close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2.kapitola - Překvapenííííí

12. dubna 2009 v 11:40 | Gigi |  Vždycky je naděje
Zlatka moje, tady máte další kapitolu...tentokrát je to k VJN, přestože nevím, jestli ji čte ještě někdo jiný, než osoba, které chci tuto kapitolu věnovat...je to Cassie, protože jenom díky ní jsem se rozhodla dopsat tuhle druhou kapitolu, kterou mám již bezmála rok rozepsanou...takže, Cassie, děkuju za popostrčení v podobě komentáře a snad se ti kapitola bude líbit, pokud si ji přečteš...jinak, prosím o komentáře...díky, Vaše Gigi

P.S. Není to nic dlouhého (jen ubohé čytři strany - na mě ubohé) a taky jsem to po sobě nečetla, takže se omlouvám za případné chyby...



Tentokrát už se mi přemístění povedlo dokonale. Dopadla jsem rovnou na gauč v obývacím pokoji a Karímina klec hned vedle mě. V leže jsem se snažila vzpamatovat z toho, co se mi právě stalo. Sirius si přece nebyl jistý, že jsem to já, i když...jo, jeho hlas zněl hodně přesvědčeně, ale jak znám Jamese, určitě se mu to bude snažit vymluvit jako naprostou blbost.
Ale co když to bude naopak a James uvěří Siriusovi a řeknou to Lily a Audrey a Removi a budou se tě snažit najít?
Nech toho, prosím tě! Zbytečně mě stresuješ.
No, jenom se tě snažím upozornit, že tady je i tahle možnost a jelikož ty a Lily jste odjakživa nejlepší kamarádky, měla bys to říct alespoň jí.
Ještě chvíli jsem se rozvalovala na gauči a přemýšlela o svých myšlenkách. Nakonec jsem se rozhodla, že Lily přece jen napíšu dopis. Pak mi ale došlo, že by Karímu mohl někde někdo odchytit a poslední, co bychom já nebo Brumbál chtěli, bylo, aby se o mém příjezdu dozvěděli Smrtijedi.
Suma sumárum, nezbylo mi tedy nic jiného než se k Lily přemístit. Věděla jsem, že je to bezpečné, protože Lilyina rodina byli mudlové a Audrey u ní teď určitě nebude a nikdo jiný ze školy taky ne.
Nejdříve ale bylo na místě, abych se upravila ze svého inkognito vzhledu na starou dobrou Safíju, takže jsem urychleně vyrazila do koupelny. Brýle, gumička, svetřík, tílko i kraťasy odletěly do kouta, takže jsem teď před zrcadlem stála jen ve spodním prádle a uvažovala, co bych si na takovou "malou přátelskou návštěvu" po roce měla obléct.
Nakonec jsem se rozhodla pro modré tunikové šaty po kolena a modré žabky na podpatku. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné tak, jak na to u mě byli mí bradavičtí přátelé zvyklí a mohla jsem vyrazit.

Poslední nádech a výdech, nádech a výdech...ne, tohle prostě nezvládnu. Přece se nemůžu po roce jen tak přemístit k Lily do pokoje a s výkřikem typu "to jsme se ale dlouho neviděly" ji obejmout. No, jenomže budu muset. Nic jinýho mi nezbývá. S hlasitým prásk jsem se tedy přemístila a pak už jen čekala, se bude dít.
S opětovným prásk jsem se objevila v mě dobře známém pokoji - Lilyiném pokoji. Světle zeleně vymalované stěny, velké okno s výhledem na zahradu, pohodlná postel se zeleným přehozem a...no, tak moment...něco se změnilo. Jak to říct... prostě jsem se spletla...nezírala na mě totiž pouze Lily, dokonce na mě nezírala ani Lily a Audrey, ale zírali na mě - kromě mých dvou nejlepších kamarádek- taky Sirius, James, Remus a pak ještě holka s klukem, o kterých jsem věděla akorát to, že chodí do Havraspáru.
Stála jsem uprostřed pokoje naprosto omámená a neschopná slova a jenom jsem valila oči na své kamarády a oni pro změnu na mě valili ty svoje.
Tak tohle nevyšlo....pomóóóóóc
Po chvíli neustálého zírání, konečně alespoň Lily vstala z postele a postavila se naproti mně. Teď jsme koukaly jedna na druhou jako naprostí blázni a já cítila, že se mi do očí hrnou slzy a ty Lilyiny se taky začínaly povážlivě lesknout. Potom se jí však na tváři objevil drobný úsměv a ona udělala první krok z tohohle hloupýho zírání a pevně mě objala.
"Safíjo," vydechla mezi vzlyky, které už chudinka nemohla zastavit. Ne, že bych na tom byla o moc líp.
"Lily....t-tolik jsi mi chyběla," dostala jsem ze sebe.
Zatímco jsme se s Lils objímaly, vstala z postele drobná hnědovláska s ďolíčky na tvářích a s veselýma tmavě hnědýma očima - Audrey Summersová - a s tichým:
" S. ty ses vrátila," převzala od zrzky štafetu a objala mě pro změnu ona.
Jak se zdálo nikdo jiný se k takovému přivítání neměl. Havraspáři na mě zírali jak na zjevení, evidentně úplně vyvedení z míry, James s Remem se tvářili docela rozpačitě, i když bylo vidět, že mají sto chutí se ke mně vrhnout a Sirius...seděl na posteli strnule jako socha a doslova mě probodával pohledem. I kdybych se na něj mohla v tu chvíli pořádně soustředit, stejně bych nepřišla na to, co se mu honí hlavou, protože výraz jeho tváře byl kamenný.
"Saf, kdes byla? Co se stalo?" spustila najednou Lily a mě došlo, že teď nastala ta nepříjemná chvíle vysvětlování a vyptávání.
"Ehm," vylezlo ze mě, "totiž, já vám to samozřejmě povím, ale...,"významně jsem pokývla hlavou k Havraspárům.
Moje Liluška byla naštěstí vždycky velice inteligentní, takže ji okamžitě došlo, o co mi jde a řekla: "Keve, Jackie, nebude vám vadit, když už půjdete? Musíme probrat něco hodně závažného, u čeho ale nemůžete být."
"Jasně, tak se uvidíme asi až ve škole, lásko," řekl sympatický blonďák Kevin a k mému dokonalému překvapení políbil Lily na rozloučenou. No, moje brada se málem poroučela do Evansovic sklepa. Jak jsem měla zjistit za dvě vteřiny, tohle nebylo všechno.
Hezká černovláska Jackie totiž na rozloučenou políbila Jamese a to už jsem si vážně musela dát ruku přes pusu, aby osazenstvo pokoje nemělo výhled až do mého žaludku.
"Já věděl, žes to byla ty," ozval se Sirius, když se Kevin s Jackie přemístili.
Tohle ozvání ovšem bylo všechno, na co se můj ex zmohl. Žádné objetí, žádné slovo na přivítanou, nic.
"A já mu to nechtěl věřit," zasmál se James, dřív, než jsem stihla reagovat na Siriusovu velice inteligentní větu, a objal mě.
"Vítej zpátky," řekl pak Remus, který se vždycky choval mile a chápavě a taktéž mě objal.
"A teď už nám konečně řekneš, co se stalo?" ozvala se znovu Lily a já moc dobře viděla, že v kamarádce se začíná vařit krev.
"Uklidni se, Lils, už jdu na to."
Má snaha o zmírnění jejího narůstajícího hněvu se ukázala jako pěkná blbost a moje temperamentní kamarádka vyletěla jako čertík z krabičky.
"Uklidni se? Uklidni se? Děláš si ze mě srandu?" řvala na mě, až jsem se vážně začínala bát, že mi něco udělá. "Rok, celý jeden rok jsme o tobě neměli jedinou zprávu. Nevěděli jsme, kde jsi, jestli žiješ nebo jsi mrtvá, nevěděli jsme, proč jsi tak najednou a bez jediného slova zmizela a ty po mě chceš, abych se uklidnila? Doufám, Beaumontová, že máš zatraceně dobré vysvětlení, protože jinak se vážně neznám."
Aniž bych se nějak snažila reagovat na tenhle výbuch, začala jsem potichu vyprávět všechno, co se stalo od onoho letního dne na začátku července loňského roku, kdy jsem své přátele viděla naposledy.
"A to je všechno," zakončila jsem svůj příběh asi po půl hodině.
"Pane Bože," vydechla Lily a už zase měla v očích slzy," zlato, je mi to tak líto. Já...promiň, že jsem na tebe křičela...když já měla hrozný strach a teď vidím, že nebyl bezdůvodný."
"V pořádku, Lily," ozval se můj nakřáplý hlas a já se musela zhluboka nadechnout, abych se nerozbrečela, protože pro mě bylo stále těžké o všech těch věcech mluvit.
Audrey mi povzbudivě stiskla ruku a řekla: "Neboj, S., teď už jsi zpátky doma a my nikomu nedovolíme, aby ti ublížil a věřím, že Brumbál taky ne."
Vděčně jsem na kamarádku pohlédla, protože pohled byl to jediné, na co jsem se zmohla. Jen tak nechtěně jsem očima zabloudila k Siriovi. Jak se zdálo, můj příběh ho přece jen poněkud obměkčil, ale jakmile si uvědomil, že na něj koukám, nasadil zpátky svou ledovou masku. Smutně jsem se pousmála, protože tohle evidentně nemělo cenu.
"No, nechcete mi teď povědět, jak jste se celý ten rok měli vy? Určitě to bude veselejší povídání," navrhla jsem a významně přitom mrkla na Lily a pak i na Jamese. "Hlavně vy dva mě zajímáte, protože před rokem by s tebou, Jamesi, Lils nevydržela v jednom pokoji bez toho, že by ti něco omlátila o hlavu."
Jak bylo vidět, Lily se k vysvětlování moc neměla, takže Jamesovi nezbylo nic jiného, než se ujmout slova. "No, prostě jsme si každý našli někoho jiného a od tý doby jsme se tak nějak spřátelili...docela tomu pomohlo i to, žes zmizela, ale tím nemyslím, že je to fajn, žes odjela do Francie."
"Aaaha," protáhla jsem poněkud přemítavým tónem, protože mi tu něco nesedělo. Místo, aby se Lily tvářila šťastně, že ji James nechal na pokoji, že si oba našli fajn partnery a že jsou dokonce s Jamiem přátelé, tvářila se pěkně rozmrzele a mě začalo docházet, že tady asi někdo žárlí.
"Co je?" sykla na mě Lily, když viděla, jak na ni přemýšlivě valím oči.
"Ale, nic, zlato...no, Audrey, Reme, co vy?" vyzvídala jsem dál, ale na Siriuse jsem se schválně neptala.
"No, já jsem momentálně šťastně nezadaná, i když bych lhala, kdybych řekla, že jsem za ten rok s nikým nechodila," uchichtla se Audrey, ale dál to nerozmazávala a já se neptala, protože Audrey a její vztahy...no, to byla kapitola sama pro sebe.
"A já jsem stále šťastně nezadaný," vypadlo z Rema a mě ho bylo najednou líto, protože takový skvělý kluk jako on, si nezasloužil být sám.
"Uvidíte vy dva, že se to změní," prohlásila jsem prorocky a dodala: "Už budu muset jít."
To bylo něco pro Lily. Zrzka začala okamžitě protestovat: "Zbláznila ses, Safíjo? Nikam nepůjdeš! Zůstaneš pěkně tady. Rodičům to vadit nebude, to víš."
"Děkuju, Lily, ale vážně to nejde. Musím se vrátit do bytu rodičů, jsem tak domluvená s Brumbálem...vlastně bych tady vůbec neměla být, protože nikdo o mém návratu nemá vědět."
"Ach jo," Lily to vzdala nějak brzo, "ale určitě se zase zastav nebo se my stavíme za tebou a pro učebnice půjdeme na Příčnou spolu."
"Dobře," usmála jsem se," tak se zatím mějte krásně."
Po dalších čtyřech objetích, jsem se zatočila na místě a s hlasitým prásk se objevila ve svém pokoji, kde jsem okamžitě padla na postel a vychutnávala si ten skvělý pocit úlevy, který mě prostoupil, když jsem viděla své nejbližší a všechno jim řekla.
Můj klid však neměl dlouhého trvání, protože asi po pěti minutách se ozvalo další prásk a přede mnou stál Sirius.
"Co tady děláš?" vyletěla jsem z postele.
"Chci si promluvit," řekl "pan Dokonalý" tak nabubřele, že se mi ruka samovolně sevřela v pěst.
"A o čem? Myslím, že už jsem všechno vysvětlila u Lily," vrhla jsem po něm vražedný pohled.
"Proč? Proč jsi mi to neřekla?" mlel si dál svou, jako by mě vůbec neslyšel.
Vykulila jsem na něj oči a pak pomocí několika hlubokých nádechů, udržela hlas v normální výši. "Siriusi, jsi vážně takový zabedněný idiot nebo jsi měl u Lily zalepené uši? Nemohla jsem to říct nikomu...ani to nešlo, protože náš odjezd byl strašně rychlý a poslat sovu bylo nebezpečné."
"Ale vždyť jsme spolu celý ten rok chodili, měla jsi mi říct, že máš takové starosti, měla jsi mi dát vědět, že se chystáš odjet. Určitě to nějak šlo, stačilo jen chtít," vyrukoval na mě s tak debilním argumentem, že jsem se neudržela a vrazila mu facku.
"Siriusi Blacku, ty jsi ten nejsobečtější člověk, jakého znám. Tobě vůbec nejde o to, že jsem ti neřekla, že mám problémy nebo že musím odjet, tobě jde o tvou uraženou ješitnost, protože jsem byla první holka, která nechala Siriuse Blacka a ani se neobtěžovala mu o tom říct," ječela jsem na něj, protože udržet se v klidu už vážně nešlo.
"Máš pravdu," pokračovala jsem ironicky," a já se hluboce omlouvám, že jsem se se všemi starostmi, která jsem měla, odvážila zapomenout tě informovat."
"O tohle přece vůbec nejde."
"Siriusi, běž pryč, prosím tě... dělá se mi z tebe špatně."
Sirius nic nenamítal, jen zakroutil hlavou a přemístil se pryč.
Ještě hodně dlouho jsem zírala na místo, kde před chvíli stál a nemohla pochopit, že jsem s takovým člověkem vydržela jeden celý rok...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amy P. Amy P. | Web | 12. dubna 2009 v 20:31 | Reagovat

Opravdu překvápko. Zrovna včera jsem si přečetla prolog a 1.kapitolu. Zatím to vypadá zajímavě. Tak snad se brzy dočkáme další

2 Hope Hope | Web | 14. dubna 2009 v 9:33 | Reagovat

No, moje brada se málem poroučela do Evansovic sklepa. z tohohle jsem nemohla :o)
ohooo...facka Siriovi, to se povedlo :o) nj,mám škodolibou radost :oP ale stejně bych byla ráda, kdyby se to mezi nima urovnalo ;o)

3 Cassie Cassie | 14. dubna 2009 v 19:29 | Reagovat

Děkuju mockrát za věnování... Když jsem si přečetla úvod, začala jsem valit oči, jestli má někdo stejnou přezdívku jako já, když jsem pochopila, začala jsem radostí skákat po pokoji... (ne, nepřeháním). Doufám, že napíšeš co nejdřív další kapitolku... Budu se těšit :-)

4 Efka Efka | 14. dubna 2009 v 20:01 | Reagovat

Gigi, to se ti povedlo :-) Úplně jsem zapomněla, žes psala i tuhle kapitolovku, ale je fakt super, stejně jako ostatní... tak až se k tomu zas dostaneš tak napiš co nejdřív pokráčko :-) To s Lily a Jamesem byla zajímavá změna, docela mě zajímá jak to vymyslíš dál ;o)

5 Sawarin Sawarin | Web | 14. dubna 2009 v 21:47 | Reagovat

Páni.. Skvělá kapitola. Moc se mi líbila, Gigi. Doufám, že pokračování bude brzy, protože tahle povídka se mi začíná vážně moc líbit..:)

6 Gigi Gigi | Web | 14. dubna 2009 v 22:30 | Reagovat

kočky moje:-) děkuju moc:-* pět komentů sice není moc, ale já čekala tak jeden nanejvýš...:-D to je ale sebevědomí,že?

7 Leila Leila | Web | 16. dubna 2009 v 17:28 | Reagovat

waw...mas pekny dessing:)priznavam poviedky som zatial necitala ale urco s ado toho pustim ked budem mat trochu viac casu:)

8 Danča Danča | 19. dubna 2009 v 19:41 | Reagovat

moc pěkný, takový jiný

9 Jaune Jaune | Web | 31. května 2009 v 10:59 | Reagovat

pěkne ;)

10 Cassie Cassie | Web | 5. prosince 2010 v 16:57 | Reagovat

Zdravím po roce:D
Myslíš, že když tě zase mooc hezky poprosím, abys napsala pokračování, bude tady třetí kapitola?:D No, budu v to doufat :) Ach jo, jak já bych si tuhle povídku chtěla dočíst!:) Prosím Gigi, prosím pěkně :)

11 Cassie Cassie | 5. února 2014 v 23:35 | Reagovat

Po dalších čtyřech letech prosím o pokračování:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.