9. kapitola - Dýchánek na cestě(1.část)

23. července 2008 v 19:26 | Gigi |  Never say never
Zdravííííím...máte tady další kapitolku...jste rádi??? Doufám, že jo a že mi taky necháte par komentíků:-) jinak ten název, se vztahuje spíše jen k určité části téhle kapitoly, ale prostě mě tak najednou napadl, takže jsem ho použila...přeju krásné počtení...Gigi
P.S. Sice se v NSN neměla objevit ta banda ze Zmijozelu, ale nějak to nevyšlo no:-D

Týden, který zbýval do návštěvy Prasinek utekl závratnou rychlostí, takže se teď Lily, Rebecca i Maisie chystaly na své schůzky. Všechny tři byly zabrány do svých myšlenek a ložnici tak naplňovalo nepřirozené ticho.
Lily si pořád dokola v hlavě přehrávala, jak s Jamesem svým přátelům oznámili to o Voldemortovi a také následný rozhovor - no, spíš pár vět- mezí ní a Jamesem.
Hned jak Lily a James vešli do společenky, uviděli Maisie, Rema, Rebeccu a Siriuse sedět v křeslech u krbu. Nebylo divu, protože venku se právě rozpoutala pravá podzimní bouře. Peter s nimi nebyl. Lily i James pomysleli, že je to nakonec jen dobře, protože Peterovi zachování tajemství nic moc neříkalo.
"Lidi, chceme vám s Lily něco říct," začal James, když se s Lily posadili vedle sebe na pohovku, čelem ke čtyřem ostatním.
"Konečně jste se dali dohromady?" tipoval Sirius.
"James tě požádal o ruku?" přidala se se smíchem Maisie.
James s Lily na sebe pohlédli. Jejich přátelé byli tak veselí, šťastní a bezstarostní... měli jim to vůbec říkat? Mlčky se dohodli, že jinak to nejde. Mají právo to vědět.
"Ani jedno z toho. Je to něco daleko vážnějšího a... Jamesi, mohl bys jim to říct ty?"
Černovlasý chlapec přikývl a spustil. Řekl jim vše, co se dozvěděli od Brumbála a McGonagallové a spolu s Lily sledoval, jak se tváře jejich přátel mění. Veselé úsměvy zmizely a nahradil je výraz zděšení.
"To nemůže být pravda," zašeptala sotva slyšitelně Maisie a ještě víc se přitiskla k Removi, který ji objímal.
"Bohužel to asi pravda je," konstatoval Remus nevesele.
Zato Rebecca se Siriusem neříkali nic, jen na sebe hleděli. Pak Sirius Beccu na chvíli pevně objal, než se zase uvelebil v křesle a s kyselým výrazem ve tváři řekl: "Myslím, že právě sedíte v jedné místnosti s člověkem, jehož celá rodina - až na pár výjimek- patří nebo bude patřit ke Smrtijedům."
James se na něho podíval. "Možná tvoje biologická rodina, ale tvoje pravá rodina zlu nikdy sloužit nebude.
Sirius se na kamaráda vděčně usmál a pak se rozhlédl po ostatních. "Lidi, vypadá to, že nám nastávaj pěkně zlý časy a nevíme, co se bude dít, až odejdeme z Bradavic. Takže vám chci jen říct, že vás mám všechny rád a jsem neskutečně vděčnej, že mám přátele jako vy."
Tohle všechny dostalo. Nikdo z nich nečekal, že někdy - byť v takové krizové situaci - uslyší z úst Siriuse Blacka něco takového. Lily se dokonce naklonila přes opěradlo a objala ho. To Siriuse překvapilo, ale pak její objetí opětoval a když mu do ucha zašeptala "Siriusi, myslím, žes konečně dospěl", políbil ji na líčko.
"Lily, můžu s tebou ještě mluvit?" ozval se James těsně za Lily, když se po jejich rozhovoru chystala odejít do ložnice.
"Jasně."
"Asi to není nejvhodnější chvíle, ale chtěl jsem se zeptat, jestli platí to naše rande v Prasinkách. Snad po těch letácích budeme mít trochu času někam zajít."
Lily mu položila drobnou ručku na tvář a usmála se: "Platí... teď ještě víc než předtím."
Teď tedy stála Lily před zrcadlem v zeleném tričku, károvaných bermudách a černých kozačkách a spínala si neposedné vlasy sponkami, aby jí ve větru, který venku vládl, nelétaly. Když skončila, oblékla si ještě černý svetřík a černé sáčko, popadla kabelku a s tichým "ahoj" k Rebecce a Maisie se vydala ke kabinetu profesorky McGonagallové, aby si vyzvedla letáky o Voldemortovi.
Rebecca se rozhodla, že nebude na rozhovor o Voldemortovi a Smrtijedech myslet, i když jí to moc nešlo. Momentálně se však s drobným úsměvem na tváři vracela v myšlenkách k tomu, o čem se - díky Lily- právě před týdnem bavila se Siriusem u jezera.
Už tady není, pomyslela si Rebecca, když vešla do Velké síně a pohledem přeletěla nebelvírský stůl. Sirius tam opravdu nebyl a popravdě už tam byla jen hrstka studentů, kteří přišli stejně jako Rebecca pozdě.
S povzdechem se Rebecca posadila na konec stolu a rychle se pustila do jídla. Byla rozhodnutá Siriuse co nejrychleji najít, než jí její odhodlání k rozhovoru s ním přejde.
"Maisie, Reme!" zavolala Rebecca na ty dvě hrdličky, když viděla, jak prochází kolem otevřených dveří Velké síně a rychle k nim doběhla.
"Děje se něco?" zeptala se Mai.
"Jo...totiž ne...jenom jsem se chtěla zeptat, jestli nevíte, kde je Sirius," dostala ze sebe celá rudá.
"No, řekl bych, že bude u jezera. Vždycky tam chodí, když je rozzuřený," odpověděl Remus a Rebecce přes tvář přeletěl stín strachu.
"Ale neboj, Becco, věřím, že když mu řekneš, že si s ním chceš promluvit, přejde ho to," usmál se Remus a Rebecca si všimla, že ti dva prevíti, co si říkají její přátele, se hodně dobře baví.
"Fajn...tak já jdu, no."
Rebecca rozhodě kráčela přes školní pozemky směrem k jezeru, ale když na jeho břehu zahlédla Siriuse, jak tam přechází jako lev v kleci, měla sto chutí se otočit a hodně rychle utéct pryč.
"Nejsem srab. Přece se ho nebudu bát," řekla si polohlasem a kupodivu jí to uklidnilo, takže mohla pokračovat k cestě.
"Siriusi?" oslovila černovlasého chlapce a počkala až se k ní otočí.
"Jsi moc naštvaný?" dodala, když do ní zabodl pohled svých šedých očí, ale hned si chtěla nafackovat. Nic lepšího už fakt říct nemohla.
"Jasně, že nejsem vůbec naštvaný, miláčku," procedil Sirius skrz zuby a hlas mu ironií doslova překypoval.
Rebecca dělala, že si té ironie vůbec nevšimla a s úsměvem řekla: "To jsem ráda, protože bych si s tebou chtěla promluvit."
"Aha,o čem?Myslím, že mi ráno Maisie už všechno vysvětlila, takže se nemusíš znovu namáhat," odsekl Sirius a stále se Rebecce díval do očí. Ta se rozhodla, že neuhne jako první, takže na sebe byli natolik soustředěni, že ani nepostřehli, že se jim nad hlavami začínají kupit ocelově šedé mraky a oblohu nad Zapovězeným lesem rozčísl blesk.Ostatní studenti se urychleně sbírali k odchodu, ale ti dva tam pořád stáli a koukali na sebe.
"Fajn, to je hezký, že ti Mai všechno vysvětlila, ale já ti chtěla říct něco jinýho, víš? Je mi jasný, že Lily ti u oběda řekla, že jsme spolu mluvily... o tobě... ne, promiň, do detailů opravdu zabíhat nebudu. Důležitý je, že mi došlo, že jsem kvůli tý schůzce vyšilovala naprosto zbytečně. Proč bych s tebou nemohla jít na rande, že? Sice seš strašnej děvkař, ale v tom Skotsku jsi byl vážně skvělej, takže ses třeba změnil a...a nevím, jestli to pro tebe bude něco znamenat, ale chtěla bych ti dát šanci,"vychrlila ze sebe Rebecca neuvěřitelně rychle, takže Sirius chvíli stál s nechápavým výrazem, než to všechno pobral. Pak se mu přes tvář mihl úsměv a přitáhl si Rebeccu k sobě.
"A to vám, slečno Cooperová, ani trochu nevadí, že byste mohla prohrát naši sázku a splnit můj úkol?" zeptal se Sirius s jiskřičkami v očích.
"Ne, pane Blacku, nevadí mi to ani trochu a víte, proč? Protože mi má intuice říká, že tuhle sázku prohrajeme oba," usmála se na něj triumfálně Rebecca.
"Jak si tím můžete být tak jistá, Cooperová?" Siriusův hlas trochu ochladl, protože nechtěl, aby někdo - a už vůbec ne Rebecca- věděl, že se asi fakt zamiloval.
"Nejsem si tím vůbec jistá, Siriusi. Jen mi něco říká, že to tak bude, ale samozřejmě se můžu mýlit." A Rebecca se od něj trochu odtáhla, což se ale Siriusovi vůbec nelíbilo, takže si ji i přes její protesty přitáhl zpátky a sklonil se k ní, aby ji políbil.
Než to však stihl udělat, rozlehlo se přes školní pozemky zaburácení hromu až oba dva leknutím nadskočili. Vůbec si nějaké bouřky nevšimli. V tiché shodě se rozběhli zpátky k hradu a stihli to jen tak tak. Jen, co za sebou zavřeli bránu z dubového dřeva, začalo venku pršet tak silně, že za chvíli nebylo z hradních oken vůbec nic vidět.
"Tak to bylo o fous. Brr... pěkně se ochladilo. Dělej, Siriusi, jdeme do společenky, nechci tady zmrznout," popohnala Rebecca Siriuse. Ten se usmál, objal Beccu kolem pasu a zamířili nekratší cestou k nebelvírské věži.
"Mai, nevypadám moc vyzývavě?" zeptala se Rebecca Maisie, zatímco se kriticky prohlížela v zrcadle. Nechtěla, aby si Sirius myslel, kdoví co...:-D
Mai na kamarádku pohlédla a musela se usmát. Ne, Rebecca opravdu dnes vyzývavě nevypadala. Samozřejmě, že jí to slušelo jako vždycky, ale jelikož na sobě měla úzké džíny, zastrčené ve vysokých kozačkách, světlý kabátek pod zadek, šálu a na hlavě dva volné copy a šátek uvázaný na piráta o vyzývavosti se mluvit nedalo.
"Ne, Rebecco, vypadáš spíš roztomile," smála se Maisie.
"Chmmmh... tak teď jsi mě fakt uklidnila. Nikam nejdu," začala Rebecca trucovat a sedla si na postel.
"Dělala jsem si srandu. Sluší ti to, ale nevypadáš nijak svůdně nebo tak...ani roztomile, no," snažila se Mai potlačit smích.
"Ach jo, ty seš děsná," povzdechla si Rebecca, ale taky s úsměvem. "Užijte si to s Remem, jdu najít Siriuse, než mi uteče s nějakou blbou slepicí. Zatím pa."
Maisie se stále s úsměvem postavila před zrcadlo a musela uznat, že dneska jí to fakt sluší - dokonce i bez pomoci od Holly.
Měla na sobě žluté tričko s dlouhým rukávem, úzkou sukni po kolena a stejně jako holky, kozačky. Na to si ještě oblékla teplou bundu, která ji sice sahala sotva k bokům, ale jelikož byla hodně teplá a opatřená kouzlem, Mai se nebála, že by nastydla. Na rozpuštěné vlasy si ještě nasadila roztomilou čepici, vzala si kabelku a pádila za Remem do společenky.
Když ho tam viděla, jak postává u krbu zády k ní, nemohla se prostě na chvíli nezastavit a zaujatě si ho neprohlídnout. Byl tak sexy:-) Maisie se málem podlomila kolena, když se najednou otočil a zářivě se na ni usmál. Byla snad ta nejšťastnější holka v Bradavicích. Rychle seběhla schody a skočila Removi kolem krku.
"Ježiš, Remusi Lupine, ty seš k nakousnutí," zašeptala mu rozpustile do ucha a vyfasovala za to dlouhý polibek.
"Noo...ty taky nejsi k zahození," prohlásil Remus a sjel ji pohledem. Mai se od něj naoko uraženě odvrátila, ale když se začal smát, popadla ho za ruku a konečně vyrazili.
"Tak, kam bys chtěla jít?" zeptal se Remus Maisie, když se po rozblácené cestě blížili k vesnici.
"No, nejdřív potřebuju k Taškáři, protože brácha bude mít narozeniny a já mu slíbila nějakou šílenou věcičku, aby si připomněl starý časy v Bradavicích. Pak bychom se mohli zajít podívat do Medovýho ráje a pak ke Třem košťatům, co myslíš?"
"Ty nechceš jít k madame Pacinkové?" vykulil na ni Remus oči, ale v duchu si gratuloval, že má tak inteligentní dívku.
"Pane Bože, tam už mě nikdo nedostane. Je to tam hrozné a strašně přeslazené. Mám kopřivku jenom, když kolem toho podniku musím projít," otřásla se Maisie znechuceně, čímž u Rema vyvolala záchvat smíchu. Dlouho se ale bohužel nesmáli.
"Wilsonová, jak hluboko jsi klesla," ozval se za nimi chladný hlas a když se otočili, uviděli za sebou Luciuse Malfoye, jeho poskoky Crabba a Goyla, Siriusovy sestřenice Narcissu a Bellatrix Blackovy a také Rodolphuse Lestrange.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emma Emma | E-mail | Web | 16. června 2009 v 16:30 | Reagovat

hm fakt zajímevě se to rozvijí

2 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 21. února 2010 v 15:52 | Reagovat

to bude průser

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.