Balada na Konec

2. března 2009 v 16:15 | Dromedka |  Chvilka poezie
Heh, zlatíčka, zlobí mě blog... musím to vkládat po kusech... :D nechce mi sem hodit moji novou básničku a já bych vám ji chtěla taaak ukázat... :D Ne, popravdě není na co se koukat, je to sice nejdelší básnička, jakou sem napsala, ale to nic neznamená... :D Doufám, že si ji přečtete... :) a kdyžtak spísnete nějaký ten koment... :D
Mno chtěla bych upozornit, že je pesimistickooptimistická... :D není vyloženě pesimistická, podle toho, jak to pochopíte:) Mno jinak, chtěla bych zdůraznit, že v depresi NEJSEM.. jenom mě naštval bratr a trochu inspiroval Wolker, Nezval, Seifert... :D když sem se učila na test...:) :D
Mno a komu bych ji věnovala??? Samozřejmě, že všem, kteří sem ještě chodíte a všem, které to neurazí... :) :D Tak a teď už směle do toho, za komentíky díííky... Vaše Drom:-*
AKTUALIZACE: Veny, jestli ti půjde editor, hoď mi sem perex prosím... :D Díky, Drom:)


Balada na Konec

U konce mola, pohled v širou dál,
Vyzáblý muž se Samotou stál.
Držel ji pevně, třásla se ruka,
Ruka, jež znamená než radost muka.
*
Plavé vlasy Samoty ve větru vlály,
Když spolu po boku s mužem tu stáli.
Rudé rty zbarvené polibkem krve,
Hluboké oči tmavší než prve.
*
Černý úbor zdobený padlými hvězdami,
"A cesta života téměř jest za námi,"
Pravdivá slova, mrazivá skutečnost,
Jíž nás provází Samota na věčnost.
*
Pak zazněl do větru, lehčí než sníh,
Záhadný, ledový dívčin to smích,
Muž, teď již starcem, klopil jen zrak,
Z lodí Všech nadějí zbyl mu jen vrak.
*
A z druhé strany, pevnější Strach,
Nevelké dítě, však krutý vrah,
Okolo ramen silně starce svíral,
Nemohlo pomoci, že se muž vzpíral.
*
Měl slunce ve vlasech, v očích zas nebe,
S tvářičkou andílka, dotek, co zebe.
A hadry strhané, špinavé tváře,
Kolem něj podivná, strašlivá záře.
*
Přejížděl pohledem poklidnou hladinu.
"Je to snad sen, nebo mám vidinu?"
Ptal se ho bojácný stařečkův hlas,
Svraštělá kůže, šedivý vlas.
*
Chlapecké rysy ve tváři Strachu,
V mžiku se rozbily, pohřebeny v prachu,
Z uzounkých rtů ozval se zpěv,
Spoutaná síla, skrývaný hněv.
*
Vysoké tóny písně a smíchu,
Otevřou brány k sešlostem hříchů,
Z hlubin moře, dálek, co drtí,
Povstává Temná, přízrak to Smrti.
*
"Pojď ke mně, poutníče, přistup jen blíž,
Byl-li ti svatý, ďábel či kříž?
Milovals, viděls, trpěls a snil,
Pověz mi, starče, jakpak si žil?"
*
Naprázdno polkl, otevřel ústa,
"Líp než sem moh, buďte si jistá,
Celý můj život, loď domem mi byla,
Mladá má léta, zde v pusto se slila.
*
Od rána do noci, když zašly hvězdy,
Dřeli jsme na každé zlatince ze mzdy.
Puchýře, znoje a rány bičem,
Trestáni za nic, tresty při ničem.
*
Často jsme trpěli žízní i hlady,
Pak bylo sladší, když plnil sem sklady,
Často jsme bloudili, ztraceni v mlze,
Tím větší radost, když pluli jsme skrze.
*
Často jsem hasil požáry, kouře,
Proti mně stávaly větrné bouře,
A čas jako poutník, co nezná klid,
Chtěl svojí magií nás, chudé, klít.
*
Přesto bych neměnil za jiný život,
I kdybych moh, kdybych měl důvod.
Moře je svoboda, kterou jsem chtěl,
Moře je píseň, co osud mi pěl,
*
Moře je láska, kterou jsem zažil,
Moře je tím, čeho si vážím.
Moře je Samota s jinými lidmi,
Moře je Strach, milý a vlídný,
*
Moře mi bylo, smrtí i životem,
Moře je cestou za štěstím, za klidem.
Moře je, bylo i bude,
Moře je…vše, co mi kdy zbude."
*
Prudce se zachvělo starcovo srdce,
Poslední úder, zeslábly ruce,
Poslední pohled do tváře Samoty,
Do jejích očí, do jejich temnoty.
*
"Jdi tedy, poutníče, pokračuj dále,
Moře ti jediným zůstává stále,
Pokračuj, poutníku, tady je konec,
Naposled zazvoní námořní zvonec."
*
A Strach i Samota ruce své stáhly,
Lehce jen nad vlny starce pak nahli,
Mrtev je konečně, bez Strachu, sám,
Poslední poselství předává nám:
*
Chtěl jsem si užívat, milovat, hrát,
Nechtěl jsem dávat, jenom si brát,
Osud mi ovšem zapěl pak do noty,
Skončil jsem sám, v náručí Samoty.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 2. března 2009 v 18:08 | Reagovat

Krásné.

2 ClaireM ClaireM | Web | 2. března 2009 v 18:34 | Reagovat

Nádhera... Fakt se ti moc povedla. Úplně si ji dovedu představit v nějaké slavné básnické sbírce.

3 hwesa hwesa | Web | 2. března 2009 v 19:31 | Reagovat

no tak to je totálna nádhera... počúvaj, ty by si mala vydať vlastnú zbierku básní... a ja budem medzi prvými, kto si ju kúpi... a ja to myslím vážne, mala by si to skúsiť vydať... tvoje básne sú proste nádherné

4 Hope Hope | Web | 2. března 2009 v 20:59 | Reagovat

Dromí, ty víš, že mě se líbilo už to, co jsem četla o víkendu a nic se na tom nezměnilo, je to krásné, prostě skvělé

5 Gigi Gigi | Web | 2. března 2009 v 21:41 | Reagovat

Drom,už jsem ti říkala,že je to hezké, i když jsem četla jen první dvě kapitoly...a ano:-D opět jsem si neodpustila poznámku o "optimismu" tvé básně...nicméně,když jsem si ji přečetla teď, musím  uznat,že není pesimistická,ovšem ani optimistická...je prostě temná,tajemná...no,prostě moje oblíbená:-) však víš,že tohle já žeru

6 Amy P. Amy P. | Web | 3. března 2009 v 15:24 | Reagovat

Nádherné. Já nikdy nevím, co vám sem mám psát, holky. Tahle básnička se mi líbila strašně moc.

7 danča danča | 5. března 2009 v 14:07 | Reagovat

krásný. Nevim co jinýho napsat, co bych za to dala, umět takhle psát:-(

8 evi evi | Web | 8. března 2009 v 17:28 | Reagovat

...z lodí všech nadějí zbyl mu jen vrak... krásné, dobře to zapadá do mojí nedělní melancholie...

9 Orion Orion | Web | 18. března 2009 v 21:49 | Reagovat

DNEŠKEM KONČÍM S PSANÍM BÁSNIČEK.

Nadobro.

Drom , popravdě snad jen tři lidi co znám, píšou tak úchvatně jako ty ... A to možná přeháním.

Oni píší jinak. Né lépe, né hůře, jinak.

Drom já tě hrozně moc obdivuju, víš.  Pořád ještě mám husí kůži. Tvoje básničky ve mě vždycky zanechají obrovský, obrovský dojem. Je potěšení to číst. Hladí to po dušičce.

Víš, na některých blozích mě to vyloženě nebaví .. přečtu básničku do půlky , je hezká, ale o ničem. Čtu dál, nemůžu se dočkat konce,

U tebe to tak není. První řádky, první rýmy mi přímo přimontovaly oči k obrazovce. A když jsem četla dál... V hlavě se mi střídaly myšlenky jako na běžícím pásu...  četla jsem, hltala každičký slovo... A přála si aby ta básnička byla co nejdelší. Nechtěla jsem přestat číst ...

Drom.... Musím si jí přečíst ještě jednou. Promin za tak dlouhý komentář, ale ty si zasloužíš víc než je  ,,Krásné" .

10 Orion Orion | Web | 29. března 2009 v 21:58 | Reagovat

Drom , mě se po tobě normálně stýská ... Chjo.

11 mardom mardom | Web | 1. dubna 2009 v 17:35 | Reagovat

Díky Orion jsem se dokopala k přečtení (už párkrát mě odradila délka) a nelituju. Je to opravdu nádherná báseň, taková balada, která by mohla být úvodem nebo koncem příběhu. Silný emotivní náboj a nádherné verše. Napsala bych víc, ale trošku spěchám a navíc, ke krásným básním se obvykle píše těžko komentář - schází slova.

12 Orion Orion | Web | 20. června 2009 v 12:49 | Reagovat

(*vydechla a usmála se, věděla , že tohle je jedno z nejkrásnějších děl , co četla )

13 Orion Orion | Web | 13. července 2009 v 20:29 | Reagovat

Jdu Ti udělat další reklamu :)

14 Orion Orion | Web | 13. července 2009 v 21:44 | Reagovat

Už to skoro umím nazpamět' :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.