Úvod

6. července 2008 v 16:20 | Gigi
Hola hou... není to NSN ani LiD a ani VJN...je mi líto, ale múza mě opustila a já nevím, jak mám pokračovat v těchhle povídkách...nicméně, jsem začala psát něco jiného...dneska...je to jenom úvod a já ho sem původně ani nechtěla dát, protože je mi celkem jasné, že to asi nebude moc lidí číst, když to není potterovská fanfiction...pak jsem si ale řekla, že to zkusím...třeba to bude mít nějaký ohlas...pokud by se Vám chtělo, tak se na to mrkněte - není to dlouhý- a nechte komenty...moc děkuju, Gigi

Bylo ticho. Jen vítr se proháněl mezi rozeklanými vrcholky Laqu Athel ostrými jako břitva. Nikde se nepohnulo ani zrnko písku či stéblo trávy, všechno bylo klidné v napjatém očekávání.
Náhle se nocí rozlehl hrozivý smích - studený jako krutý vítr ze severu a temný jako nejhlubší sluje Laqu Athel. V odpověď se z dálky ozvalo hluboké vytí vlčí smečky. V tom samém okamžiku vysvitl zpoza mraku měsíc a odhalil tak liduprázdnému okolí tu smějící se osobu.
Byla to žena. Vysoká, štíhlá žena v temně rudých šatech, které jí ve větru vlály kolem nohou obutých do vysokých kožených bot. Jako hadi se kolem ní vlnily její dlouhé černé vlasy a žena musela občas pohodit hlavou, aby je odhodila ze svých krvavě červených očí.
Žena hodnou chvíli pouze stála na vysokém kamenném stupni v údolí pod Laqu Athel a planoucíma očima hleděla do tmy na západě. Věděla, že je někde tam. Ta, kterou hledala celý svůj život byla někde na západě a ji od ní dělila pro obyčejné smrtelníky nekonečná poušť Eanakch, věčným sněhem pokryté Suonské hory a hluboká řeka Simeon.
"Ach, ano," zašeptala do tmy velice uhlazeným hlasem, "pro obyčejné smrtelníky by bylo značně obtížné se k tobě dostat, ne však pro mě."
Odmlčela se a pozvedla oči k nebi. Kromě měsíce a stínů prohánějících se mraků, bylo prázdné. Dnes v noci se neobjevila ani jedna hvězda. Přesně tak, jak to bylo napsáno v Knize.
"Zítra se bude muset rozhodnout. Buď svůj osud přijme nebo ne... ovšem Kniha se nikdy nemýlí...ach, Nirag veti, zanedlouho spojíš svůj osud s mým a nakonec získám celý Iglath já," a temnotou se opět rozlehl ledový smích.
"Paní Nagorim?" ozval se za ženou úlisný mužský hlas.
Nagorim se otočila a když za sebou spatřila tři ze svých služebníků, jak se ustrašeně krčí v černých pláštích co nejdál od ní, podrážděně si odfrkla. Už zase budu muset všechno dělat sama.
"Tak co jste zpackali tentokrát, Samieli?" zeptala se nebezpečně klidným hlasem a osoby sebou bezděčně trhli. Samiel neodpovídal.
"Ne? Co kdybys mi to prozradil ty, Morgane?" Avšak ani Morgan se neměl k vysvětlování.
"Začínám s vámi ztrácet trpělivost," prohlásila Nagorim a pozvedla ruku s dlouhými rudými nehty. Už už se nadechovala, aby mohla vyřknout smrtící kletbu, když náhle postoupila kousek dopředu třetí z osob a sundala si kápi z hlavy. V měsíčním světle se zaleskly její zlatorudé vlasy a Nagorim se chladně usmála.
"Drahá Lilith...Černá Luno, tohle na tebe vždycky zabírá, ale to je jenom dobře. I když jste občas neschopní, pořád jste jedni z mých nejlepších... řekneš mi tedy tu zlou zprávu?"
"Má paní, vlastně pro vás máme zprávy dvě. Jedna by vás mohla potěšit, ale obávám se, že ta druhá vás rozzuří," začala Lilith.
"Mluv!"
"Měla jste pravdu. Nirag veti je skutečně na západě. Adrasteia s Jeromem nám poslali zprávu, že kousek od řeky Simeon žije dívka, která má Znamení veti na klíční kosti. Věk také odpovídá, je jí patnáct let. Kniha nelhala."
Nagorim se vítězoslavně rozzářily oči. Takže je to opravdu tak, jak jsem si celou dobu myslela. Dobře, velice dobře...
"A ta špatná zpráva?"
"T- totiž," Lilith teď začala koktat a přesunula se zpátky ke svým společníkům, "někdo ukradl Knihu. M - myslíme si, že to byli Fláriové nebo elfové a že Kniha je teď buď na cestě do Ercasseiy nebo do jejich ústředí, které jsme zatím pořád nenašli."
Zatímco Lilith mluvila, ustupovali všichni tři k železným dveřím vedoucím do hory, protože věděli, co bude následovat. Jen co za sebou dveře zabouchly, narazila do nich tak silná kletba, že se železo prohnulo. Lilith, Samiel i Morgan začali zběsile utíkat pryč.
Nagorim mezitím dál běsnila. Údolím se rozléhaly její rozzuřené výkřiky až se všichni její služebníci i otroci v pevnosti Agerut přikrčili strachy k zemi.
"Alexandra nebo Niglean s Peredhilem? To je jedno, Kniha se k nim nesmí dostat a taky nedostane," zařvala Nagorim vztekle a pak pozvedla ruce k nebi.
"Asgh ra' hazak ré, te baue esquá' lé, tian s' etoreh án," pronesla temným hlasem a z jejích rukou vyrazily k nebi dva modré zářící proudy světla.
Jakmile proudy narazily do oblohy, začalo peklo. Nad celým Iglathským královstvím se rozpoutala bouře tak silná, že ji nepamatovali ani ti nejstarší. Blesk za bleskem sjížděl k zemi a zapaloval vše, co mu přišlo do cesty. Burácení hromu se rozléhalo mezi horami a skalami jako řvaní obrů a prudký déšť okamžitě rozbouřil nejednu řeku.
"A teď si na Knihu klidně čekejte. Bouři Nagorim žádný posel elfů ani Fláriů nepřežije," řekla Nagorim spokojeně a s tichým zašustěním šatů se přenesla do Agerutu.
V tu samou dobu se na okraji pouště Eanakch zastavily dvě osoby. Jejich koně se vzpínali a odmítali jet dál, takže jezdci museli slézt a něžnými hlasy koně uklidnit.
"Má paní, měli bychom se někam schovat. Tuhle bouři na nás určitě poslala Nagorim," řekl sličný muž s dlouhými kaštanovými vlasy a ostře řezanými rysy.
"Ne, Agravaine, nemůžeme se skrývat tak blízko Laqu Athel. Nagorim by nás mohla snadno objevit. Musíme pokračovat dál a dovést Knihu do bezpečí," odpověděla krásná žena s havraními vlasy a ochranitelsky položila ruku na sedlový vak, ve kterém byla Kniha ukryta.
"Níriel," Agravaine odhodil slušnost stranou, "Knihu dovezeme bezpečně do Ercasseiy jedině, když budeme naživu. V téhle bouři moc dlouho nepřežijeme."
"Pokud chceš, běž se někam schovat, ale já pojedu dál," oznámila Níriel, vyhoupla se zpět na koně a lehkým kopnutím do slabin ho přiměla k běhu.
Agravaine jen rozmrzele zakroutil hlavou a s tichým klením rychlou elfštinou, vyrazil do noci za svou velitelkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dromedka Dromedka | Web | 6. července 2008 v 22:37 | Reagovat

Ach veny... prázdniny ti svědčí... ale ta prví věta... tím si mě naštvala... TO JE MOJE VĚTA!!! ::D:D JInak... úplně super vůbec nebudu lhát, a že to nedělám, aleuž se moooooc těím jak to bude dál... fakt poutavé a to všechno... ztěším se nas tvou první knihu!!!! :)

2 Gigi Gigi | Web | 6. července 2008 v 22:52 | Reagovat

moc děkuju za koment:-) a za tu první větu se hluboce omlouvám:-D vůbec mi to nedošlo

3 Ottawianna Ottawianna | Web | 7. července 2008 v 13:11 | Reagovat

Tyhle originální povídky sou stejně lepší než ty potterovský. Určitě napiš i další kapitoly, ta první je fakt zajímavá. Kniha se sice vyskytuje už v hodně knížkách v různý podobě, ale to, že patří těm na straně Zla, nebo prostě všeobecně známejm "špatnejm", a že jí ty "dobrý" vezmou, mi připadá poutavý:). Jen doufám, že se ten příběh bude rozvíjet na objemnější linii, než je jen třeba to hledání Knihy, i když, jestli sem pochopila správně, tak hledá ještě nějakou tu osůbku daleko předaleko, takže, abych se už moc nerozepisovala, je to úžasnej nápad, úžasně napsaný, a prostě a jednoduše celkově působivý...:)

4 Efka Efka | 8. července 2008 v 11:36 | Reagovat

Je to moc pěkné a hlavně zajímavé, protože to je úplně něco jiného, než jsem od tebe zvyklá číst....ale je to dost poutavý příběh, takže si ráda přečtu pokračování... myslím, že to máš pěkně rozpracované :)

5 Manga Manga | Web | 11. července 2008 v 17:26 | Reagovat

Chůůůůj!To jsem já Twerka,bo Tessie=) Asi se ti budu zdát totáč praštěná,ale mám zas novej blog,s novou přezdívko ;) No klid,no,adresu najdeš jak na mim prvním blogu,ale i ve webu=) doufám,ž etam budeš chodit a číst povídky,protože je to novej začátek a ty do něho patříš=)

Wow,tak tenhle úvod mě pěkně nažhavil,tak napiš další než schladnu xDNo jo,no,to tak někdo umí psát=)

6 Umbar Umbar | Web | 14. července 2008 v 6:36 | Reagovat

Povedené. Poutavý děj, trocha tajemna a bác máme skvěle zapálenej úvod do možná ještě skvělejší povídky viď? xD

7 Hope Hope | E-mail | Web | 15. července 2008 v 23:16 | Reagovat

pěkný :o) moc se těším na další :o)

8 Hope Hope | Web | 16. července 2008 v 2:12 | Reagovat

ráda :o) věřím, že víš ;o)

9 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 17. října 2008 v 9:21 | Reagovat

héééééj, jaktože nic nepřibývá?

TAková skvělá povídka! Tak co s ní bude?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.