28. července 2008 v 23:12 | Dromedka
|
nějak se to sem nehodlalo vlést... :( Tak tady je 2.část.
Z přemýšlení mě vytrhl až Remus. Zlehka mi zaťukal na rameno a provrtal mě vážným pohledem. Z druhé strany okamžitě naklusal James a s pohledem "já jí nést nechci, oni mi to přikázali" upřeným na Lily mi vzal Eleanor z rukou.
"Ehm… potřebuju s tebou mluvit," začal Remus nejistě a hleděl kamsi do země.
"Víš, že můžem mluvit o čemkoli, ale o ní prostě ne," řekl jsem jistě a chystal se k odchodu.
"Nechci mluvit o Eleanor, ale o Siriusovi," pokračoval stejně rázně a zvedl hlavu tak, aby koukal přímo na mě, potom pokračoval: "Jsme, Siriusi, přátelé už hrozně dlouho a já si myslím, že by si mi mohl říct, co se tehdy stalo, nemyslíš?" Pohlédl na mě tázavým pohledem, stejným jako tehdy, když čekal, jak s klukama zareagujeme, až nám sdělí svoje tajemství. Je pravda, že on mi to své svěřil, tak proč bych já nemohl říct to své? Ve zkratce jsem mu sdělil vše, co se toho večera událo a pobídl ho do kroku. Když jsem dořekl i to, co se stalo dnes, vzhlédl jsem a čekal. Nic jiného mi ani nezbylo.
"James to ví?"
"Jistě…" vypadlo ze mě neurčitě, protože mě tahle otázka opravdu překvapila. "Tedy… ví skoro všechno," dodal jsem, když mě přejížděl zkoumavým pohledem.
"Tichošlápku, mám takový dojem, že tě ta holka nesnáší…" pronesl znalecky a čekal, kdovíjak nezareaguji.
"Hmm… jaká to novinka," neodpustil jsem si sarkastickou poznámku.
"… a asi má proč," dořekl po chvíli světácky. "Víš, nic proti tobě, ale zkoušel jsi třeba zjistit proč? Proč tohle dělá?" Oči mi málem vypadly z důlku, když řekl něco takového. Copak jsem se jí snad na tom nástupišti neptal dost jasně? To se dá považovat za pokus. Přikývl jsem, ale Remus na mě stále nedočkavě koukal.
"A?"
"A nic, omdlela…" Je sice naprosto jasné, že scénu, kdy mi ruply na nástupišti nervy, viděl úplně každý, ale nikdo se mě zatím přesně na tohle nezeptal a já jim to sám taky sdělit nehodlal.
"Takže? Co z toho plyne?" usmál se na mě šibalsky Remus, jestli to tedy on vůbec dovede a sám mírně zrychlil, když asi dvacet metrů před sebou spatřil Jamese, který ublíženě pozoroval Petra.
Neříkal jsem to? Nejsou to jen nepříjemné otázky? A to ještě nejsou všechny. Kolik jich ještě musí přijít od profesorů a od Brumbála? Kolik jich bude než konečně zjistí, co se tehdy opravdu stalo?
"Co by si myslel?" opáčil jsem mu taktéž otázkou a nahodil uraženou grimasu. "Co by mělo být… nic, prostě se se mnou bavit nehodlá a upřímně, já s ní taky ne…" slova ze mě vyletěla, aniž bych o něčem přemýšlel a dál jsem v tichosti doháněl Jamese.
"Ach, Siriusi… Jsme kamarádi už takovou dobu a koukám, že si stále nedospěl…" pronesl Remus vážně a přidal, aby mi také stačil.
"Nehodlám se měnit a už vůbec ne kvůli nějaké zrádkyni… a nebudeme se už o tom bavit… ani o slečně Drakeové, ani o panu Blackovi, ano Moony?" Odpověď byla v tomto případě věc, kterou jsem ani nepotřeboval slyšet. Remus jen zklamaně zakroutil hlavou, ale byl to rozumný kluk a dobrý kámoš, takže v konverzaci už dál nepokračoval.
"Mám hlad, kdo půjde na tu ošetřovnu a kdo se mnou na večeři?" pronesl po chvíli ticha a dupání nohou Červíček a zastavil se, když se k odpovědi nikdo neměl.
"Já půjdu na ošetřovnu," zastavila se rázně Evansová asi pět metrů napravo od Červíčka a prohlížela si nás.
Kruci, nemůžu jít na ošetřovnu… to znamená další tuny zbytečných otázek, ale taky nemůžu nechat kluky, aby zmeškali večeři a slavnost jen kvůli mně. Kruci, Drakeová… myšlenky se mi honily hlavou několik chvil, tedy do doby, než si mého vnitřního boje všiml vnímavý Remus: "Půjdu tam s ní, ty by si tam stejně chodit neměl, Siriusi, a ty, Jamesi… to by taky nebyl nejlepší nápad, zvlášť když jde i Lily. Odnesu ji na ošetřovnu a ty s ní potom můžeš zůstat, dokud se neprobere…" otočil hlavou k Lily a pomalu se přibližoval, aby mě opět zbavil toho břemena.
"Ale to je přece blbost, vždyť jste primusové, nemůžete vynechat slavnost," vyhrkl James náhle a nejednomu z nás díky tomu proběhl po tváři výraz hlubokého zamyšlení.
"Odnesu ji tam já… způsobil jsem to a ponesu za to následky. A jestli bude James chtít, může jít se mnou…" Lily na mě nechápavě hleděla, snad pro mé chování, ale po chvíli se vzpamatovala. Ač jí to bylo velmi nepříjemné, po pár minutách se šouravě přesunula pět metrů nalevo a přidala se k Červíčkovi.
"Dobře, když myslíš, ale teď bychom měli pohnout, nebo nám všechno snědí," rozhodl nakonec Remus moudře a já společně se svým nejlepším kamarádem pozoroval, jak se vzdalují. Rukou jsem Jamesovi naznačil, že si s ním teď povídat nebudu a tiše, jak jen to dovolovala naleštěná podlaha, jsme postupovali na ošetřovnu.
Ach jo, kolik těžkých otázek mě dneska ještě čeká? Jaký trest si zaslouží někdo za to, co jsem provedl já? Znovu jsem se propadal do svých myšlenek, které mě pohltily tak mocně, až mi skutečnost, že Eleanor Drakeová už dávno není v bezvědomí, unikla stejně tak, jako že James se vypařil, snad aby šel na schůzku, kde nebyl pozván.
noooooooo pekne..mne sa to fakt veeeeeelmi pacilo..uz sa tesim na dalsiu kapcu...velmi si ma zaujala touto poviedkou.a nahodu...necitaju ju len...uz ani neviem koho si napisala:D..ale citaju to viaceri:)..a fakt pekna kapca..tak rycchlo dasliuuuuuu:))