close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7.kapitola-Ach,ty tresty (3.část)

23. června 2008 v 18:18 | Gigi |  Never say never
skoro konec

"Zachraňte mě, prosím. Já s ním na ten trest nechci jít," zoufala si Rebecca, když se přiblížila hodina školního trestu.
"Postav se k tomu čelem. Já mám taky zítra trest s Jamesem a neblázním z toho," uklidňovala ji Lily.
"No, jenomže ty a James už se spolu bavíte, ale já a Black? Být s ním sama v jedné místnosti? Buď ho zabiju nebo se s ním vyspím a opravdu nevím, co z toho mě láká víc," řekla Rebecca nešťastně.
"Takže se v podstatě bojíš toho, že mu neodoláš. Tak na to ti řeknu jenom tohle: budeš se muset snažit, holka," odpověděla Maisie a Rebecca se zatvářila ještě víc zkroušeně než předtím, protože čekala, že její kamarádky vymyslí nějaký dokonale úžasný plán, jak z toho ven. Ukázalo se ale, že ty dvě potvory se docela dobře baví.
"Cooperová, seš připravená?"zavolal na Rebeccu Sirius a seběhl ze schodů.
Rebecca nasadila naprosto chladnou a nezúčastněnou masku a jenom kývla hlavou. Sirius se na n i zazubil a šel si ještě na chvíli sednout k ostatním Pobertům.
"Slečno Cooperová, pane Blacku, mám pro vás vzkaz od profesorka Křiklana," ozvala se najednou od vchodu do společenky profesorka McGonagallová.
"Zrušil náš trest?" vyjekla nadšeně Rebecca.
"Ne, nezrušil. Vzkazuje vám, že se máte buď teple obléknout nebo použít ziměvzdorné kouzlo a pak ho počkat, ne před jeho kabinetem, ale ve Velké síni. Upozorňuji vás, že váš trest je schválen profesorem Brumbálem, takže se nesnažte z něj vykroutit. Hezký večer," rozloučila se McGonagallová a když seřvala dva třeťáky, kteří zrovna hodili do ohně v krbu dva salamandry, odkráčela pryč.
"Dělá si srandu? Řekněte mi, že si dělá srandu. Já s ním nepůjdu nikam ven," zuřila Rebecca a naštvaně gestikulovala rukama.
"Cooperová, taky jsem si trest s tebou představoval ve větším pohodlí, ale tak aspoň něco no. A nedávej, prosím tě, tak okatě najevo, že se mnou chceš být pěkně v teple," zavolal na ni Sirius z křesla.
"Pusťte mě na něj! Zabiju tě, Blacku," zařvala na něj Rebecca a pak se obrátila na Lily: "Ziměvzdorné kouzlo? Co to,sakra, je?"
"No, ještě jsme se ho neučili, ale já ho jen tak mimochodem umím. Vytvoří to kolem tebe něco jako neviditelný štít, který tě bude chránit před zimou a větrem, ale ne před deštěm,takže asi ještě použijeme i voděodolné kouzlo, jo?" usmála se na kamarádku Lily.
"Siriusi, pojď sem taky!" zavolala pak ještě směrem k oknu a to i přes Rebecčin vražedno-vyčítavý pohled.
"Můžete jít blíž k sobě, ať nemusím kouzlit dvakrát? Díky."
Pak Lily opsala hůlkou ve vzduchu několik složitých křivek a namířila na Rebeccu a Siriuse. Nakonec na ně ještě pustila z hůlky proud vody a ledový vzduch, aby si ověřila, že kouzla správně fungují a spokojeně se usmála.
"Díky, Lily. Asi bychom už měli jít, ať nám Křiklan ten trest neprodlouží. To bych asi nepřežila."
"Mě by to nevadilo...jo, dík, Lils...tak se tady zatím mějte," rozloučil se Sirius a když se s Rebeccou ujistili, že mají hůlky, mohli vyrazit.
"Vůbec jí to nezávidím," řekla Maisie Lily a dodala: "Nepůjdem si sednout za klukama?"
"Proč ne. Stejně nemáme nic jinýho na práci," souhlasila Lily a tak zamířily k Pobertům, čímž vyvolaly úsměvy jak u Rema tak i u Jamese.
ooooooooooOoooooooooo
"Dobrý večer!" pozdravil je Křiklan úsečně, když se objevili ve Velké síni. "Asi by vás zajímalo, jaký trest jsem si pro vás připravil, že? No, teď vás přemístím do Skotska, ke zřícenině jednoho hradu, protože jedině tam roste speciální vřes, který potřebuji k přípravě obzvlášť složitého lektvaru. Přesně o půlnoci vás zase přenesu zpátky sem a doufám, že celý tenhle košík bude plný," dodal Křiklan a podal Siriusovi zmíněný košík.
"A - ale, pane profesore, to p - přece nemůžete... poslat nás tam jen tak...sami dva...co když se někomu z nás něco stane? Někam spadne? Jak přivoláme pomoc?" začala Rebecca vyděšeně koktat.
"Slečno Cooperová, myslím, že profesorka McGonagallová vám sdělila, že tento trest schválil i profesor Brumbál a proto vám snad musí být jasné, že kdyby to bylo nějak nebezpečné, určitě by nesouhlasil. Navíc se domnívám, že vy i pan Black máte již tolik kouzelnických zkušeností, abyste si dovedli poradit. Opravdu, slečno Cooperová, nemyslel jsem, že zrovna vy se budete chtít z trestu vykroutit tak ubohým způsobem," prohlásil Křiklan a Rebecca na něj zůstala jen vyjeveně zírat.
Sirius zrovna otevíral pusu, aby pronesl nějakou vtipnou poznámku o tom, že Rebecca s ním prostě jen nechce být někde sama a už vůbec ne na starém hradě, když si všimnul, že strach v jejích očích není hraný, ale až moc skutečný. Obrátil se na Křiklana, ale ten pouze zvedl ruku, aby ho umlčel.
"Nic neříkejte, pane Blacku, stejně se z tohoto trestu nevykroutíte. Teď se připravte, trochu to škubne, nashledanou o půlnoci," a Křiklan mávl hůlkou a za chvíli už Rebecca se Siriusem svištěli vzduchem, zvedal se jim žaludek a přáli si, aby už konečně přistáli.
ooooooooooOoooooooooo
"Co myslíte, že jim dal Křiklan za trest?" zeptal se James přátel.
"Nevím, ale řekla bych, že budou buď něco čistit nebo po školních pozemcích hledat nějaké bylinky," pokrčila rameny Maisie. "Lil, co myslíš ty? Hej, Lily? Slyšíš mě?"
"C - co? Totiž... promiň....zrovna mě napadlo něco a vůbec se mi to nelíbí," odpověděla Lily znepokojeně a s nadějí vyhlédla z okna, jakoby čekala, že tam uvidí světýlka z dvou hůlek, což by bylo důkazem, že Rebecca a Sirius jsou opravdu pořád v Bradavicích.
"Co tě napadlo?" zeptal se Remus.
"No...nedávno jsem se s Křiklanem bavila o tom, že potřebuje speciální vřes do nějakýho děsně složitýho lektvaru. Říkal, že ten vřes roste jenom někde ve Skotské vysočině u zříceniny středověkýho hradu a že se mu tam ale vůbec nechce, aby ho hledal a že by se mu hodili nějací studenti, kterým by to dal třeba jako školní trest. Já se teď bojím, že tam poslal Rebeccu a Siriuse," podělila se s nimi Lily o svou domněnku.
"Ale na tom není nic špatného, ne? Aspoň si trochu provětrají hlavy a třeba k sobě najdou cestu," usmála se Maisie.
"Mai, ty už si nepamatuješ, jak nám Rebecca ve druháku vyprávěla, o tom jak si se svou sestřenkou a bratránkem hráli v jedné staré zřícenině? Bylo jim tehdy asi sedm let a i přes zákaz rodičů tam šli a lezli po těch rozbitých stěnách a kamenech a byla to děsná sranda, dokud nezačala bouřka a Amy - Rebecčina sestřenka- se nelekla blesku, který zapálil strom kousek od ní a nespadla z asi 4 yardy vysoké zdi. Zlomila si vaz, byla na místě mrtvá. Rebecca se z toho nikdy pořádně nevzpamatovala a má panickou hrůzu ze všech starých hradů," vysvětlila jim Lily, proč je tak znepokojená a u krbu se rozhostilo tíživé ticho. Nikdo z nich si neuměl představit, co to musí pro sedmiletou holčičku být vidět umřít člena rodiny.
"To je děsný...neměli bychom to jít někomu říct?" ozval se James.
"Nemyslím si, že by to pomohlo. Znáš Křiklana," zavrtěla hlavou Lily.
"Chudák Rebecca," zašeptala Maisie a pak se opět rozhostilo ticho.
ooooooooooOoooooooooo
Rebecca se Siriusem tvrdě přistáli na ještě tvrdší zemi, spíše skále. Kolem nich se rozpostírala černočerná tma, protože i když dole v nížinách ještě sem tam probleskly mezi mraky poslední sluneční paprsky, tady v horách už se vlády ujala noc a rozprostřela svůj temný háv přes kruté, ale krásné vrchy. Silný vítr si pohrával s vlasy obou studentů a Rebecca měla pocit, že v něm slyší vytí vlků. Rychle ale tyhle myšlenky zaplašila a vytáhla hůlku. Sirius ji napodobil.
"Lumos maxima," zašeptali oba najednou a když se zářivé světlo rozlilo po okolní krajině, Rebecca nevědomky křečovitě stiskla Siriusovu paži.
Stáli přímo před obrovitou zříceninou starodávného hradu. Vypadala hrozivě, jak se tak tyčila proti temnějícímu nebi a prázdnými dírami, které kdysi byly okny, se rozhlížela po okolí. Všude kolem se povalovaly větší či menší balvany, které časem z hradu opadaly a teď byly obrostlé šedými lišejníky nebo se ztrácely v husté drsné trávě.
"Hele, támhle jsou schody," upozornil Sirius Rebeccu a ukázal na něco, co podle Rebeccy bylo vším jenom ne schody. "Pojď, Cooperová, ať to máme co nejdřív za sebou," dodal a chystal se vykročit ke "schodům", ale zadržela ho Rebecčina paže.
"Děje se něco? Už když jsme se bavili s Křiklanem, jsem si všimnul, že s tebou je něco v nepořádku," řekl Sirius a přistoupil k Rebecce blíž.
"Jo, já mám totiž ze zřícenin panickou hrůzu," odpověděla Rebecca a pak Siriusovi vypověděla to samé, co Lily Maisie, Jamesovi, Removi a Peterovi.
"Coop...Becco, to je mi moc líto... no, jestli tady chceš počkat, klidně tam zajdu sám," navrhnul Sirius, ale Rebecca zavrtěla hlavou.
"Jednou to musím překonat a kdy jindy bych to měla dokázat než při školním trestu s tebou," řekla Rebecca a vůbec nevěděla, kde se to v ní bere.
Sirius se na ni velice zvláštně podíval, natáhl k ní ruku a Rebecca s drobným úsměvem propletla svoje prsty s jeho. Pak se opatrně vydali k rozpadajícím se zbytkům kamenného schodiště.
"Opatrně, jo?" požádala Rebecca Siriuse, když začali stoupat k "hlavní bráně".
Sirius přikývl a když došli k polorozpadlému kamennému oblouku, obrátil se k Rebecce.
"Myslíš, že bychom se měli rozdělit, že?" zeptala se ho Rebecca a snažila se, aby nešlo poznat, že ji to děsí.
"No, bylo by to rychlejší, ale jestli nechceš, jestli se bojíš, tak..."
"Siriusi, já se nebojím o sebe, ale o tebe. Už jednou jsem na podobném místě ztratila drahou osobu a nechci, aby se to opakovalo," zašeptala Rebecca a byla ráda, že je všude kolem tma a že Sirius má sklopenou hůlku, protože zrudla jako rajče.
"O mě se bát nemusíš. Já to zvládnu a kdyby ses přece jen bála, tak zavolej, za chvilku budu u tebe," usmál se Sirius a pak se k Rebecce naklonil a něžně ji políbil. Rebecca jasně cítila, že to je úplně jiný polibek než kdy předtím. Byl takový vroucnější a přišlo jí, že v něm je snad i nějaký cit.
"No, tak se do toho dáme, abychom vůbec něco nasbírali," usmála se Rebecca nervózně, když ji Sirius pustil. "Nech si ten košík, já si ten vřes nacpu do kapes. Tak zatím ahoj." Potom každý zamířili na jinou stranu, aby našli vřes, o kterém vlastně ani nevěděli, jak vypadá, ale byli natolik inteligentní, aby jim došlo, že když je tak vzácný, bude vypadat nějak zvláštně.
"Zatracenej vřes, jak může asi tak vypadat? Tss, ještě bude vypadat úplně obyčejně a my nic nenasbíráme," říkala si Rebecca, aby se trochu rozptýlila.
"Proč jsem se jenom s Rebeccou sázel? Proč, sakra? Vždyť to mohlo mezi náma být fajn, ale ne já se s ní prostě musím vsadit. No, fakt skvělý...to mi ještě tak chybělo, abych se do ní zamiloval. Zrovna já," nadával Sirius sám sobě v té samé chvíli jako Rebecca nadávala na vřes.
"SIRIUSI!" zařvala najednou Rebecca, až Sirius leknutím skoro přimrznul k zemi. Rychle se ale vzpamatoval a rozběhl se směrem, ze kterého se ozýval Rebecčin hlas.
"Co je? Rebecco? Stalo se něco?" hulákal, když dorazil zpátky k bráně a Rebeccu pořád neviděl.
"Jo, našla jsem ten vřes. Je ho tady plno, takže můžem sbírat spolu," odpověděla Rebecca a vykoukla zpoza jedné zdi.
"Pane Bože, víš, jak jsi mě vyděsila? Jsem myslel, že se ti něco stalo," řekl Sirius zadýchaně a pak si Rebeccu přitáhl k sobě. "Tohle už mi NIKDY nedělej. Kdyby se ti něco stalo, tak...no, to je jedno," dokončil Sirius, protože si uvědomil, že málem řekl víc, než chtěl. Rebecca se na něj jenom podívala a vědoucně se usmála, což Siriuse rozzlobilo ještě víc, takže se radši urychleně pustil do trhání zlatavě světélkujících kvítků vřesu.
ooooooooooOoooooooooo
Když se blížila půlnoc měli plný nejen košík, který jim dal Křiklan, ale také další dva, které si vyčarovali.
"No, myslím, že to už stačí, ne? Křiklan bude určitě nadšenej. Pojď si někam sednout než pro nás přijde," navrhnul Sirius a hodil do košíku poslední hrst kvítků.
"Siriusi? Nikdy mě nenapadlo, že bys mohl být i jiný," řekla Rebecca a zamyšleně si ho prohlížela.
"Jiný? Jak to myslíš?" zeptal se nechápavě Sirius a koukal při tom do jejích temně modrých očí.
"No...prostě normálně se pořád chováš jako děvkař, máš ty svoje blbý poznámky, ale teď to bylo jiné a bylo to fajn," upřesnila Rebecca s úsměvem.
"Zatraceně, Cooperová," šeptnul Sirius a pak Rebeccu opět políbil. Nemohl si pomoct a zdálo se, že Rebecce to vůbec nevadí.
"Jak se tak na vás dívám, opět děláte jistě mnohem zajímavější věci než své povinnosti," ozval se najednou ze tmy Křiklanův hlas. "Okamžitě mi ukažte plný košík."
"Jistě, pane profesore," odpověděl Sirius a dodal směrem k Rebecce: "Becco, můžeš mi pomoct? Sám všechny TŘI neunesu."
"Cože? Jak tři? To přece není možné, že byste zrovna vy dva nasbírali tři košíky vřesu," mhouřil Křiklan podezřívavě oči.
"Jste spokojený, pane profesore?" zeptala se Rebecca s potlačovaným smíchem, když před břichatého profesora postavili tři plné košíky.
"No, tedy...já zírám...opravdu vám velice děkuji, prokázali jste mi velkou službu," usmíval se Křiklan spokojeně.
"Ne, to vy jste prokázal službu nám...nebo alespoň mě," řekl potichu Sirius a pohladil Rebeccu po zádech.
"Dobře, každý vezmeme jeden košík a hurá zpátky do Bradavic," rozkázal Křiklan, který byl evidentně v mnohem lepším rozpoložení než před čtyřmi hodinami.
Za chvíli tedy Rebecca se Siriusem pocítili příval nevolnosti a opět si přáli, aby už stáli na pevné zemi a mohli se vrátit do útulné nebelvírské společenky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gigi Gigi | Web | 23. června 2008 v 20:20 | Reagovat

jinak se omlouvám za překlepy a případné chyby, už se mi to nechce opravovat

2 Lirael Lirael | Web | 23. června 2008 v 22:29 | Reagovat

Hele... :))) Je to super kapitola a všechno - už se nemůžu dočkat, až se vrhnu na tu další část... Jenom - říkala to Hermiona - v Bradavicích se člověk přece nemůže přemísťovat, ne? O:-)

3 Gigi Gigi | Web | 24. června 2008 v 7:02 | Reagovat

jj, já na to upe zapomněla:-D jsem tam ještě chtěla dopsat,že šly až za školní pozemky

4 Emma Emma | E-mail | Web | 16. června 2009 v 16:04 | Reagovat

krutej trest

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.