close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3.kapitola-Čistá krev se nezapře

29. října 2008 v 15:55 | Gigi |  Light in darkness
Tramtadadáááááááááá...to byla fanfára, kdybyste to nepoznali:-D...ehm, takže po hodně dlouhé době tady máme kapitolku...možná jste zklamaní tím, že není k NSN, jenomže mě zatím nenapadlo, jak v ní pokračovat. Máte tady aspoň LiD a buďte rádi, protože jsem myslela, že nenapíšu vůbec nic. Nejdřív jsem chtěl pokračovat v NSN, jenže jak už jsem napsala, nevěděla jsem jak. Pak jsem chtěla dopsat rozepsanou kapču u VJN, ale opět mi došla inspirace. No, a pak mi zrak padl na LiD a řekla jsem si: "tak jo zkusím tohle." Tak jsem otevřela složku a málem mi vypadly oči z důlků, protože jsem tam měla rozepsanou třetí kapitolu a světe div se já ji dopsala. Budu upřímná, není to nic extra a taky je docela krátká, ale je to aspoň něco a myslím, že jsem na dobré cestě k tomu, abych zase začala pořádně psát. Jinak, budu strašně vděčná za komentíky, protože mě docela povzbuzují, tak zkuste, prosím, nějaké napsat...třeba i jen jednoslovné...tak, jestli tuhle kapitolovku někdo čte, tak hurá na ni...Vaše Gigi


"Co ty tady chceš?" vyjela na Siriuse Yolanda a sjela ho povýšeným a pohrdavým pohledem.

Už zase začínala zuřit a pravě v takových okamžicích se u ní nejvíce projevoval její čistokrevný původ a vliv její matky. Chovala se přesně jako správná čarodějka čisté krve, jako studentka Zmijozelu, kterou ovšem nebyla, chovala se tak, jak se od ní čekalo.

"Co bys asi řekla? Přece se tady schovávám, abych mohl poslouchat tvůj rozhovor s Jamesem," odpověděl Sirius stejně napruženě a i on se teď tvářil jako pravý Black.

"Nechte toho, vy dva!" ozval se rozčileně James. "Chováte se jako dva čistokrevní spratci, co si neumí v klidu vyříkat svý problémy. Takže, já teď odcházím a vy se tady pro mě za mě klidně pozabíjejte, ale než to uděláte, zkuste si promluvit," dodal brýlatý chlapec a zamířil pryč. Cestou si mumlal něco ve smyslu "čistá krev se nezapře".

"Jamesi Pottere! Okamžitě se vrať! Já s ním nebudu nic řešit...nechci," zaječela Yolanda na bratránka,ale její hlas dolehl pouze k Jamesovým vzdalujícím se zádům.

"Yolando? Nemohla by ses uklidnit? Pokud tedy nechceš hrát divadlo celýmu Godrikovu Dolu," řekl sarkasticky Sirius, pak Yolandu popadl za ruku a ne zrovna jemně ji odtáhl na kraj nedalekého lesíka, protože byl odhodlaný si s ní promluvit.

"Pusť mě, Blacku," zasyčela na Siriuse Yolanda, když se zastavili pod prvními stromy.

"Jak si přejete, madam," zaironizoval Sirius a s posměšnou úklonou od Yoladny ustoupil.

Chvíli tak stáli - čarodějka a kouzelník z čistokrevných rodin, se kterými už nechtěli mít nic společného - a měřili se ostražitými pohledy jakoby čekali, který z nich zaútočí dříve.

"Co všechno jsi slyšel?" prolomila nakonec Yolanda ticho.

"Jenom ten konec," řekl tiše Sirius a pak hned pokračoval, aby ho Yolanda nemohla přerušit: "Hele, vím, že jsi na mě naštvaná a máš na to, sakra, právo, ale já to vážně neudělal schválně. Jo, cítím za to vinu, i když v podstatě nemusím, ale i tak ji cítím...ale... jen jsem myslel, že zrovna ty bys mě mohla pochopit. Používání kletby Imperius je přece oblíbená zábava nejen v mé rodině. Na tebe ji taky používali a neříkej, že ne, takže musíš moc dobře vědět, jak težký je se proti ní bránit. Navíc, když se před tím na mě vystřídala polovina rodiny, aby se zdokonalila v Cruciatu.
Yolando, fakt mě to mrzí a asi mě to bude mrzet do konce života, ale nemůžu za to, nechtěl jsem to udělat...a...mohla bys mi to odpustit?"

"To je těžké, Siriusi," pípla Yo zlomeně a už v ní nebylo ani stopy po čistokrevné dcerušce. "Strašně to se mnou otřáslo, víš? Vždycky jsem byla přesvědčená, že my dva jsme na jedné lodi, že oba stojíme proti našim rodinám a ty pak najednou, i když nechtíc, vymyslíš tuhle odpornou kletbu a já s tím teď budu muset už napořád žít.

Vím, že je nefér ti to pořád vyčítat, ale já se s tím nějak nemůžu vyrovnat. Pořád nad tím přemýšlím a hlavou mi běží, že kdyby ses chtěl opravdu bránit, tak se ubráníš."

"Tohle si vážně myslíš?" podíval se na ni Sirius zaraženě, ukřivděně a naštvaně zároveň. "No, tak v tom případě si my dva už asi nemáme co říct," a černovlasý kouzelník se otočil na podpatku a co možná nejrychleji se od Yolandy vzdaloval.

"James měl pravdu. Čistá krev se vážně nezapře," zašeptala si Yolanda pro sebe a pořád nemohla pochopit, proč Siriusovi takhle ubližuje.

ooooooooooOoooooooooo

"Tak co, Tichošlápku, jak to dopadlo?" zeptal se James kamaráda, jakmile za sebou zavřel dveře jejich pokoje.

"Nijak...jsme pořád tam, kde jsme byli. Yolanda sice ví, že jsem to neudělal schválně, ale pořád jí to asi nedochází nebo já fakt nevím...moc jsem ji ani nepochopil. Říkala něco o tom, že si myslí, že kdybych se vážně chtěl ubránit, tak se ubráním. Vůbec ji nepoznávám... nikdy taková nebyla."

"Máš pravdu. Je to hodně divné. No, a nenapadá tě, čím by to mohlo být? Víš, jestli to třeba není kvůli té kletby? Jaké má vlastně účinky?" vyzvídal James opatrně, ale hned si za to chtěl namlátit, protože Sirius na něj vrhnul zrazený pohled.

"Promiň, brácho, jen se snažím přijít na to, co se tady děje, zatraceně," dodal James směrem k podlaze.

"Já vím. Tohle je ale pro mě dost citlivý téma, Dvanácteráku...ale máš pravdu...musíme zjistit, co se s Yoladnou děje a jestli to nemá na svědomí ta moje kletba," zasmál se Sirius, ale vůbec to nebyl jeho obvyklý veselý štěkavý smích, ale spíše ponuré opovrhující uchechtnutí.

"No, Jamesi, na Yolandiných zádech jsi viděl, jaké ta kletba způsobuje zranění, jenže ona má i jiné účinky. Ten, na koho je použita, je do jisté míry ovládán člověkem, který ji na něj použil a taky pokaždé, když se ten člověk naštve, pociťuje bolest. Prostě Eudora teď má Yolandu částečně pod palcem, může - sice ne moc - ovládat její myšlenky a pocity a jakmile se naštve, bude ta jizva Yolandu bolet tak, jako by ji někdo řezal rozpáleným nožem," vysvětloval nevesele Sirius.

"Pane Bože...chudák Yolanda...a nedá se s tím něco dělat? Myslím hlavně s tím psychickým ovládáním? Nitrobrana nebo tak něco?" snažil se James vymyslet nějaké řešení, jak z toho ven.

"Možná, že jo. Tímhle si opravdu nejsem jistý. Nejdůležitější ze všeho ale je, aby si to Yolanda uvědomila. Ona sice tuší, že ji teď může Eudora ovládat, ale asi si neuvědomuje, že už to třeba dělá. Sám víš, že se Yolanda občas chová jako čistokrevná Zmijozelačka, ale nedělá to často a teď je taková skoro pořád. Myslím, že Eudora už ji začala ovlivňovat a že to, co Yo předvedla venku, byla z větší části právě její matka," spekuloval i Sirius.

"No, asi bys jí to měl říct," navrhnul James.

"Zbláznil ses? Mě nebude poslouchat ani kdyby na tom závisel její život. Zapomeň, Dvanácteráku," zavrhnul Sirius okamžitě Jamesův nápad.

"Fajn, ale já jí to vysvětlovat taky nebudu. Si mezi váma připadám, jak hadr, o který se přetahujete. Štvete mě oba dva. Teď půjdem za našima, ty jim řekneš, cos teď řekl mě a oni se o tom s Yolandou pobaví."

"Dobře," souhlasil Sirius, protože ho nic lepšího nenapadlo.

Oba kouzelníci se tedy zvedli a pohřebním krokem zamířili za Jamesovými rodiči.

ooooooooooOoooooooooo

"Yolando? Co tady děláš?" ozvalo se za Yolandou překvapené zvolání zrovna, když zahýbala do ulice, kde bydleli Potterovi.

Yolanda se otočila a také vykulila oči. Stál za ní Remus Lupin, další z Jamesových přátel. Vedle něj byl na zemi položený jeho bradavický kufr, takže to vypadalo, že se u Potterových také chystá strávit zbytek prázdnin.

Remus byl naprostý opak Jamese a Siriuse. Byl to pilný student, prefekt a byl velice tichý a rezervovaný. Většinu času trávil v knihovně a s ostatními se moc nestýkal. Z části to zřejmě způsobovalo i to, že Remus byl vlkodlak a ač svému okolí nebyl nebezpečný, dokud se neproměnil, i tak se mu stranil.

"Ahoj, Reme! No, to je na delší povídání. A co tady děláš ty?" zeptala se Yo a počkala, až se k ní Remus připojí. Potom společně pokračovali v cestě.

"Tys zapomněla, že na konci každých prázdnin jezdím k Jamesovi?" zasmál se Rem.

"No, jo, fakt jsem na to zapomněla," plácla se Yolanda do čela a také se zasmála. Po chvíli se však opět zatvářila zkroušeně a Remus okamžitě poznal, že něco není v pořádku.

"Hm, Yo, nechci vyzvídat, ale jsi v pořádku? Nestalo se něco?"

V okamžiku, kdy tyto dotazy splynuly z jeho rtů, nastala u Yolandy proměna. Smutný výraz jí zmizel z obličeje a nahradil jej opět ten povýšený pohled. Tentokrát tam však bylo i něco jiného, když k Removi zvedla oči - znechucení a pohrdání.

"Co je ti do toho, ty špíno? Snad si nemyslíš, že se budu nějakému vlkodlakovi zpovídat ze svých problémů?!" vyjela na něj a pak rychlým a vznešeným krokem odtančila na Potterovic zahradu.

Remus za ní zaraženě zíral. Nic nechápal. Vůbec mu nedávalo smysl, proč se k němu Yolanda tak zachovala. Vždyť o ni měl jen starost.

Stále zaraženě zaklepal na vstupní dveře.

"Náměsíčníku, konečně jsi tady!" zařval nadšeně James a poplácal kamaráda po zádech. Sirius se k němu stejně rozjařeně přidal, ale pak oba přestali, protože si všmli Remova výrazu.

"Hej, jsi v pořádku?"

"Ani ne...zrovna jsem potkal Yolandu a ...,"Removi došla slova.

"Do prdele, už! Zatracená Eudora, zatracená čistá krev a zatracená kletba! Teď jsem se fakt právě pořádně nasral!" rozzuřil se Sirius a vběhl zpět do domu.

"Reme, asi bys měl něco vědět," zamumlal James a zavřel dveře.

(pozn. autorky: omlovám se za Siriusovo vyjadřování v jeho poslední přímé řeči, ale to se prostě jinak napsat nedalo, aby to vyjádřilo to, jak byl rozzuřený)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dromedka Dromedka | Web | 29. října 2008 v 17:01 | Reagovat

Mno Giginko, jsem ráda, že jdi se konečněěěě k něčemu odhodlala, teda spíš, rozhoupala... :D:D Jako moc krásné, úžasná kapča... :D Víš, že já si od tebe přečtu všechno a líbí se mi to tím víc, jak dlouho už jsem nic nečetla... :D Zkrátka, úžasné, a ta poslední Siriova věta... mno prostě výborně... :D:D Já myslela že s tebe padnu... :D A honem ať už je tu NSN!!! :D

2 Hope Hope | Web | 29. října 2008 v 18:17 | Reagovat

Gigi, já ti říkala, že napíšeš něco a věděla jsem, že to bude skvělé :o) chudák Rem...ten konec byldobrej :o) bych se ani nedivila, kdyby ho Rem roztrhl, jak hada :o)

3 Efka Efka | 7. listopadu 2008 v 22:12 | Reagovat

KONEČNĚ!!! Mám radost a to pořádně veeelikou... aspoň nějaká kapitolka :-) víž že mám ty tvoje povídky moooc ráda ;-) tak jen tak dál pěkně pokračuj, tahle se mi moc líbila...

4 ClaireM ClaireM | Web | 25. prosince 2008 v 17:58 | Reagovat

Krásná povídka, krásná kapča. :-) Už se nemůžu dočkat další kapitoly.

5 Sawarin Sawarin | Web | 2. března 2009 v 0:29 | Reagovat

Páni.. Skvělá kapitola.. A skvělá povídka.. Těším se na pokračování..:)

6 MiHaRu MiHaRu | Web | 27. května 2009 v 21:28 | Reagovat

super rychle sem dej pokráčko

7 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 30. června 2009 v 21:08 | Reagovat

Je to hezké, škoda, že nepokračuješ

8 Murarik Murarik | E-mail | Web | 19. června 2012 v 15:34 | Reagovat

Kdyš myslíš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.