Ta smutná balada,
co nemá konce.
Kam ses mi poděla,
co smrti zvonce?
*
Proč slzy stékají,
máčí ti líce,
proč lidé potají,
zhasínaj svíce?
*
Proč slyším odevšad,
motlidby vaše?
proč jen to není šat,
ta chlouba naše?
*
Proč je to helma,
nabitý kvér,
ta lstivá šelma?
To není fér.
*
Slyšíte dělbuchy?
A pak ten klid?
To hudba pro duchy,
co chtějí bdít.
*
Vidím ti na tváři,
bolest a strach,
že cestu k oltáři,
vezme ti vrah.
*
A potom projektil,
proletí kolem,
kdo by se protančil,
bitevním polem?
*
Vidím tvé oči,
slyším tvůj smích,
tady u Soči,
kde žít je hřích.
*
Neplakej, miláčku,
nedělám chyby,
jednou spoušť nezmáčknu-
-pak sejdem se v nebi.


nádhera, cosi uvnitř mne se zachvělo...