24. července 2008 v 21:25 | Gigi
|
Muhehehe...tady máte první kapču k CEWPSC...snad se to bude aspoň někomu líbit...prosím o komenty a tady se předem omlouvám za chyby,ptž jsem to po sobě nečetla...Gigi
"Ježiši Kriste, Malfoyi, ty hovado jedno úchylný! Sundej ze mě ty svý odporný pracky!" zařvu na toho peroxidovýho hňupa a s otočkou, za kterou by se nemusel stydět ani Chuck Norris, mu chci jednu vrazit. Na chvíli se ale zarazím, protože si nejsem tak úplně jistá, jestli to není Narcissa. OMFG (pro nechápavý- oh, my fucking God), jak si můžou být ti dva tak podobní? Fajn, jedno poznávací znamení tady naštěstí je: Malfoyův nechutnej a slizkej úsměv. Už tedy na nic nečekám, vrazím mu mou malou něžnou pěstičku rovnou mezi oči a pan Lucius "jsem naprosto neskonale dokonale dokonalý" Malfoy se mi skácí k nohám. Okamžitě k němu přicupitá jeho dvojče...teda, pardon, přítelkyně Narcissa "jsem blonďatá slepice" Blacková a s kvokáním "ty můj šmudlíčku, co ti to ta ošklivá nebelvírka udělala" ho zvedne na nohy a táhne ke zmijozelskýmu stolu.
Spokojeně si protáhnu pravačku, která před chvíli aspoň trochu vylepšila Malfoyův ksicht a chci se jít konečně nasnídat, když...střih... nejdřív bych se měla představit.
Jmenuji se Constance Evangeline Winifred Priscilla Seraphina Connollyová a je mi čerstvých 17 let. Jo, asi si říkáte, že mám pěkně ulítlý jméno, ale to si myslíte, že za to můžu??? Fakt ne... ve zkratce vám to vysvětlím.
Když moje máma v 16 - jo, vidíte dobře - rodila, byla... jak to říct... prostě byla pod vlivem všem dobře známé Mary Jane, nebo pokud chcete marijánky, trávy, ganji atd. + ještě nějakýho svinstva proti bolesti (btw, myslím, že se to na mě dost podepsalo), takže když se jí zeptali, jak se má její krásné miminko - tedy já - jmenovat, řekla: "Hahaha...děláte si srandu bo co? Jak to mám vědět? Moje matka chce, ať se jmenuje jako matka matky její matky, takže Winifred... nee, počkejte, to byla matka ségry její tety... jo, Seraphina... ne, moment, to je dvojče matky otce mý dcery... myslím, že to byla Priscilla..."
Takhle to šlo pořád dokola další hodinu, až se máti naštvala - už totiž nebyla tak zhulená- a řekla: "Prostě se bude jmenovat Constance Evangeline Winifred Priscilla Seraphina Connollyová, což je moje příjmení, kdyby vás to zajímalo, protože nechci, ať se jmenuje jako její otec, protože si ho nechci vzít, protože..."
Doufám, že jste všichni pochopili původ mýho úžasnýho jména. Tak dál... vypadám úplně stejně jako máma v mým věku, což znamená asi 160cm, štíhlá, zelenožlutý (jo, je to divný) oči a hnědočervenočerný vlasy (jakože mám hnědý vlasy s červeným a černým melírem) dlouhý asi po lopatky.
No, chodím do Bradavic... ježiš, to je taky jméno... což je kouzelnická škola, kdybyste to náhodou nevěděli, kterou vede naprosto ulítlej ředitel se jménem skoro tak blbým jako mám já - Albus Percival Wulfric Brian Brumbál... jo, jsem v Nebelvíru... jupijajej... představa, že bych byla ve Zmijozelu...moment, jdu zvracet!!!
Ok, takže klapka a pokračujem: ..., když se těsně za mnou ozve hlasité "křřup" a hned potom rozzuřený hlas jedné z mých dvou nejlepších kámošek, Lily Evansové: "POTTERE! Nešahej mi na zadek... ježiš, Reme, to jsi ty? Promiň, zapomněla jsem si vzít čočky."
Zatímco Lily provinile mhouří oči na kluka, co se jí válí u nohou a drží se za zlomenej nos, já se zas válím po zemi smíchy a třetí holka z naší party, Tera MacRaeová, utíká ke svému příteli - Removi.
"Co se děje? Lily?!" otočí se na zrzku a s pohledem, který jasně říká "jestli je to zase to, co myslím, že je, tak se těš" žádá vysvětlení.
Lily začne s dokonale nevinným úsměvem couvat a říká: "No, já si zapomněla vzít čočky a Rem do mě vrazil a já myslela, že je to Potter, tak jsem mu vrazila pěstí a... byl to Rem..."
"Evansová, kdybys nebyla moje nejlepší kámoška, už seš mrtvá. To už je popátý od začátku školního roku," rozčiluje se Tera, zatímco pomáhá lehce omráčenýmu Removi na nohy a vede ho na ošetřovnu.
V tu samou chvíli do síně vpadnou Black s Potterem a jdu znova do kolen. A nejsem sama. Ti dva idioti jsou totiž oblíknutí jako jak španělský toreadoři, oba maj v zubech rudou růži a tančej paso - doble směrem... omfg...směrem ke mně a Lily.
Smích mě hned přejde, hodíme na sebe Lily pohledy "co jsem komu udělala, že se tohle musí stát zrovna mně" a snažíme se (marně, podotýkám) skrýt za dva vyjukaný prvňáčky, co měřej každej tak sotva metr... ok, přeháním, ale na to, aby nás s Lily skryli, jsou prostě malí...
Mezitím už k nám Potter s Blackem dotančili nebo spíš dojeli na kolenou po nablýskaný podlaze a nabízej nám - Potter Lily a Black mně- ty růže, co měli v hu... ústech.
"Ole," pronese Lily znechuceně, vyškubne Potterovi růži z ruky a začne ho s ní mlátit po hlavě. Potter na nic nečeká, zvedne se zpátky na nohy, odkudsi vytáhne červenej šátek a začne s ním mávat před Lily jako toreador před rozzuřeným býkem. Celá Velká síň řve smíchy, teda až na mě a Blacka. Ten totiž pořád klečí přede mnou a čeká, co se bude dít...fajn, vezmu ho na milost (chápejte, je to sice kretén, ale děsně sexy kretén), povalím ho na podlahu a začnu ho zuřivě líbat. Black se nenechá zahanbit a pokračujem, dokud...
"Uchmehmchmhrr!" (kdo to nepochopil, tak to je kuřáckej kašel naší Minervy)
Neochotně se od sebe s Blackem odtrhnem a z podlahy zíráme vzhůru do rudý tváře nebelvírský ředitelky.
"Blacku, Connollyová! Kdy, řekněte mi, kdy už konečně pochopíte, že Velká síň není žádný hodinový hotel?" řve na nás a já mám strach, aby jí nevypadly plíce.
"Ale, paní profesorko, nám by stačilo tak deset minut, hodina je pro starouše," namítne Black.
"Ty vole, teď jsi to fakt zeslonil," zašeptám mu do ucha trochu upravenou hlášku z Pár Pařmenů. Samo, že se nemýlím.
"Uááááááá!" zaječí Mína a ti méně bystřejší = zmijozeláci začnou poskakovat kolem svýho stolu a vydávaj při tom něco jako "u-u-u-a-a-a-u-u-u-u-a"... no, to mě pose...podržte...oni si fakt mysleli, že Mína je jejich rozzlobená gorilí matinka.
"Máte školní trest! Zítra...uchmhrr... osm večer...chmhrr...můj kabinet," dostane ze sebe Mína mezi záchvaty kašle a pak rychle vyklidí scénu a my jenom vidíme, jak hledá po kapsách cigára.
"Blacku, ty idiote, vidíš, cos způsobil?" ječím na něj a mlátím ho pěstma do hrudníku.
"Connollyová, nech toho! Nevím, kdo se tady na mě vrhnul," řve na mě ten černovlasý debil a drží mi ruce...sakra, chlapec má teda pěknou páru.
"Že jsem si nevšimla, že by ses bránil a ještě máš stupidní poznámky k McGonagallový!"
"Sim tě, uklidni se, jo?" vzdává to ten srab, shodí mě ze sebe a pustí se do snídaně.
Uraženě koukám, jak se láduje a s pomocí Pottera a Pettigrewa, kterej se sem zrovna dovalil, vyžírají celej stůl.
"Hele, Lils, jdeme, ne?" otočím se na zrzku, ale ta zavrtí hlavou, postaví se za Pottera a Blacka a ... jupííí...vytáhne hůlku. Lilynko, já tě miluju, seš skvělá. Takže, Lily provede hůlkou nějakou složitou kličku (něco jako 40° doprava, 28°5´ doleva, 30° 11´ 5´´ severozápadně), cosi zamumlá a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.
Místo dvou sexy týpků v toreadorských ohozech, tady sedí týpci, co vypadaj jak Pettigrewova dvojčata v baletních sukýnkách a křiklavě růžových piškotech (baletní boty) a dlouhý blond vlasy a la Malfoy maj svázáný do dvou roztomilých culíků růžovými mašlemi.
Jako jeden muž....teda jedna žena... se začneme s Lily smát jako pominutý (občas nám unikne "chrocht"...no jo, nedostatek sexu) a sledujeme, jak si Black s Potterem uvědomí, co se jim stalo a kdo to má na svědomí. Když se začnou zvedat, rudí vzteky a ... tý jo... z nosu jim jde pára...aby se nám pomstili, je řada na mně. Rychle mávnu hůlkou a vykouzlím gramofon, který začne hrát hudbu z Labutího jezera a ti dva baleťáci začnou baletit. Spolu s Lily mlátím hlavou o stůl a dusím se smíchy. To se prostě nedá... jenomže pak najednou hudba ztichne, ti dva přestanou tančit a proměnej se zpátky. Naštvaně se rozhlížím, kdo to způsobil a když to zjistím, musím se chytit Lily, aby to se mnou nešvihlo...grrr...Malfoy...nóó, ten mě teda musí nenávidět, že pomáhá Blackovi a Potterovi. Ok, dost divení, teď...
"Lily, zdrhéééééééj!" zaječím na kamarádku a nemusím ji pobízet dvakrát.
Rychle jako Černej Blesk (ten kůň) vyběhneme z Velký síně, smykem jen tak tak zabrzdíme před bránou a když ji otevřem, co nám síly stačí zdrháme přes školní pozemky k Hagridově hájence.
Hagrid sedí na schodech a v ruce drží obrovský kladivo, který normálně používá jako aportovací míček pro Tesáka.
"Hagrideeeeeeeeeeeee!" řveme s Lily už z dálky.
"Co je, holky?" diví se.
"Bla - Bla - Bla...," snažím se ze sebe dostat, ale bohužel... moje kondička je na...radši nic:-D.
"Potter s Blackem nás chtěj zabít," přeloží to Lily a ukazuje na ty dva blbce, co se k nám závratnou rychlostí blíží. "Nemohl bys je tím kladivem vzít po hlavě?"
"Jasně, že moh. Pro vás všecko," zazubí se na nás ten náš sladkej poloobr a my pokračujem ve zběsilém úprku k jezeru.
Jen co vylezeme a jakžtakž se uvelebíme a schováme na jednom ze stromů, Black s Potterem doběhnou k Hagridovi. Jejich naštvaný hlasy se rozléhají po celých pozemcích.
"KDE JSOU? HAGRIDE?!" vyřvává Black, div, že neletíme po hlavě ze stromu, kterej se chudák celej třese.
Hagrid nic neříká, jenom pozvedne kladivo a chystá se je vzít po hlavách, jak nám slíbil. Black s Potterem ale na nic nečekaj, svorně zahulákají "Expelliarmus" a naše jediná naděje v podobě toho krásnýho kladiva odplachtí vzduchem a s rámusem přistane někde v Zapovězeným lese.
Teď teda mířej hůlkama na Hagrida, kterej bezmocně zamává rukama a řekne: "Sorry, kluci, prostě sem jim chtěl dát náskok," a ukáže směrem k jezeru.
Nasucho polknu a podívám se na Lily. Ta je bledá jak smrtonoška po zuřivý líbačce s mozkomorem a marně přemýšlí, co dál. Nic ale nevymyslí, omluvně se na mě zašklebí a pak si přiloží prst na rty, protože naši kati jsou přímo pod stromem, na kterým se krčíme.
"Lilynko, kde jsi?" volá Potter něžným hlasem. Tak to je zlý...
"Constanzito, vylez, nic ti neudělám," přidá se k němu ještě něžněji Black. To je ještě horší...
Vzápětí se ozve "rrup", pak Lilyino "a do prdele" a už leží na zemi Potterovi u nohou.
Potter se k ní skloní a slyším, jak říká: "Já věděl, že mi jednou padneš k nohám."
Pak se mu však vrátí jeho krvelačný výraz, namíří na svou milovanou hůlku a ptá se: "Kde je Connollyová?"
Ježiš, oni fakt nemaj mozky, když jim nedojde, že jsem na tom stromě byla s Lils. Nicméně teď jsem za to vděčná a taky za to, že mám za kámošku zrovna Lily, protože ta zarytě mlčí.
Black se tedy přidá ke svému kumpánovi, taky na ni namíří hůlku a to už je na mě moc, takže jako Tarzan seskočím ze stromu a pípnu: "Tady."
tohle je naprosto bezkonkurenční :o) já se popadala za břicho od začátku do konce :D velice povedený :D už se těším na další :o)