další...
"Paní Amelie Foresterová a její dcera Grace," ohlásil je muž ve strohém livreji, když se objevily na vrcholu schodů, pokrytých červeným kobercem, vedoucích do sálu.
Grace se musela kousnout do jazyka, aby se nezačala smát. Připadalo jí to směšné.
Jakmile sešly do sálu objevil se vedle nich Lucas Frederick Capell, Gracin snoubenec a budoucí hrabě z Essexu.
"Amelie, dnes vypadáte mimořádně," spustil a obřadně Amelii políbil ruku.
Grace svého snoubence zkoumavě pozorovala. Lucas nebyl ošklivý, ba naopak. Mnoha dívkám by se z něj jistě podlomila kolena, ale ji tento téměř třicetiletý vysoký blonďák s hnědýma očima nijak zvlášť nepřitahoval.
"Grace, drahá, jsi nádherná," přitočil se pak Lucas k ní a lehce ji políbil.
Dívka měla opět co dělat, aby se nerozesmála. To, jak ji Lucas vždycky říkal "drahá" jí připomínalo začátek 20.století a, nemohla si pomoct, hlavně jí to připomínalo film Titanic. V podstatě celá tahle fraška, celý její život od minulého roku jí připomínal osud té dívky z Titanicu - Rose. Jenomže oni nebyli na Titanicu, nebyli na začátku 20. století, tak proč se celá tahle anglická smetánka chovala jako kdyby ano? Proč se musela v osmnácti vdávat za muže, jehož nemilovala? Peníze, za vše mohly peníze.
"Děkuji, drahý, také ti to sluší," usmála se na Lucase sladce.
"Asi chcete vidět hraběnku, že?" zeptal se Lucas a aniž čekal na souhlas, odváděl obě ženy k lady Isabele Chetwynd-Talbotové, hraběnce ze Shrewsbury, Gracině babičce.
Hraběnka ze Shrewsbury byla stará důstojná dáma s tvrdým pohledem a - podle Grace - stejně tvrdým srdcem. Byla to vypočítavá šlechtična ohromně si libující v intrikách.
"Lady Isabelo," oslovil Lucas hraběnku a Grace protočila oči, protože nemohla uvěřit tomu, že už i její babičce smí říkat křestním jménem. "Přivedl jsem vám vaši dceru a vnučku."
Hraběnka se otočila od své přítelkyně markýzy z Hertfordu, lady Seymourové a kriticky shlédla své potomky.
"Grace, ten rozparek je příliš dlouhý. Amelie, proč jsi jí nevybrala vhodnější oděv?" spustila místo pozdravu.
"A tos ještě, drahá babičko, neviděla můj nový podvazek," odpověděla Grace, než tak mohla učinit její matka a poodhrnula si šaty tak, aby odhalila černočervený krajkový podvazek.
Zatímco Lucas nasucho polkl a musel zatínat ruce v pěst, aby ovládl své vzrušení, všechny tři přítomné dámy sborem šokovaně zalapaly po dechu.
"A teď mě, prosím, omluvte. Mám žízeň," rozloučila se Grace a s předpisovým pukrletem se odporoučela co nejdál.
Od procházejícího číšníka si Grace vzala sklenku šampaňského a se zdvořilými úsměvy rozdávanými na všechny strany couvala co nejrychleji k okraji sálu, aby měla na chvíli klid.
Oddechu jí však nebylo dopřáno, neboť během několika minut u ní byla její matka a hruď se jí rozhořčeně dmula pod přezdobenými modrými šaty.
"Grace, na něčem jsme se dohodly. Chovej se slušně."
"Promiň, máti, ale na žádnou takovou dohodu si nevzpomínám," odsekla Grace přidrzle a připila matce šampaňským.
"Grace! Tohle už přestává všechno! Nejsi tady ani dvacet minut a už jsi stihla rozčílit babičku, pobouřit lady Seymourovou a naprosto ignorovat Lucase. Navíc se chováš, jakoby ti to bylo úplně jedno," zuřila Amelie.
"Uklidni se, máti, nebo ti poteče krev z nosu a to by bylo opravdu velmi trapné, nemyslíš? Navíc tenhle večírek jste si vymyslely ty s babičkou. Mě se nikdo neptal, tak proč bych se měla tvářit, že mě to zajímá? K jaké je to vůbec příležitosti? Zásnubní večírek už byl, takže tohle je co? Pozásnubní?"
Amelie se nadechla a křečovitě se usmála na okolo procházející manželský pár, aby dokázala, že se vůbec nic neděje.
"Jestli tohoto chování nenecháš, dojdu pro tvého bratra, aby ti vlil do mozku trochu rozumu," zasyčela pak na dceru.
"Nerada ti to říkám, ale Dick je na mé straně a s tímhle vším absolutně nesouhlasí," ušklíbla se Grace na matku. "Klidně se ho můžeš zeptat, jestli mi nevěříš, protože sem zrovna jde," a Grace zvesela zamávala na mladého vysokého muže.
Richard Forester byl přesnou kopií svého otce. Tmavě hnědé delší vlasy se mu vlnily kolem sympatického obličeje s výraznými lícními kostmi a neústupnou bradou. V očích, které měly stejnou barvu jako ty Graciny, většinu jeho života plály šibalské ohníčky. Dnes večer jeho vysokou vypracovanou postavu halil černý smoking, v němž vypadal velice elegantně a přitažlivě.
"Matko," pozdravil Dick chladně Amelii a pak se otočil ke své mladší sestře :"Gracie, dneska vypadáš opravdu překrásně," a ke zděšení jejich matky, popadl dívku do náruče a zvesela se s ní několikrát zatočil. Amelie už se na to nemohla dívat, takže radši odešla pryč.
"No, konečně," uchichtla se Grace potichu a pak pohlédla na bratra: "Musím uznat, Dicku, že ani ty dneska nejsi k zahození. Megan by si tě měla pořádně hlídat."
Oba se na sebe při zmínce o Dickově přítelkyni usmáli. Dick proto, že Megan nade vše miloval a Grace proto, že Meg pro ni byla téměř sestrou.
"Doufám, že tady je dneska s tebou?" zeptala se s patrným zoufalstvím v hlase.
"Uklidni se, Gracie. To víš, že je tady se mnou. Nenechala by tě trápit se na takovém nudném večírku samotnou," usmál se na ni Dick zvesela a znovu ji objal.
"To je moc dobře, protože...ááááááá, MEGAN!" zaječela náhle Grace rozjařeně a rozeběhla se na druhý konec sálu, kde postávala její nejlepší přítelkyně.
Megan Linwoodová byla třiadvacetiletá módní návrhářka. S Grace si byly blízké hned od okamžiku, kdy je Dick seznámil, ale to nebyl jediný důvod, proč si lidé někdy mysleli, že jsou sestry. Megan byla totiž stejně jako Grace zrzka a v podstatě se dívky od sebe lišily jen barvou očí - ty Meganiny byly čokoládově hnědé.
Díky vztahu, který mezi dívkami vzklíčil a díky vztahu s Dickem, byla Megan zcela zasvěcena do situace rodiny Foresterových a v nejmenším nesouhlasila s tím, aby v 21. století byla osmnáctiletá dívka nucena ke sňatku s mužem, kterého nechtěla. Také se kvůli toho s Grace několikrát chytly, protože ta odmítala cokoli měnit, ale když se jí Megan nebo Dick zeptali proč, neodpovídala.
"GRACE!" zařvala Megan stejně nadšeně a pak se s kamarádkou objaly tak prudce, že se obě zakymácely na vysokých podpatcích svých bot a málem porazily pyramidu poskládanou ze sklenic šampaňského.
"Myslím, že se nám opět povedlo pohoršit šlechtické přátelé tvé babičky," smála se Megan.
"Mě se to povedlo už po dvaceti minutách tady, i když to byla vlastně jen lady Seymourová. Ukázala jsem totiž před ní babičce svůj nový podvazek. Chceš ho taky vidět?" nabízela Grace a oči jí uličnicky svítily.
"Počkej, myslím, že Dick a jeho přítel by se taky rádi podívali," chlámala se Meg a táhla překvapenou Grace zase zpátky k bratrovi.
"C - cože? Jaký Dickův přítel? Neřekli jste mi, že si přivedete ještě někoho," durdila se cestou Grace se smíchem.
"To bylo záměrně. My jsme ho totiž přivedli pro tebe," a Megan se zastavila a provrtala Grace vážným pohledem, "protože se prostě nesmíříme s tím, že by sis měla vzít toho idiota Lucase."
"Ježíši Kriste, Megan...počkej, ZASTAV SE! Co to zase děláte? Nemyslíš, že jsme tohle téma probírali už dost? Nebudu nic měnit na tom, že jsem zasnoubená. Jednou to tak je, tak to tak i zůstane," chvěl se Grace rozčilením hlas.
"Ty jsi moc tvrdohlavá, Grace, ale počkej až ho uvidíš. Rázem na nějakou pitomou svatbu zapomeneš," mlela si Megan dál svou, jakoby Grace vůbec nic neřekla.
"Miláčku, jsme zpátky," usmála se Meg na Dicka a políbila ho.
"Richarde Forestere!" zasyčela na bratra Grace. "Co jste si to zase naplánovali?"


druhá část je skvělá, akorát mě tam trošku mate to, že ty jednou použiješ jméno Grace a pak zase Rose, ale jinak super!;)