Napodobím Dromedku a vložím sem i svůj fiktivní životopis, který jsem napsala...ehm, co k tomu víc dodat:-D kdyžtak na to mrkněte...Gigi
P.S. předem se omlouvám za případné chyby, ale už jsem to četla tolikrát, že už nemám sílu to kontrolovat znova
Životopis fiktivního rodáka
Dobrý den, jsem ráda, že vás opět po týdnu mohu přivítat u pořadu Geniální, ale neznámé osobnosti našich dějin.
Dnes se dozvíte něco o Elishevě Simonové. Ač našim reportérům dalo velkou práci zjistit o této úžasné ženě nějaké informace, nakonec se to podařilo a já teď přináším její životopis.
Elisheva Simonová - Tobiasová, které její rodina a všichni její přátele říkali Eli, se narodila 5.6.1884 v Osoblaze, městečku na pomezí českých a polských hranic. Ona i celá její rodina byli Židé.
Eliin otec Adam Simon byl velice úspěšný podnikatel a zajistil tak pro svou rodinu šťastný a pohodlný život a svým dětem umožnil veškeré vzdělání, které mohly v té době dostat.
Eliina matka Adina Simonová byla ženou v domácnosti a starala se o Elishevu, její starší sestru Sarit a mladšího bratra Itzhaka.
Po úspěšném dokončení základní školy, nastoupila Elisheva v roce 1899 na Dívčí gymnázium v Bruntále, kde se začal projevovat její talent a její genialita. Ukázalo se, že Elisheva Simonová nebude pouze průměrnou studentkou této starobylé vzdělávací instituce, ale že se z ní stane nejlepší studentka, jaká zde kdy studovala.
Elishevin talent se projevoval na všech polích- ať se jednalo o jazyky, matematiku či domácí práce, byla Elisheva vždy nejlepší. Proto se také vedení školy po domluvě s Elisheviným otcem rozhodlo, poslat ji ( a to již ve druhém ročníku) do Anglie, aby na univerzitě v Oxfordu reprezentovala bruntálské gymnázium.
Elisheva se v Oxfordu seznámila s mnoha významnými osobnostmi a to například se skotským spisovatelem a básníkem Georgem MacDonaldem, jehož díla inspirovala J.R.R. Tolkiena, W.H. Audena nebo Madeleine L'Engle, dále s francouzským chemikem a mikrobiologem Louisem Pasteurem, který objevil mikroorganismy způsobující rakovinu, budoucí skvělou matematičkou Emmy Noetherovou, s archeology Augustem Pittem Riversem a Williamem Flindersem Petriem a mnoha dalšími.
Tato setkání Elishevu inspirovala k napsání knihy s názvem Géniové, kde humorně, barvitě, ale pravdivě vylíčila životy a dosavadní úspěchy všech, o kterých si myslela, že udělali něco pro lidstvo. Přestože byla žena, její kniha se prodávala nevídaně dobře a byla přeložena do deseti světových jazyků.
Elisheva ovšem nebyla pouze spisovatelka. V roce 1902 odjela do Paříže, kde se seznámila s úspěšnými manželi Curiovými a pomohla Marii Curii-Sklodowské při jejích dalších výzkumech ohledně radia, které v roce 1898 objevila. Ač byla Marie téměř o dvacet let starší než Elisheva, staly se z nich nerozlučné přítelkyně a tak to zůstalo až do Mariiny smrti roku 1934.
Po svém návratu do Anglie se Elisheva pustila do biologického výzkumu a dopomohla tak Louisi Pasteurovi k vylepšení jeho vakcíny proti vzteklině.
Ve svých 18 letech tedy byla Elisheva již docela slavnou osobností a mnozí se podivovali nad tím, že dívka (vůbec jejího věku) může být tak inteligentní a všestranná. Kolem roku 1905 se proto Elishevě začalo mezi vědci, spisovateli a ostatními říkat "renesanční Eli" a toto přízvisko už ji neopustilo.
V roce 1907 se Elisheva ve svých 23 letech vdala. Jejím mužem se stal český Žid žijící od mládí v Anglii, Daniel Tobias. Mladí novomanželé se rozhodli, že budou žít v Elishevině rodném městě a roku 1908 se Elisheva po devíti letech strávených v zahraničí vrací do Osoblahy.
Rok 1909 je pro Elishevu rokem radosti, ale i smutku. Počátkem května porodila dvojčata Yereda a Nessu. Chlapečkovi i holčičce se dařilo výborně a celá rodina se radovala. Avšak v polovině listopadu přišla krutá rána. Oba Elishevini rodiče zahynuli při tragické nehodě, o které jsme bohužel nezjistili bližší informace.
Aby se Elisheva z této tragédie vzpamatovala, začala se naplno věnovat jak rodině, tak i psaní, výzkumu a vedení otcova podniku. Daniel ji v jejím počínaní podporoval, neboť sám byl velice vzdělaný a inteligentní muž.
Po vypuknutí první světové války roku 1914, se Elisheva rozhodla napsat novou knihu - tentokrát román s názvem Smutky a radosti života. Dále se společně s Danielem, sestrou Sarit a jejím mužem a také s bratrem Itzhakem věnovala pomoci vojákům. Díky tomu, že byli velice zámožní, dodávali na přátelskou frontu jídlo a léky a také částečně financovali zbraně. Když válka roku 1918 skončila, vydala Elisheva svůj román a zřídila také nemocnici pro vojáky, kteří se z války vraceli zranění a zmrzačení a nebo se zraněními špatně ošetřenými a také "útulek" pro vdovy a osiřelé děti.
Od té doby žila Elisheva i se svou rodinou šťastným a nerušeným životem. I nadále se věnovala psaní a vědě, udržovala kontakty se známými osobnostmi, které poznala v Oxfordu a se kterými byla přítelkyně. Nicméně, teď se již více zaměřila na své děti a manžela a rozhodla se odejít z rodinného podniku, který od té doby úspěšně vedl její bratr Itzhak.
V roce 1925 byla Elisheva nominována na Nobelovu cenu, avšak nezískala ji a v budoucnosti už se jí to nepodařilo.
Když v roce 1938 vypukla druhá světová válka, rozhodla se Elisheva s Danielem, že se natrvalo odstěhují do Anglie. Bohužel však měli tolik věcí, které museli před odjezdem zařídit a dát do pořádku, že před podepsáním Mnichovské dohody 29.září 1938 už odjet nestihli a po tom, co Němci zabrali pohraniční oblasti Československé republiky se jim útěk už nikdy nezdařil.
V roce 1940 se ze země pokusil utéct alespoň Daniel, aby mohl rodině pomoct z Anglie, avšak byl nacisty zadržen a následně popraven. O jeho smrti se však Elisheva nikdy nedozvěděla a když byla roku 1941 i s Yeredem, Nessou a jejich rodinami poslána transportem do koncentračního tábora v Osvětimi, stále věřila, že se Danielovi podařilo utéct a že podniká kroky na jejich záchranu.
V této době se zprávy o Elishevě Simonové - Tobiasové ztrácí a pouze se spekuluje o tom, jak to s ní bylo dál.
Elisheva byla zřejmě po příjezdu do Osvětimi odloučena od svého syna a se svou dcerou umístěna do Březinky. Oběma ženám, Nessiným dětem, manželovi i Yeredovi a jeho rodině se podařilo tyto hrůzné koncentrační tábory přežít. Tedy alespoň do roku 1944. Do konce tohoto roku totiž probíhalo v Osvětimi vyvražďování Židů. Při posledním zplynování byla zabita i Elisheva Simonová - Tobiasová. Jako poslední ji viděla její dcera a podle toho, co jsme se dozvěděli z knihy Nessy Hirschové a Yereda Simona, bylo poslední shledání matky s dcerou tak srdcervoucí, že se jeden mladičký německý voják sloužící v Osvětimi rozplakal.
Krátce po Elishevině smrti se k Osvětimi přiblížila sovětská armáda a nacisté zahájili vyklízení tábora. Nesse i Yeredovi s rodinami se podařilo ukrýt a nebyli tedy nuceni odejít z tábora na pochody smrti a když 27.ledna 1945 Rudá armáda tábor konečně osvobodila, našla zde 7650 vyčerpaných vězňů a mezi nimi i potomky Elishevy.
Jak už bylo řečeno dříve, Nessa a Yered sepsali a v roce 1947 vydali knihu o své matce s názvem Renesanční Eli - nejlepší matka a žena, jakou svět poznal. Tento životopis s prvky románu se stal jednou z nejčtenějších knih ve světě, nicméně v Česku se o Elishevě Simonové - Tobiasové až doteď nic nevědělo. Proto jsem velmi ráda, že se nám podařilo vypátrat alespoň tyto nepodrobné informace o ženě, která nejenže byla skvělou spisovatelkou, vědkyní a renesanční ženou, ale která byla také skvělá matka, manželka a přítelkyně, žena, která se ničeho nebála, všemu čelila s rovnými zády a přímým pohledem a co je ze všeho nejdůležitější byla to žena, která se i za cenu vlastního vyčerpání a slabosti dělila o nuzné jídlo v Osvětimi se slabšími a které se podařilo ukrýt na 100 židovských dětí a tím je zachránit před jistou smrtí.
Po prostudování životopisu Elishevy mi v mysli vyvstala jedna otázka: Když byla Elisheva takovouto skvělou osobností a měla tolik významných přátel, proč se jí a její rodině nikdo z nich nepokusil pomoct? Odpověď na tuto otázku se už zřejmě nikdy nedozvíme a možná, že to tak bude lepší. Někdy je totiž pravda daleko horší než milosrdné nevědomí.

