Pře se slunce na obloze,
s dotěrnými mraky.
"Vypadáte příliš stroze!
zkuste zářit taky."
Mrak se líně loudá,
"Já jsem krásný, samá boule,
za to ty? Jen hrouda."
a to začne zuřit,
Na jediné větru vlnce,
vyšle mu vstříc záři.
jak se teplem rozplývá,
Všichni šťastní, že teď prší,
kdekdo Slunce uctívá.
Výraz vraha sluší Slunci,
Naposled se na něj vrhá,
Z mraku zbudou jen beránci.
na obloze,
necítím se,
vůbec stroze.
na nebíčku,
zbožňuju své teplo,
a když zajdu?
po Sluníčku.
všem lidem je smutno
prostě hřeju,
pozoruju ptáky,
Dolů vidím,
zkrátka žiju,
zkuste si to taky.
"Škola základ života" říkali mi v mládí.
A tak pravda stoletá, na duši mě hladí.
bez znalosti života včel,
a bez sedmi pádů?
kolik planet máme,
jak se chovat v bezvědomí,
jak použít, co známe?
než se pyšnit titulem:
"Hlupák, nikdy nepoučen."
Zaměnit lze s "debilem."
bez hany a bázně,
žes mi řekla,kde je Praha,
a jak skládat básně...


Počasí super, ale ta škola mě dostala. :D To je geniální. :))) Ještě si pádim přečíst to od Gigi. :))