budovali skoro šest let.
"Tak to vůbec není. Ve škole jsem to na tebe nezkoušel, protože jsme byli přátel a já tě respektoval a stále respektuju, takže si přece nemůžeš myslet, že tě zvu na rande jen proto, abych se s tebou mohl vyspat. Mám tě rád, to víš, a poslední dobou mi chybí, když nejsme spolu tak nějak víc," vysypal ze sebe Sirius všechny své momentální myšlenky.
"Ty to fakt myslíš vážně… t - tak fajn, zítra v sedm?" navrhla Hope čas, který jí vyhovoval a Sirius nadšeně souhlasil. Pak se rozloučili a každý se vrátil ke své práci.
***
"Chápeš to? Sirius mě pozval na rande!" vychrlila Hope na Lily hned, co jí lípla pusu na líčko při pozdravu.
Po práci se nepřemístila hned domů, ale zamířila do Godrikova dolu, protože potřebovala Lily říct, co se dneska přihodilo. James byl naštěstí ještě v práci a Harry spinkal, takže měly klid si popovídat.
Lily Hope usadila v obýváku na pohovce a rychle udělala čaj. Věděla, že čas s mlékem a lžičkou cukru je ten nejlepší způsob, jak Hope alespoň trochu uklidnit.
"Uklidni se a řekni mi všechno, co k tomu vedlo, co následovalo," vyzvala ji, když se usadila se svým šálkem proti ní.
"Lily?! Jak můžeš být tak klidná? Slyšelas, co jsem řekla? Sirius mě pozval na rande!"
Zrzka se na kamarádku shovívavě usmála. "Bože, ty jsi z toho úplně vedle. Nechápu, co tě tak rozhodilo. Podívej se na to rozumně a s klidem. Už šest let jste se Siriem přátelé, rozumíte si, vážíte si jeden druhého, máte se rádi. Tak co bys ještě chtěla? Přece si vážně nemyslíš, že tě chce jen dostat do postele…myslíš? Hope, Sirius se za posledních pět let hodně změnil, už to není ten bradavický proutník, tak se toho neboj."
Blondýnka upila čaje a pozorně svou kamarádku sledovala. Že by ji Lily podporovala v něčem, co by ji mohlo ublížit, bylo nepředstavitelné, takže Sirius se vážně musel změnit, aniž to ona sama zaznamenala. Zřejmě to s ní myslel vážně a ona si náhle uvědomila, že ji to příjemně hřeje u srdce. Vlastně si uměla docela dobře představit, že by se Siriem chodili a vybudovali si svůj vztah stejně jako své přátelství.
"Nad čím přemýšlíš?" vyrušila ji Lily z myšlenek a usmála se na ni.
"Nad tím, že máš pravdu. Zbytečně se bojím…upřímně, asi Siriuse miluju, takže si jdu vybrat na zítra nějaké šaty," odpověděla Hope s trochu nepřítomným pohledem a zvedla se.
"To je skvělé! Pak mi všechno povíš…hodně štěstí," rozloučila se Lily a Hope se přemístila do svého bytu na Příčné ulici.
***
V sobotu o tři čtvrtě na sedm byla už Hope připravena. Šaty si v klidu vybrala ještě v pátek večer, takže teď stála před zrcadlem a kochala se výsledkem. Vlasy si natočila na velké natáčky, takže jí teď v jemných vlnách splývaly na záda. Nalíčena byla jen lehce, neboť na make - up nebyla moc zvyklá. Přesto ale vypadala krásně, a hlavně přirozeně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 23. července 2011 v 14:20 | Reagovat

hmmmmmmmmm napravenej Sirka, to vypadá dobře!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.