:-) tady to je
"Grace, dělej! Přijdeme pozdě!" ozvalo se za dveřmi útulné ložnice a poté následovalo rozčilené bouchnutí do dveří.
"Už jdu," odpověděla Grace a dál si nevzrušeně pudrovala nos.
"Grace, já vím, že tebe to absolutně nezajímá, ale mělo by. Tvoje babička a tvůj snoubenec jsou naše jediná šance a ty to víš! Chovej se podle toho, prosím tě! Nebo snad chceš, abychom skončily někde pod mostem? Abych musela jít pracovat? Aby tvé studium na Oxfordu zůstalo jen snem? Tvůj otec nám nechal jen samé dluhy a Richard má co dělat, aby udržel svou firmu nad vodou, tak si přestaň hrát na uraženou a okamžitě vylez ven!" ječela Gracina matka nepříčetně.
Grace jen otráveně protočila oči. Kolikrát už tohle slyšela. Její matka byla mistryně v psychickém vydírání, jenomže ona už toho začínala mít dost. Jakoby nestačily všechny ty věci, které se udály od otcovy smrti...
Geoffrey Forester - Gracin otec - byl zámožný Američan vlastnící jednu z největších společností v USA. To byl také důvod, proč Gracině matce Amelii její rodiče dovolili, aby se za něj provdala.
Amelie Foresterová totiž měla modrou krev a byla dcerou anglického hraběte a jeho ženy hraběnky, dvou velice bohatých a úzkoprsých lidí.
Až do loňského roku žili Foresterovi velmi spokojený a pohodlný život. Grace se připravovala na maturitu a také na přijetí na univerzitu v Oxfordu, aby se dostala z dosahu své matky a mohla bydlet v milované Anglii, přestože tam žila i její ovdovělá babička. Grace ale věděla, že se s ní nebude muset moc často stýkat.
Richard Forester - Gracin bratr - dosáhl toho roku dvaceti pěti let, takže mohl převzít svůj svěřenecký fond a začít z něj čerpat, což také ihned - ač s rozmyslem - udělal.
Pak se ale všechno zničilo, když byly v Geoffreyho firmě odhaleny miliónové podvody, on sám byl obviněn ze zpronevěry a spáchal sebevraždu.
Cely majetek Foresterů byl zabaven a rozprodán a přesto to nestačilo na vyrovnání všech dluhů. Grace s matkou zůstaly bez prostředků, protože Richard zrovna v Anglii rozjížděl vlastní firmu a nemohl nic postrádat.
Nakonec se však pomoc přeci jen objevila. Amelii kontaktovala její matka a oznámila, že jí i Grace zajistí spokojený život. Měla však podmínku - Grace se musí vdát za syna jejího přítele hraběte z Essexu, který do ní byl zamilovaný a samozřejmě také pohádkově bohatý.
Grace to ovšem kategoricky odmítla. Bylo jí přece ani ne osmnáct, měla nastoupit na univerzitu, užívat si života a teď by se měla vdát? A ještě k tomu za člověka, kterého viděla asi dvakrát v životě? To nikdy.
Nátlaku své matky odolávala opravdu dlouho, ale pak se Amelie naprosto psychicky i fyzicky zhroutila, takže Grace nezbylo nic jiného než souhlasit. Po tomto rozhodnutí se Ameliin stav rapidně zlepšil a ony mohly odletět do Anglie vstříc novému životu. Od té chvíle také Grace svou matka nesnášela.
"GRACE!" Amelie už se doslova zalykala vztekem.
Grace se tedy naposledy prohlédla v zrcadle a musela uznat, že dneska jí to opravdu sluší.
Zlatorudé vlnité vlasy měla umně vyčesané do složitého drdolu, z nějž jí na odhalená záda spadalo několik pramínků. Nefritově zelené oči měla jen lehce zvýrazněné řasenkou a černými linkami, porcelánovou pleť pudrem a růží a plné rty smyslně rudou rtěnkou.
Její drobnou štíhlou postavu halily hedvábné červené šaty, které svým splývavým střihem zdůrazňovaly Graciny křivky a rozparek na nich zase odhaloval její levou nohu až do půli stehna.
Na odchodu Grace ještě popadla miniatruní kabelku, do které se tak akorát vlezl malinkatý flakónek parfému, kapesníček, mobil a pepřový sprej.
"Je suis ici, maman," pronesla posměšně, když odemkla dveře a vyšla na chodbu.
Amelii zacukala ruka, ale nehodlala zničit dceřin make - up hned na začátku večera.
"Výborně, auto už na nás čeká."


buď už jsi to tady dávala, nebo jsem kdysi měla vidění do budoucna, protože tohle jsem už četla!
tahle první část byla pěkná, jdu na další;)