Takže,zlata moje...rozhodla jsem se přidat další kapitolu...jo,je to ta o dvánacti stranách...hej, to je cool-dvanáctá kapitola, dvanáct stránek...no nic... prostě, v téhle kapitole už měl být ples, ale jelikož (jak jsem psala v článku před chvíli) mě to už vůbec nebaví, tak ho prostě a jednoduše nechám na kapitolu třináctou...jak můžete poznat z názvu, tohle je kapitola, u které si můžu s hrdostí říct: vůbec nic se v ní neděje...jo,správně, říkám si to s ironickou hrdostí:-D nicméně, mrkněte na ni a moc mě nekamenujte, prosím...Gigi
"Lásko, jdeme dneska na ten ples spolu, že?" ozval se Sirius u snídaně a přesto, že se vážně snažil, aby to vyznělo jako otázka, poznala Rebecca i ostatní, že jen konstatoval situaci.
Rebecca na svého milovaného napruženě pohlédla. "Ach, já ti to neřekla? Už dřív jsem přijala pozvání od Natha Carmichaela z Havraspáru. Nemůžu to zrušit jen proto, že jsme spolu začali chodit," řekla Becca naprosto vážně, ale i tak ji naletěl jen Sirius.
Takže, zatímco Lily snažící se nasadit nezúčastněnou masku kopala pod stolem Jamese, který měl od potlačovaného smíchu obličej jako ředkvičku, a Maisie se neúspěšně pokoušela rozesmátou tvář skrýt za Denního věštce, kterého už ale okupoval Remus, zatvářil se Sirius dokonale překvapeně a nechápavě na Rebeccu zíral.
"To je vtip?" tentokrát se už opravdu zeptal. "Vždyť já tě už taky pozval."
"Jo, ty myslíš tehdy... no,ale já myslela, že když to dopadlo tak blbě, že to neplatí, tak jsem přijala Nathovo pozvání a navíc ty už ses ani neobtěžoval znovu zeptat - pokud tedy nepočítáš, když ji řekl, že se mnou na ten ples chceš jít -
a automaticky jsi předpokládal, že půjdeme spolu," hrála Rebecca dál ledovou sochu.
a automaticky jsi předpokládal, že půjdeme spolu," hrála Rebecca dál ledovou sochu.
Siriusovi konečně došlo, že si z něj Rebecca jen utahovala a dala mu při tom lekci, aby ji nebral jako samozřejmost. S úsměvem vstal tedy ze židle, kleknul si před Rebeccu a řekl: "Moje nejdražší Rebecco, půjdeš se mnou na ten ples?"
Místo odpovědi své dívky se ale Sirius dočkal úplně něčeho jiného.
"Siriusi, Siriusi," ozval se za jeho zády tichý pohrdavý hlas, "jak to tak vypadá, hlouběji už opravdu klesnout nemůžeš."
"Bellatrix, co to, že ses mě rozhodla poctít svou přítomností?" zeptal se Sirius ironicky, zatímco se zvedl ze země a stoupl si proti své sestřenici. "Jestli chceš, ať ti dohodím někoho na ples, obávám se, že máš smůlu, protože žádný normální člověk by s tebou nikam nešel."
"Tebe ty vtípky jednou přejdou, drahý bratranče," zasyčela Bellatrix, ale pak se ovládla a pokračovala svým obvyklým chladným hlasem: "Nicméně, nepřišla jsem svou přítomností poctít tebe, ale tady tu malou mudlovskou šmejdku."
Jen to Bellatrix dořekla, James byl na nohou a ruka, v níž svíral hůlku, se chvěla potlačovaným vztekem.
"Jamesi, prosím tě, tahle smrtijedská mrcha nestojí za to, abys dostal trest," mírnila ho Lily, vzala mu hůlku a propletla své prsty s jeho. "Tak, co chceš, Bellatrix?"
Na Bellatrix bylo na okamžik vidět, že ji Lily poněkud zaskočila, protože čekala, že uvidí alespoň náznak strachu, ovšem zrzavá nebelvířanka na ní hleděla pouze s největším pohrdáním, jakého byla schopna.
"Mám pro tebe takovou malou zprávičku nebo možná spíš radu. Měla bys hezky napsat mamince a tatínkovi dopis a rozloučit se s nimi, protože to nebude dlouho trvat a ty uvidíš jenom jejich rakve. Užij si ples, Lily," poslední slovo Bellatrix po Lily plivla, jakoby se zbavovala jedu a se spokojeným úšklebkem odplula zpět ke zmijozelskému stolu.
Polovina nebelvírského stolu ztichla a taktéž i část vedlejšího,tedy mrzimorského, protože Bellatrix se nesnažila mluvit nijak potichu. Na bledou Lily se upřely desítky pohledů a vzápětí se rozpoutala vášnivá, ač šeptem vedená, debata, jak se nepříjemná novinka šířila od jedněch úst k druhým.
"Lily," ozvala se Rebecca a chtěla kamarádce položit ruku na rameno, ale Lily ucukla.
"Já... musím odsud rychle pryč," vymáčkla ze sebe a kvapně, ale ne tak, aby
vypadala vylekaně, odkráčela z Velké síně.
vypadala vylekaně, odkráčela z Velké síně.
V hlavě jí šrotovalo. Míhalo se tam tolik myšlenek a před očima tolik obrázků, až myslela, že snad omdlí. Šla pořád dál a rychleji, až nakonec běžela a teprve ledový vítr, který se do ní opřel ji upozornil na to, že je venku. Zastavila se na břehu jezera, pak se zhroutila na zem a zarývala ruce do jiskřícího sněhu. Na tvář jí skápla slza, pak další a další, až Lily naprosto nepokrytě vzlykala.
"Ne, ne, ne...Brumbál přece říkal, že se jim nic nestane, že je hlídají...Bellatrix mě určitě chtěla jen vyděsit, protože ji to těší...ale co když...ne, prostě nad tím nesmím přemýšlet, Brumbál se o ně určitě postará a nechtěli by, abych si zkazila svůj první ples...stejně jim napíšu," takhle Lily mumlala, zatímco začínala pořádně promrzat.
Náhle jí někdo přehodil přes ramena plášť a čísi silné ruce ji vytáhly na nohy.
"Jamesi," pípla Lily a pak se střapatému chlapci schoulila do náruče.
James ji pevně objal a v duchu zuřil, že jí nemůže pomoct jinak než takhle.
"Lásko, pojď dovnitř. Už teď jsi celá promrzlá. Napíšeš domů, aby ses trochu uklidnila a večer si půjdeš dřív lehnout a uvidíš, že až na Štědrý den přijedeš domů, rodiče budou v pořádku," promluvil po pár minutách James.
"Jak to myslíš: dřív lehnout? Dneska máme přece ples. Jamesi, rodiče by nechtěli, ať si ho kazím a já se na něj opravdu strašně těším...ale rodičům napíšu...a taky víš, co říkal Brumbál...hlídají je...máš pravdu, nic se jim nestane," chrlila ze sebe Lily o překot, i když přece jen o něco klidněji, protože Jamesova přítomnost jí dělala silnější.
James se potichu zasmál. "Dobře, ty moje zmrzlá primusko, se vším, cos řekla souhlasím, ale už pojď vážně dovnitř, protože začínám mrznout taky."
Lily se taky lehce usmála, políbila ho a pak se ruku v ruce vydali zpátky na hrad.
ooooooooooOoooooooooo
"Lily, jsi v pořádku?" vyletěly Rebecca s Maisie z křesel, jen co Lily prolezla do společenky.
"Ale jo, teď už celkem jo," usmála se Lily a dodala: "Akorát zajdu napsat rodičům dopis...vím, že pozítří
jedem domů, ale jen tak pro jistotu."
jedem domů, ale jen tak pro jistotu."
"To je dobrý nápad, tak utíkej," souhlasila Maisie a když kamarádka zmizela na schodech vedoucích k dívčím ložnicím, obrátila se na zbytek party: "Děcka, jak to vidíte s tím Silvestrem? Nevím, jestli Lily bude chtít rodiče opustit."
"Uvidíme, Mai, hlavně to Lily musíme nejdřív říct, aby se mohla vyjádřit sama," konstatoval James.
"Jasný no...tak, my ji to s Beccou řeknem někdy během zítřka, že B.?"
"Jo, jasně...cože?" vykulila na Mai černovláska oči, protože neměla nejmenší ponětí o čem mluví, neboť ji plně zaměstnával její nový přítel.
"Siriusi, nemohl by sis sednout na druhou stranu společenky? Docela bych ocenila, kdyby se Rebecca soustředila, když jde o Lily," prskla blondýnka po Tichošlápkovi, ale úsměv ze rtů jí stejně nezmizel.
"Hluboce se omlouvám a kaji se," zatvářil se Sirius nadmíru zkroušeně, ale věřily mu to možná tak rampouchy, které se blyštěly za oknem.
"Tichošlape, ty seš fakt magor," rozesmál se James. "A, Becco, zítra s Mai Lily řeknete o tom Silvestru. To byla ta věc, na kterou se tě Mai ptala, víš?"
"Hele, nerýpej, Pottere," ušklíbla se na něj Becca," ty a Lily jste na tom nebyli o moc líp, když jste spolu byli tak kratičce jako my...a upřímně, ne, že by se i teď dalo moc dlouho vydržet ve vaší přítomnosti."
Všichni dostali záchvat smíchu a nakonec se rozesmál i James, který se ze začátku tvářil jako bůh pomsty.
"Coop, tebe někdo jednou přes tu tvoji pusu plácne," mrknul na ni James škádlivě.
"Dvanácteráku, to se bude nejdřív muset dostat přese mě...jo, teď jsem si na něco vzpomněl," plácnul se najednou Sirius do čela a během okamžiku klečel před Rebeccou.
"Ano, Siriusi, půjdu s tebou na ten ples," řekla Rebecca, které došlo, o co mu jde.
"Super, tak konečně můžu jít vymyslet masku," zatvářil se Sirius úlevně, ale ostatní na něj vytřeštili oči.
"Počkej, ty ještě nemáš masku?" zeptal se Remus s cukajícími koutky, protože tentokrát to nebyl James, kdo se tvářil jako bůh pomsty.
"Siriusi Blacku, děláš si ze mě srandu?" provrtala ho Rebecca vražedným pohledem.
"Joooooo!" zařval Sirius. "No, tak, lidi...jsou skoro Vánoce, tak jsem si nemohl odpustit malý žertík."
"Tak to máš jediné štěstí, protože jinak bych s tebou nikam nešla," pronesla Rebecca, praštila Siriuse polštářem po hlavě a než po ní mohl mladý Black skočit, odtančila do pokoje.
"No, mí drazí Pobertové, ples je sice až v šest, ale taky opouštím vaši společnost a jdu se oddat konečným přípravám," uchichtla se Mai, lípla Rema na rty, ostatním poslala vzdušné polibky a vyrazila za Lily a Beccou.
Pánové za ní hleděli s otevřenými ústy a když se pak podívali jeden na druhého, zračil se všem v očích jen jeden výraz - konečné přípravy v deset ráno?


hustý i já bych se šla chystat tak o půl šestý