Ahooj...tak konečně tady máte to slíbené pokračování k NSN...předem Vás upozorňuju, že tahle kapitola je hodně povídací a že moc popisu a vyprávění tam nenajdete, prostě dialogy převažují...no, co bych tak ještě napsala...jo... je docela vážná, aspoň myslím...no, uvidíte sami...snad se Vám bude líbit a nechejte, prosím, nějaké komentáře... nebudu Vám dávat žádný ultimáta typu " jestli nebudu mít aspoň 20 komentů, tak další kapču nečekejte", protože i kdyby mi koment napsal jenom jeden jedinej člověk, tak budu tuhle povídku psát dál...ok, dost keců a příjemné čtení...Gigi
P.S. moc se tam toho asi neděje a taky se omlouvám za případné chyby...
"Holky, víte, co je novýho? A koukejte se vzbudit, když s vámi mluvím," brebentila Maisie v sobotu ráno a jediným pohybem hůlky stáhla z Lily a Rebeccy přikrývky.
"Kriste Pane, co je novýho? Laskavě nám to rychle řekni, pak mi vrať peřinu, abych mohla spát a nakonec mi podej hůlku, abych tě mohla zabít...to je ale úplná blbost... prostě dej sem peřinu, hůlku, nic neříkej, já tě zabiju a půjdu spát," vrčela Lily a ze sotva otevřených očí jí šlehaly blesky.
"Mai, seš těhotná? Protože jestli jo, je tady určitá šance, že tě Lily nezabije," zazívala Rebecca.
"Vtipný, Cooperová, vtipný... nejsem těhotná a právě jsem se rozhodla, že vy dvě mým dětem za kmotry nepůjdete. Jo, ale abych se dostala k tý novince...," Maisie se na okamžik důležitě odmlčela, pak se škodolibě usmála a se zadostiučiněním pronesla: "Příští sobotu jsou Prasinky a víte, co to znamená? Rande, rande, rande." A Mai postupně namířila prstem na Rebeccu, Lily i sebe.
Tak rychlou reakci jako teď Rebecčina postel ještě nezažila. Rebecca z ní vyletěla jako cvok propuštěný z blázince, přizabila se, hledala župan a mezitím vším řvala na Lily: "Ježiš, dělej, Evansová, dělej...jdeme dolů...třeba to oznámení stihneme sundat, než si to Sirius přečte."
"Moje milá, nerada tě zklamu, ale Sirius a plus mínus 70 dalších nebelvírských už to oznámení četlo, takže máš smůlu," smála se Maisie.
"Přestaň se smát, Wilsonová. Lily, vymysli něco, prosím...třeba všem vymažeme paměť. To by stálo za pokus, ne? Lily?" Rebecca se otočila k Lilyině posteli a s pusou dokořán si kecla na zem.
"Vidíš to, Mai? Ona SPÍ! Ona si jen tak znovu usnula a vůbec ji nezajímá, že jedna z jejích nejlepších kámošek musí jít na rande se Siriusem Blackem a...a...a nic," zuřila Rebecca.
"Myslíš rande, se kterým jsi bez námitek souhlasila?" popíchla ji Mai, ale když ji černovláska zpražila vražedným pohledem, rychle vyklidila pole.
ooooooooooOoooooooooo
"Zrovna jsem jim to řekla," oznámila Maisie klukům, když přiběhla do společenky a zadýchaně se zhroutila na pohovku vedle Rema.
"A?" zeptal se James s nadějí v hlase.
"No, totiž... nevím, jak bych ti to řekla, Jimmy," začala Mai s cukajícími koutky.
"C - co?" vykulil James vyděšeně oči, protože si nevšiml, že Maisie nemá daleko k záchvatu smíchu.
"No... Lily usnula," dopověděla Mai a už to nevydržela a začala se hlasitě smát. Během chvilky se k ní přidal i Remus se Siriusem a Peterem, jen James se tvářil uraženě.
"Dvanácteráku, neber si to tak. Asi jen byla unavená," uklidňoval kamaráda Sirius, zatímco si utíral oči. "Mai, a co říkala Rebecca?"
Teď Maisie povážlivě zvážněla a taky znervózněla, protože Sirius ji propaloval pohledem.
"Siriusi, vůbec nevím, jak si to mám vysvětlit... nechápu to. Když jsem jim to řekla, Rebecca začala strašně vyšilovat a říkala něco v tom smyslu, že půjde to oznámení strhnout, ale když se dozvěděla, že už to skoro všichni včetně tebe viděli, chtěla po Lily, aby jí pomohla všem vymazat paměť. No a když zjistila, že Lily usnula, byla naštvaná, že ji nezajímá...jak přesně to bylo...jo.... že jedna z jejích nejlepších kamarádek musí jít na rande se Siriusem Blackem a...a...a nic... ten konec jsem moc nepochopila. Když jsem jí pak připomněla, že s tou schůzkou bez námitek souhlasila, málem mě zabila pohledem, takže jsem radši šla pryč."
"Cože? Tohle fakt řekla?" ptal se Sirius a podle toho, jak mu ztuhl výraz a ruce zaťal v pěst, všichni poznali, že začíná pěkně zuřit.
"Siriusi, prosím tě, uklidni se! Ty se jí snad divíš? Kriste Pane, ona je z tebe strašně zmatená. Na jednu stranu jsi strašný děvkař a na druhou stranu to, jak ses k ní choval včera... jo, řekla nám to... ona se prostě jen snaží bránit, abys jí neublížil," snažila se mu to vysvětlil Mai, ale Sirius ji moc neposlouchal. S naštvaným výrazem zamumlal něco ve smyslu "jdu ven nebo bych ji zabil" a vyrazil pryč ze společenky.
"No, to jsem tomu dala," pípla Mai.
"Miláčku, nic si z toho nedělej. Sirius chtěl přece vědět, jak Rebecca zareagovala a tys mu to popravdě řekla. Navíc on je strašně výbušný, ale zase ho to přejde," snažil se Remus Mai povzbudit.
"Jasně, Mai, nedělej si s tím starosti. Sirius se prostě zamiloval, i když si to ještě nechce přiznat a štve ho teď asi celej svět a Rebecca nejvíc. No nic, musím jít zařídit ještě něco ohledně famfrpálu. Casie s Fredem se rozešli a odmítají spolu hrát. Tak zatím," rozloučil se James a odešel.
"Proč se tak usmíváš?" podívala se Mai zmateně na Rema.
"Jen tak," zamumlal Remus vyhýbavě.
"Hej, co se děje?"
"Nic...jen jsem rád, že jsme spolu a že nejsme jako Rebecca se Siriusem," a Remus Maisie vroucně políbil.
"Reme, já jsem s tebou taky strašně ráda. Víš, líbil ses mi už hodně dlouho a než jste si k nám s klukama v září přisedli ve vlaku, měla jsem hroznej strach, že spolu v sedmáku prohodíme zase jen pár vět a pak už tě nikdy neuvidím," svěřila se mu Maisie a celou dobu se dívala do těch nádherných očí kluka, kterého milovala. Věděla to na 100%, ale přišlo jí, že je brzy na to, aby to Removi řekla.
"Tak to jsme na tom úplně stejně. Já už tě chtěl někam pozvat v šesťáku, ale říkal jsem si, že taková krásná holka by se mnou nikam nešla a pak je tady ten můj... ehm... problém."
Maisie na Rema hleděla jako zhypnotizovaná a rozhodla se, že je to ta pravá chvíle. Bylo jí jedno, jestli je brzy nebo ne. Ona tohohle kluka milovala už dva roky, takže nemohla dál čekat.
"Remusi Lupine... miluju tě," usmála se na něj a něžně ho políbila. Remus však polibek prohloubil, takže pak už vnímali jen jeden druhého. Nic kromě nich neexistovalo. Žádní spolužáci, kteří na ně zírali s otevřenýma pusama, je nezajímali.
"Maisie Wilsonová, to já miluju tebe," zašeptal Remus šťastně a pak vzal Mai do náruče a se smíchem ji vynesl ze společenky, aby si mohli užít krásnou sobotu u jezera.


tý jo :o) úžasný :o) z toho, jak Lilly usnula jsem nemohla :D honem si jdu přečíst druhou část :o)