29. ledna 2009 v 23:38 | Dromedka
|
Tak jo, drazí a milí... :D Dneska je to přesně 18 let a jeden den, co sem se jako malé, křičící, uslintané, škarené, bezvlasé miminko poprvé rozhlédla po světě... Teda, ne tak úplně, protože sem ještě několik dní po porodu byla celkem dost slepá, ale nebudeme lpět na detailech, že?! :DEhm... bylo to v Jeseníku, což je město nedaleko Zlatých Hor, kde je momentálně mé trvalé bydliště... :D Chcete slyšet o mě víc??? :D Tak pod perexem....
Takže narodila sem se přesně v 9:47 zimního času... :D Vážila sem asi 3,15kg a měřila kolem 48cm... :D Byla sem mladé, právě narozené, za to řádně statné mládě... :D
Maminka na mě byla jistě velmi hrdá a říkala mi, že jsem to nejhezčí miminko na světě (ehm... přiznejme si, kdo z nás nebyl to nejhezčí miminko na světě, že?? :D)...
Jenže potom sem začala růst... :D Jak vám jistě Gigi a spousta jiných lidí potvrdí, byla jsem extrémně upovídané dítě, začala sem mluvit hodně brzo, ale zase sem trochu šišlala... :D:D Vtipné bylo, že sem hubu nezavřela ani v noci, což mi zůstalo až do teď... :D Viď, Gigi?? :D
Můj předškolní věk netřeba připomínat... možná by se mohla zdůraznit, že do školky sem se dostala až v 5 letech, dostala tam první pusu, získala první kamarádku, dostala poprvé pánvičkou po hlavě (ne, že by to lidi kolem mě dělali často, ale někdy jim na ruka zkrátka ujede... :D)... ach plno krásných vzpomínek... 
Potom tu bylo celé dětství strávené na prázdninách u babičky... musím přiznat, že nic moc jiného si ze svémo mladistvého věku nepamatuju... :D Má pamět se velice zaměřila na veškará zranění, která sem kdy utrpěla a musím říct, s mou šikovností (s kterou po boku kráčím k smrti, nehledě na to, že ona mě přímo táhne :D) nebylo jednoduhcé na něco takového zapomenout... :D (Občas si připadám jako Bella... :D ) , a proto se mi to ani nepovedlo... V hlavě mi ulpývá miliony oděrek, rozbitých kolem, řezných ran, otřesů mozku, otrav, modřin, zásahů kamenem, klackem, kládou, pařezem či jiným neživým přírodním předmětem, pádů, krvavých lukostřeleckých přestřelek, krve, masa, křiku a podobně... :D:D Ne že by život na venkově byl složitý, ale byl složitý... :D Nehledě na každodení krmení domácího babiččina dobytka, utíkání před rozzuřeným babiččiným dobytkem, léčení hlubokých ran způsobených babiččiným dobytkem a každoranní dojínání týden starých "v rámci šetření" rohlíků... :D
Byl to jeden z nejkrásnějších věků mého života... :D Lesy, louky, komáři, klíšťata, párky, kachny, koupání, slunění, dětská naivita, Sindibád, Strážci vesmíru, Pokémoni, lození po stromech.... kdo z nás to nezažil??? :D Bylo toho moc... a já pořád mluvila a mluvila... :D
POtom přišlo další období mého života, nová éra, další věk... základka, druhý stupeň... Třídy se nám smíchaly a poté losem rozdělovali žáky na třídy jen dvě.... skončila sem skoro sama v třídě plné cizích lidí... nastalo nejhorší čtyřročí mého života plné nepříjemného potkávání na chodbách, pomlouvání za zády, urážek, nepříjemných smsek, přetvářky, intrik... telenovela hadra... :D a to nebyl konec... :) Sama, já slabá, naivní holka, která sotva co svedla, sem se postavila velkému bossovi naší třídy... byl asi o 30cm vyšší, o 30 kilo těžší a víc jak 30% těly mu zabíraly namakané svaly... navíc se chystal na vojenskou akademii... prostě vyšitý šamponek a boss... jednou mě ale urazil, ublížíl mi a to dost hodně... ani nevím, proč vám to sem píšu, ale já se nedala... napsala sem mu krásnou sms, že na něho (s prominutím) seru a že mu v životě přeju jen to nejlepší, ať skončí v začouzené hospodě s platem 6 tisíc na měsíc... od té doby se se mnou nebavil nikdo ze třídy.... :D Ale mě to nevadilo, začala sem Zlaté Hory nesnášet, nesnášela sem naši třídu ani to prostředí... potom přišla první láska, zase neúspěšná.... a potom nová éra, další krok vpřed... :D
Slezské gymnázium, Opava... poznala sem, že ne všichni na světě sou takoví debilpvé, že není špatné mít dobré známky, čísta vymykat se, že není špatně, když vám jde matika... zapadla sem do kolektivu, ve kterém je spousta chytřejších lidí než já, získala sem kamarády a byla neskutečně vděčná.... :) :D Mám vás všechny moc moc moc ráda holky, moc ste mi pomohly, i když o tom možná ani nevíte... :)
Následovalo založení blogu, psaní, ujasnění se... :) A potom sem potkala Martina... nebudu vysvětlovat, jak to bylo složité, co se dělo nebo nedělo, tohle je za náma a já jsem teď konečně šťastná... :) Mám všechno, co sem si mohla přát... navíc... včera mi bylo 18...
18, 18... přemýšlela sem, jeslti se něco změní... nezměnilo, jen sem byla dneska za rebelku, když sem donutila holky v šatně, aby si se mnou připily Becherovkou... hih... :D:D
Osmnáct... jsem teď dospělá, nezávislá, samostatná... měla bych se chovat střízlivěji, moudřeji, dospěleji... :) Měla, ale nechtěla... :D Hihi... ne, nebojte, navěky už zůstanu Mensou, tou, která je natolik střelená, že po přechodu chodí jen po bílých čárách, tou, která vždycky nebude snášet doučování z matiky, ale ráda pomůže, tou, která při oběděch chytá šílené záchvaty smíchu, tou, kterou zraní krychle, tou, která miluju, když si z ní ostatní dělají srandu, tou starou, urýpanou holkou, která je teď tolik šťastná... :D
Tím bych tohle vyprávění ukončila, jestli někdo vydržel až do konce, blahopřeju... :) Teď znáte zase kousek víc... :) Děkuju... :)
Vaše vyčerpaná Dromedka :-*
Takže,chceš koment,Drom,máš ho tedy mít:-D...Dnes je to přesně 18 let a 59 dní, kdy se v porodnici ve Vítkově narodilo to nejkrásnější miminko měřící 51 cm a vážící 3,5 kila...nee,promin,Drom:-D nebudu si delat srandu...jako moc hezky clanek:-)opravdu...ja nevim,co jineho duchaplneho bych mela napsat,znas to:-D...jen,opravdu mohu potvrdit,ze Drom byla velice ukecane dite,to byste nechapali:-D a takovej malej masozrout a taky kostozrout:-D no, lvi v Africe hadr:-D...dobre,tak co bych napsala dal..jej,ja uz fakt ale nevim:-D proste Zlate Hory - to je zivotni styl:-D