Skoro jsem umřela!
21. srpna 2008 v 22:35 | Dromedka | NovinkyŘíká se, že smrt má spoustu podob.... Jedna se mě možná pokoušela skolit... Otřesný zážitek, který se mi odehrál nedávno, jsem skoro nemusela přežít... jestli vás zajímá, jak je život pomíjivý, koukněte pod perex...
Muhehehe... promiňte, přeháním... :D:D:D Ale opravdu to bylo jen o chlup, každopádně, přečtěte si můj skromný zážitek...
Normálně si takhle sedím doma, na gauči a tu náhle... zvonek... Dojdu otevřít, a tam stojí můj dědeček(fakt ho mám moc ráda) a moje drahocená 3letá sestřenka(Gigi by mohla vyprávět) *skřípe zuby a snaží se neumlátit se jako Dobby*... Ale to nebylo to nejhorší... jdu tedy s nimi ven, uvařím si skvělé kafe (kafe, mléko, 1lžč. cukru) a chystám se, že si jej v klidu vypiji. Ale ouha, dnes mi nebylo přáno. Když mě to malé, mírně otravné dítě provokuje, v návalu vzteku vyskočím a celý stůl ohodím svým kafem :( Vylilo se... Ale ne celé, na dně trošku zůstalo. Nestačím se ovšem s té kapičky ani radovat, když kě mě přiskočí mamka a začne mě zahrnovat nadávkami. Se slovy: Jdi pro hadru, mě vyžene od stolu a sama popadne malinkou hadřičku, kterou se v garáži utírá všechno. Byla od šmíru černá, nepříjemně páchla po ředidle a navíc mi bratr sdělil, že si s ní čistil své ublácené kolo. V té chvíli mě to ovšem ani nenapadlo... s naprostým klidem jsem se vrátila zpět, utřela podlahu a čekala, až se vrátí maminka, která právě vyplachovala hadru vodou. Tu mi pohled padl na zbytek kafíčka, které si libovalo v tom oranžovém hrníčku. Zvedla jsem ho za ucho a během vteřiny ho do sebe vyklopilo. Ale co se stalo s vynikající chutí mého kafe? Kam se poděl veškerý cukr? Proč to chutná tak odporně? Nestihla jsem si ani odpovědět, když se ke mě natočil můj milovaný bratříček a pozoroval mě pohledem bože-ona-to-vypila... nedlouho na to, ta samá slova i vykřikl. Ještě stále jsem na jazyku cítila pachuť odporné kávy, když se přihnala maminka v záchvatech křečového smíchu a sotva mi sdělila, že se omlouvá, ale že do toho hrnku tu ODPORNOU, HNUSNOU, ŠPINAVOU, DEBIL*Í HADRU VYKROUTILA... Dvákrát!!!!!! A já to všechno vypila. Okamžitě mi samozřejkmě bylo na blití a a ni si nedokážete vybavit ten pohled s kterým jsem tam já, obrovský, neskutečný hypochondr, co už několikrát umíral, stála. Všichni samozřejmě v obrovdkých křečích nemohli ani popadnout dech, za to já si promačkávala břicho. Potom, když jsem se to chystala zapít maminka ještě dodala: " Radši to vyblij, bůh ví, co v tom byli!!"
A jak mám být klidná???
Ale nebojte, všechno má svůj krásný konec... to, že tady sedím nyní s vámi neznamená, že bych byla duch, co někoho posedl, nýbzž to, že jsem měla štěstí a přece jen nakonec na hadra tak otrávená nebyla... :D:D
Tím jsem jen chtěla říct, co krásného jsem přežila a příště si budu dávat větší pozor, kolik kafe mi zůstává v hrnku. Přeji příjemný, neotrávený večer. Vaše Drom..:-*
Komentáře
Ježíš :D tak to je moc :D asi bych mámu uškrtila :)
Soucítím s tebou.... bože tys mě rozesmála :) jak se do té školy netěším, tak se tam těšit začnu jenom trochu kvůli vám holky mojeeee..... to zas bude šílený rok
MNo popravdě, já se tam netěším na nic jiného... :D Už první týdny mě začaly po nocích přepadat těžké stavy těšení... Hrůůůza... :D:D Ale opravdu jen na tebe, Kikinu, moji maminku, moje dcery, Monču, Anežku, mou drahou Zeď... :D Prostě nechci aby to skončilo, ale už se těším... :-* Chápete, ne?? :D
A jako školní rok??? S tebou? To bude jedna velká šílená... šílená!!!!


Luci,já to už nekomentuju:-D myslím, že na icku to bylo víc než výstižné,co myslíš?:-D každopádně *opět mlátí hlavou o zeď*