close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

O zrazené princezně

10. prosince 2010 v 12:00 | Dromedka |  Jednorázovky
Ahoj děti..:) tak myslím, že konečně můžeme začít zveřejňovat naše dílka, tak sem se do toho pustila..:D doufám, že to půjde, ještě sem nikdy nenastavovala datum zveřejnění dřív, bo to chci dát až na... dnešek..:D to je divné, čas je divný..:D mno to je jedno..:)
Jak název napovídá, jde o pohádku..:D jo to bylo první téma, pohádka a povinná položka je kouzelný klíč..:D mno jo, splnila sem to, ale jelikož nebylo jaksi uvedeno, jaký druh pohádky to má být, tak to rozhodně není ten typ, který byste přečetli svým dětem před spaním..:D je to pohádka pro dospělé..:) :) mno... přeju příjemné počtení a kdyžtak zanechte koment popřípadě hlasujte TADY!!!(odkaz dodám, jen to bude..:))
Btw. za chvíli mi bude taky dvacet..:D :D a navíc příští týden píšu první zápočtový test z Teorie práva, tak mi držte palce..:D
Vaše Dromedka :-*

O zrazené princezně
Povím vám příběh. Možná že kdysi dávno, v dobách, kdy se po zemi procházely nejroztodivnější bytosti, kdy neexistovalo nic obyčejného, možná se tehdy stal. Anebo… je to jen pohádka.
***
Uprostřed prostorné tmavé síně stál bytelný stůl. A na tom starodávném kusu dřeva seděla postava zahalená pláštěm. Její zrak spočíval na drobném těle ležícím na podlaze. Byla to dívka. Dýchala přerývavě a každý úder jejího splašeného srdce rozkmital vzduch kolem. Postava dlouze nasála vzduch a promluvila.
"Když jsem byl malý, vyprávěli mi příběhy ze starých časů - plné draků, princezen, rytířů a zamčených chodeb, na které platil jen kouzelný klíč. Pohádky, které vždy končili frází "a žili spolu šťastně až do smrti", hahá," zachechtala se na celou místnost, až se zrcátka u lustru jemně zachvěla. Uchopila za cípy své černé, hrubé kapuce a pomalu ji stáhla přes hlavu dozadu. Stál tu velmi pohledný muž zhruba ve středních letech. Do černých očí mu nedbale spadaly dva dlouhé prameny krvavě zrzavých vlasů a přes pravou stranu obličeje se táhla dlouhá, kostrbatá jizva. Na okamžik se mu na tváři usadil zmučený výraz a on pohlédl na svou vězenkyni. Byla krásná. Temné, rudé vlasy jí splývaly až do půli zad a lehce překrývaly složená, blankytně modrá křídla. Dívka, která před ním ustrašeně uhýbala pohledem, se nenápadně schoulila do ještě těsnějšího klubíčka a nepatrně popotáhla.
"Ale tohle není pohádka," zašeptal a vycenil na nebohou vílu zuby. Dech, který se mu dral z hrdla, ji omámil. Ze všeho nejvíc jí připomněl bažinu.
Slzy, které se nekontrolovatelně hnaly po jejích tvářích, dopadaly na zatuchlý koberec na podlaze. Ale nebyl to strach, co je poháněl.
Na okamžik přivřela oči, jen aby si byla jistá, že dýka, kterou svírá v kapse pod svým kabátem, bude okamžitě připravena k použití.
"Někoho mi připomínáš," pronesl zamyšleně a zasněně pohlédl do zdi. Překonal několik kroků, které je dělily, a uchopil dívku drsně za bradu, aby si ještě důkladněji prozkoumal její tvář. Chvíli jí zíral do očí a viděl v nich odraz svých vlastních. Uhnul pohledem na stranu a tiše vydechl. Stačila pouze chvilka nepozornosti, dívka se vzepjala na rukách a jediným hbitým pohybem stála na nohou. Ruku přitom pevněji sevřela kolem chladné oceli. Úšklebek, který se zračil v mužově vyděšené tváři, zmizel, a on opět nasadil masku klidu. Zvedl ruce v obraném gestu, ale ani sám sebe nedokázal přesvědčit, že je vše v pořádku. Dívka naproti němu začala tiše kroužit dokola, její vyděšený výraz se až velmi rychle změnil na odhodlaný a on nijak nedokázal zahnat myšlenku, že sám není ozbrojený.
"Taky ti povím pohádku, chceš?" Přecházela po místnosti a nespouštěla oči z muže. Nasadila neutrální hlas a začala odříkávat: "Kdesi daleko, v prázdné pustině, stával kdysi zámek. A v tom přepychovém sídle žila překrásná princezna s nádhernými růžovými šaty. Každé ráno sedávala u velkého, zlatem rámovaného okna a vyhlížela svého vysněného prince. Čekala na toho, který se nikdy neměl objevit. Jednoho krásného a slunného dne, kdy se vše zdálo být stejné jako jindy, spatřila princezna náhle na obzoru slabý záblesk. Kapička vody, která se usadila na listu rostliny, by nemohla zazářit méně. Ale ona téměř jistě věděla, že tohle nemá s rosou nic společného.
Tiše a odevzdaně pozorovala postavu, která se nehlučně přibližovala k zámku. Teplota rozžhaveného písku přes den dosahovala nesnesitelného maxima, ale jemu to zjevně nevadilo. Až když vzdálenost mezi nimi byla pouhých pár desítek metrů, uvědomila si, že chlapec pluje vzduchem." Odmlčela se pouze na tak dlouhý okamžik, aby zaznamenala jeho pochopení.
"Když slunce ozářilo jeho tvář, myslela si, že vzplál. Avšak když spolu ustoupili do stínu, poznala, že jde pouze o zvláštní barvu vlasů. Hrála několika odstíny červené a rudé. Při pohledu na jeho tvář jí napadaly výrazy jako tajemná, čarovná či uhrančivá, ale ani jeden z nich nemohl vyjádřit přesnou podstatu jeho obličeje. Oči černější než uhel upíral na její rty, a když konečně pohlédl do těch jejích, věděl, že od této chvíle je jeho…
Strávil s princeznou jen jedinou noc a druhý den ráno, za zvuku sladkých slovíček a slibů návratu, tak rychle jak se objevil, její záhadný, tajuplný princ zmizel v poušti. Devět měsíců nosila princezna pod srdcem dar, který ji zanechal, devět měsíců se utápěla steskem po neznámém muži. A pak, přišlo na svět dítě. Dívka, s drobnými blankytnými křidélky po otci, krásná po matce.
Mnoho let v sobě princezna dusila hluboký žal, který jí roztříštil srdce, příliš dlouho marně čekala na svého cizince. Když bylo její dceři právě deset let, rozhodla se princezna, že jí otce najde. V jednu chvíli stála u okna, hrdá a překrásná, v dalším nepatrném okamžiku s výkřikem padala z věže.
Jaké prokletí vyrostlo dívence na zádech, že ani nedokázala padat s princeznou? Jaký dar jí tu otec zanechal, když nedokázala matku svými křídly zastavit?"
Posledních několik slov jen těžko dostávala přes jazyk spletený bolestí a žalem. Z hrdla se jí dralo množství vzlyků a přes slzami zamlžené oči téměř neviděla.
"Kdo jsi? Proč jsi přišla? Co tady hledáš?" pokusil se muž o poslední vzdor. Snad zahlédl naději na záchranu.
Avšak dříve než stačil naposledy vydechnout, než stihl zaregistrovat jakýkoli pohyb, stála těsně vedle něj. Jedinkrát pohlédl na svou hruď, ze které nyní vystupovala chladná rukojeť bohatě zdobené dýky. Její čepel procházela skrz hábit i vestu a hluboká rána pomalu halila okolí trhliny rudě zbarvenou krví. Náhle se mu podlomily kolena a on nekontrolovatelně padl k zemi. Víla sklonila hlavu až těsně k jeho uchu a sotva slyšitelně zašeptala:
"Jsem Estel, dcera té, kterou jsi zabil. Hledala jsem jen pomstu… otče."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 10. prosince 2010 v 15:06 | Reagovat

Páni, to tedy bylo něco. Celou dobu, co jsem to četla, jsem seděla jako přikovaná a čekala na to, kdo koho zabije. Máš to moc krásně napsané, že mi z toho úplně mrazilo:)
Mimochodem, náhodou taky příští týden píšu zápočťák - z medicínského práva:)

2 gigi gigi | Web | 10. prosince 2010 v 18:02 | Reagovat

Nemachruj pořád s tím testem,khamo :D někdo už má třeba 1. zápočtový test dávno za sebou :D! tak pomlč!... jinak, k pohádce se už myslím vyjadřovat nemusím :) nice one,mommy :)

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 10. prosince 2010 v 18:17 | Reagovat

[2]: taky tu svou zveřejni! =) ať můžu dodělat hodnocení

4 Hope Hope | Web | 10. prosince 2010 v 20:26 | Reagovat

já nebudu psát, jak se mi pohádka líbila, protože to už přece víš ;o)
a se zápočtem souhlasím s Gigi =oP a některé dokonce příští týden čeká první zkouška...

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 11. prosince 2010 v 8:58 | Reagovat

Wow... No, mě to tedy jako pohádka nepřipadá vůbec, ale tím je to nádhernější. Spíš myslím, že jsi se narozdíl ode mě nenechala svázat zadáním pohádkového příběhu a psala sis to po svém. Úplně jsem to viděla, bylo to jednoznačně skvělé.

6 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 11. prosince 2010 v 9:47 | Reagovat

prosím, číst a chápat =)
http://sussanah.blog.cz/1012/ls

7 Drom Drom | Web | 11. prosince 2010 v 11:30 | Reagovat

Gigi má asi nějaký problém, tak já to zveřejním za ni..:)

8 Lirael Lirael | Web | 11. prosince 2010 v 17:54 | Reagovat

Miluju to, jak píšeš. A každý slovo na mě řvalo, žes to napsala ty, i když jsem dostala texty bez jmen. :-)

9 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 11. prosince 2010 v 21:24 | Reagovat

máme vyhodnocení, jsi v prvním článku =)
http://sussanah.blog.cz/1012/ls-vyhodnoceni-prvniho-kola-soutezici-1-7

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. prosince 2010 v 12:12 | Reagovat

eh, taky by mě zajímalo, kde že je ten žánr pohádka :D ale určitě to neubírá na kouzlu, který každá pohádka má mít
moc hezký, i když chvilkama dost  zarážející :D

btw. když už pročítám kkomentáře, tak zápočty už mám všechny a zkouška opravu příští týden :-/ bože, jak je tohle možný?! a k tomu bakalářka :(

11 ANA ANA | Web | 4. ledna 2011 v 13:23 | Reagovat

Výborný příběh! Trošku drsná pohádka, ale moc se líbila. Konec překvapivý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.