close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chci být člověkem, který se mi nehnusí!

5. listopadu 2010 v 18:59 | Gigi |  Jednorázovky
Přeji krásný páteční večer, mí drazí :). Jelikož mám antibiotika a tak lehce mi hrozí zápal plic, nemůžu být ve svém milovaném Jamu se svými milovanými, takže sedím doma a nudím se. No, a tak mě napadlo, že sem hodím jednu povídku, co jsem napsala asi tak před půl rokem. Byla to příprava na maturitní slohovku, měli jsme 4 témata a nevěděla, co si vybrat. Pak jsme to probíraly s kámoškou a mě najednou napadl příběh na téma, které je i názvem téhle povídky. Naštěstí zrovna tohle mohlo být napsané jako libovolný žánr, takže jsem to pojala jako příběh o jedné mladé prostitutce. Jestli chcete tak na to koukněte, jestli ne, tak ne... je to vaše věc. Doufám, že si tenhle víkend užijete líp než já. Vaše Gigi


Za oknem se rozsvítily pouliční lampy. Začalo sněžit. Pro většinu lidí to znamenalo usednout k večeři či ke knize nebo televizi s hrnkem horkého čaje v ruce, pro ni ne. Pro ni to znamenalo jediné - červené síťované punčochy, kraťasy sotva dosahující pod zadek, lakované kozačky s vysokým jehlovým podpatkem. Vrchní část oděvu nebyla v zimě tak důležitá a pod upnutou zimní bundu se toho stejně moc nevešlo.
            Sedla si před zrcadlo, pohlédla na sebe a opovrhujícím hlasem pronesla: "Už zase jsi tím, co se ti tak hnusí, děvko."
            Říkala si to pokaždé a vždycky čekala, že se pak něco stane, že ze sebe shodí to odporné oblečení, práskne dveřmi svého pokoje a už nikdy víc se nikomu neprodá. To byla pozitivní věc na tom, že neměla pasáka - mohla kdykoli skončit. Neudělala to! Byla příliš slabá? Nebo zbabělá? Sama nevěděla. Jasné jí bylo jen to, že se hnusí sama sobě.
            Podkladový krém, make-up, pudr, trocha tvářenky, černé linky, tlustá vrstva řasenky, natočené vlasy. Proč se vlastně tak snažila? V té tmě, která venku vládla, si ji stejně žádný zákazník pořádně neprohlédne a až ho - jestli vůbec někdo v tom mrazu projde - přivede k sobě do pokoje, bude její obličej to poslední, co ho bude zajímat.
            Zapálila si cigaretu a slastně vyfoukla šedavý kouř. Poslední chvíle, kdy má své tělo - alespoň pro tuto noc - sama pro sebe. Dokouřeno. Co teď? Finální kontrola v zrcadle snad už jen ze zvyku.
            Vstala ze židle a zamířila ke dveřím, když její pohled upoutala tenká plechová krabička na stole. Ne, teď ne! Rozhodla se, že heroin si nechá na potom. Moc dobře věděla, že ho bude potřebovat, aby se nepomátla, a nebyla ještě tak závislá, aby ho brala jen tak.
            Zabouchla, zamknula a klíč strčila do kapsy bundy. Potom udělala dva kroky a klepla na protější dveře - znamení pro Tess, že už odchází. Asi po minutě se dveře otevřely a skoro devatenáctiletá blondýna - stejně stará jako ona - jí popřála hodně štěstí a lípla pusu na tvář.
            "Kočko, nebuď tam dneska moc dlouho, ať pak dva týdny nemarodíš jako já," přidala i radu a dveře zase zavřela.
            Vyšla ven. Horší dobu už si vybrat nemohla. Bylo zataženo, hustě sněžilo a foukal ostrý ledový vítr. Otřásla se, ale roztáhla deštník a zamířila na jednu ze svých obvyklých ulic.
            Cestou přemýšlela o tom, jak šla takhle poprvé. Nebyl to ani rok a nešla sama. Tehdy ji doprovázela Corin - její "učitelka". Moc dobře si pamatovala, co jí tehdy Corin řekla: "Holka, máš poslední možnost říct ne! Až to uděláš poprvý, budeš se cítit jako ten největší póvl, bude ti ze sebe samé na blití a budeš se sama sobě hnusit, ale "ne" už říct nedokážeš!"
            Jak teď litovala, že ji neposlechla. Litovala toho už tehdy asi tak o hodinu později, když měla prvního zákazníka. Byl to umaštěný chlápek s pivním pupkem, holou hlavou a páchnoucím dechem. Jak byla ráda, že chtěl čistě jen sex. Pět minut a bylo po
všem. Dostala svou první výplatu. Když odešel, zvracela.
            A tak to šlo pořád dokola. Jejím životem byla noc, jejím dnem byla noc, jejím vším byla noc. Sex za peníze byl její obživou, muži její zaměstnavatelé. Pracovní doba -
někdy pět minut, někdy hodina nebo i dvě - podle choutek a zvrhlosti jejich zákazníků.
            Začala fetovat. Tess jí řekla, že jí to pomůže smířit se. Smířila se? Možná. Vyrovnala se? Možná. Přestala se hnusit sama sobě? Nikdy. Ani na jednu jedinou minutu - pokud nepočítala dobu, kdy byla sjetá - je neopouštělo vědomí, že je hnusná, že je hnus samotný.
            Konečně došla, kam chtěla a zastavila se. Pár chlápků se kolem potloukalo. Možná, že i v téhle studené noci si něco vydělá...
            Když se asi ve tři ráno vracela do pokoje, měla v kapse několik tisícovek. Rozsvítila lampu, zapnula mobil a přitáhla si k sobě plechovou krabičku. Zcela automaticky ji otevřela, vytáhla lžičku, heroin, svíčku, zápalky a injekční stříkačku. Příprava jako vždy - zapálit svíčku, rozehřát "háčko" na lžičce, nasát do stříkačky, najít vhodnou žílu, vpíchnout. Dneska se ale něco změnilo. Jak tak seděla, prohlížela si stříkačku a hlavou se jí honilo jen to, jak je odporná, rozsvítila se jí v hlavě, stejně jako vánoční stromek na náměstí, myšlenka, že tohle už dál dělat nebude, nechce, nemusí.
            Vánoční stromek! Podívala se na mobil.
            "Pane Bože, dneska je Štědrý den," zašeptala téměř nevěřícným hlase, pak shrnula všechen obsah krabičky do odpadkového koše, oblékla se do pořádného oblečení, něco málo sbalila, z nejrůznějších skrýší vybrala všechny své peníze a vyběhla z pokoje, aniž se jedinkrát ohlédla.
            Na chodbě dala Tess do schránky tři tisícové bankovky a taky vzkaz, který pokládala za mnohem důležitější než ty peníze, vzkaz, s nímž na rtech vykročila do nového dne: "Chci být člověkem, který se mi nehnusí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 5. listopadu 2010 v 23:51 | Reagovat

já...nějak nevím, co napsat...připadalo mi to tak strašně skutečné a ten konec tak neskutečně nauvěřitelný a přitom krásný a s trochou fantazie šťastný...Giginko, já opravdu nevím, co na tohle napsat, snad jen to, že to bylo úžasné =o) píšeš skvěle, ale to ty přece víš ;o)

2 gigi gigi | Web | 6. listopadu 2010 v 16:02 | Reagovat

Děkuji,Hopi :) ...jj, to mi profesorka říkala taky, když jsem se jí šla zeptat na známku... prý: joo, to bylo to autentické vyprávění o té prostitutce. Vlastní zkušenost? :D no,chlama prostě :D

3 Hope Hope | Web | 6. listopadu 2010 v 23:10 | Reagovat

mno, nedivím se =oD já jsem si na začátku taky říkala, jestli to znáš z vlastní zkušenosti O=o)

4 Orion Orion | 7. listopadu 2010 v 19:46 | Reagovat

Páni, konečně něco dobrého na čtení :) Moc mě to zaujalo, v poslední době jsem děsně náročná a všechno přestanu číst v půlce... Tohle ne.
Možná bych to trošičku víc rozpracovala, bylo mi líto, že jsem se o ní nedozvěděla víc- její minulost, proč to všechno začala a tak .. ale stejně můžu říct, že to byla moc krásná povídka.
Orion

5 gigi gigi | Web | 7. listopadu 2010 v 20:53 | Reagovat

Dík, Or :) víš co, ono to fakt bylo jen do školy, takže to nemohlo být dlouhé...a teď už se mi do toho nechce, ptž mám pocit, že bych to tím zkazila...

6 Gigi & Dromeda Gigi & Dromeda | 8. listopadu 2010 v 13:33 | Reagovat

myslím, že sem to tehdy nečetla, že ne? :) četla sem to až teď a ty jo..:) myslím, že to bylo úžasné..:) výborný popis pocitů, já bych se v tom vyžila asi víc, ale víš jak.. :D myslím, že to bylo prostě skvělé..:) ani si nemyslím, že by se to mělo nějak více rozvíjet, je to výborné tak, jak to je.. :)

7 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. listopadu 2010 v 18:29 | Reagovat

skvělý, vůbec jsem netušila, co mám čekat a tohle mě tedy vůbec nenapadlo a hlavně... brr, asi bych měla čas od času číst i něco jiného než románkové fanfiction :D
píšeš vážně skvěle :)

8 gigi gigi | Web | 11. listopadu 2010 v 22:02 | Reagovat

Děkuji, Nel :) ... jn,ono je někdy fajn si přečíst trochu reálnější věci :)

9 Illandris Illandris | Web | 16. listopadu 2010 v 22:01 | Reagovat

Páni, to teda bylo něco:) Nepřečetla jsem si úvodní komentář, takže jsem vůbec nevěděla, že to bude o prostitutce. Ale moc se mi to líbilo. Je to napsané tak reálně a je to ze života. Nevím proč se mi hned vybavila Pretty Woman:D

10 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 16. listopadu 2010 v 23:06 | Reagovat

koukni do mailu =)

11 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 16. listopadu 2010 v 23:10 | Reagovat

a ta povídka je supr napsaná, jsem ráda, že jsi se přihlásila =)

12 gigi gigi | Web | 17. listopadu 2010 v 14:24 | Reagovat

Dík,Il :) vidíš,Pretty Woman mě vůbec nenapadla :D ...Sus, také děkuji,ale do tvojí soutěže se asi přihlásila Drom :)

13 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 17. listopadu 2010 v 17:28 | Reagovat

takže už jste přihlášené obě a obě byste měly mít ve schránce můj mail =) soutěž začne buď dnes večer, nebo zítra =)

14 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 17. listopadu 2010 v 18:08 | Reagovat

Zadání prvního kola http://sussanah.blog.cz/1011/ls-zadani-prvniho-kola =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.