close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3.Navždy (1.část)

20. května 2008 v 22:53 | Dromedka |  Čti ze slov, mluv očima...
Bon soir přátelé.... :) právě jsem doslavila s rodiči a mám ještě chvíli... nedávno jsem se nudila a vyplodila kapitolu k povídce... :) délkově je zatím nejdelší, ale doufám, že to tak nebudu navždy... :D Mno, co bych k ní řekla... snad jen, jestli si myslíte, že se v této části chová E a S trochu tvrdohlavě, máte pravdu... :) Jo jetšě mi moc nejdou dialogy, takže ty možná taky nebudou nic moc... každopádně me to ale moc bavilo... :) jestli bude někde nějaká chybka, tak se samozřejmě omlouvám a budu ráda, když mě upozorníte... a teď už hurá do čtení... :) Kapitolka je pro všechny, které někdy zradil přítel, i když se to tak nezdálo, nebo jste to od něj nečekali.... :) Mno kdyžtak hoďte koment nebo kritiku... :) Budu ráda... Vaše Dromedka moooc děkuje... :)

"Siriusi? Si v pořádku?" optal se brýlatý chlapec, který seděl naproti mně.
"Co? Jo… jasně… jen jsem přemýšlel," pokusil jsem se usmát, ale myslím, že mi to nevyšlo, protože si mě James měřil pohledem a Remus zvedl zrak od rozečtené knihy.
"Ty?" zeptal se a pohlédl starostlivě na chlapce s černými rozcuchanými vlasy.
"Zase je v tom nějaká holka, co?" strachoval se zcela vážně James a já si konečně uvědomil, jak moc mě zná.
"Ne… mluvíš nesmysly… přemýšlel jsem o něčem úplně jiném," ani nevím, proč mě to tolik vytočilo a já po něm vyjel. Možná protože to přece jen byla pravda. Zaškaredil se na mě, ale ani tak jsem ho stoprocentně neodradil. Znal jsem ho hodně dobře. James Potter se jen tak nevzdával.
"Tak si to nech pro sebe," řekl naoko uraženě.
"Sorry, Dvanácteráku. Si to tak neber!" pobaveně jsem mu kopnul do natažené nohy a nechtěně tak vzbudil Petera, kterému se to ale vůbec nelíbilo. Výhružně něco zabrblal, ale po chvíli se otočil a opět nerušeně usnul. Nikdo z nás ho nechtěl znovu vzbudit, a tak se kupé ponořilo do naprostého ticha. Mě se to ale vůbec nelíbilo, nesnáším ticho… jen nutí lidi k přemýšlení a vzpomínkám. A já vždycky podlehnu. Opět jsem vzpomínal. Na zařazování, na Bradavice, na poslední prázdniny, na El.
Tak a dost! Vždyť ji nenávidíš. Nemůžeš na ni myslet! Ozýval se hlásek ukrytý do této doby někde hluboko v hlavě.
Ale vždyť já na ni přece vůbec nemyslím. Si jako James.
A to ti vadí?
Jo… já totiž nejsem on. A nehodlám o tom s tebou diskutovat.
Změnil ses. Bojoval jsem sám se sebou a pokoušel své Druhé já přesvědčit o tom, že to není pravda. Já se přece vůbec nezměnil. Jsem stejný a to je jisté!
Nech mě být! Řekl jsem nakonec stroze a pokusil se ho zbavit. Uslyšel jsem podivný zvuk a otočil se po dveřích. Ani nevím proč. Možná jsem čekal, že někdo přijde. Někdo s dlouhými hnědými vlasy a úžasně zajímavýma očima. Nikdo tam ovšem nestál. Dveře byly zavřené a já si až později uvědomil, že to bylo jen zašustění, kdy Remus otáčel stránky.
Nejen, že na ni pořád myslíš… ještě jsi paranoidní!
Jdi se vycpat.
Však ty si vzpomeneš. Už odcházím, ale uvědom si, koho tím ztratíš… ale neboj, jsem tady a počkám si na tebe. Řekla ona druhá část jízlivě a vykouřila se z hlavy pryč. Abyste si nemysleli, nejsem schizofrenik, ani blázen, nemám rozdvojenou osobnost, ani nepotřebuji léčení. Jen se občas hádám sám se sebou. No… možná je to častěji než občas, ale do toho vás teď tahat nebudu.
" Jamesi?" zahleděl jsem se na něj, když pohnul hlavou a zvědavě zvedl obočí. Remus nám nevěnoval žádnou pozornost. "Možná máš pravdu. Možná na někoho myslím a možná je to dívka," vychrlil jsem ze sebe a čekal na jeho reakci.
"To je dobře. Zase si v pořádku," jen se zasmál a pokračoval v činnosti, kterou dělal předtím. Rukou přejížděl po kusu pergamenu, hustě popsaného drobným elegantním písmem. Věděl jsem, komu patří, nejednou jsem od ní tajně opisoval.
" Kde jsi to sebral? Nebo ti to dala?" zeptal jsem se nevěřícně a donutil tak Remuse na chvíli přivřít knihu a nastražit sluch. Myslel si, že ho nikdy nevnímá, ale my ho prokoukli už dávno. Poslouchal pozorněji, než kdyby na nás koukal s otevřenou pusou.
"Ukradl jsem to," zaznělo rádoby ledabyle, i když James od papírku zatím neodtrhl zrak. Vzhůru nohama se vzkaz dost těžce četl, ale bylo to něco jako zpráva potvrzující schůzku na dnešní den. "Když jsem šel na záchod," dodal, když spatřil, jak nevěřícně koukám.
"Půjč mi to," vyhrkl jsem tak rychle, že ani nestačil zareagovat a vytrhl mu pergamen z
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TweetyKaty TweetyKaty | Web | 20. května 2008 v 23:00 | Reagovat

Ahojky navstiv pls muj blog x)

2 Lia Lia | 20. května 2008 v 23:14 | Reagovat

ako nechapem..ten zaujem o ten pergamen...:D:.a preco si to tak sekla??ALe inac zaujimave:)

3 wlkeR wlkeR | Web | 21. května 2008 v 13:22 | Reagovat

Eh, chyba Matrixu, nebo ta poslední věta končí uprostřed?

No, kritika: Je vidět, že se zde podílí nevelká (což znamená, že ne malá, ale ani -no- velká) slovní zásoba s milionkrát omletým nápadem. Nemám nic proti HP povídkám, ale kdy vy lidi konečně pustíte tu nekonečnou romantiku a zkusíte jiný žánr? Vždyť je jich tolik, a lepších!

4 Gigi Gigi | Web | 21. května 2008 v 17:16 | Reagovat

dromi,uz jsem ti rikala,ze cela ta kapca je super, s cimz myslim budou ostatni souhlasit az si prectou zbytek...

uz jsem sem psala,ze Dromedce kvuli pocasi blbe net,takze proto se (asi- nemam to potvrzene:-D ) ta kapitola vlozila tak blbe

5 Efka Efka | 21. května 2008 v 17:26 | Reagovat

Ej co ti vadí na romantice... dobře ještě si nenapsal o čem chceš číst ty??? tak se poděl....jinak Dromi.. mi se to samo líbilo, ptz víš, co ráda čtu.. a tu poslední větu dokonči ;) x)

6 wlkeR wlkeR | Web | 21. května 2008 v 19:33 | Reagovat

Nu, obecně nic, jen že je jí všude tolik. Jakmile se v nějaké populární knize vyskytne chlap, o kterém autor/ka vysloveně celou dobu nemluví jako o zadaném, má v tu ráno milion fanynek, které pro něj vytvoří TU ideální partnerku. osobně bych byl raději, kdyby pro něj našly třeba TU ideální životní překážku, výzvu, nepřítele... Takové věci se vyplatí číst, stejně jako si za stejnou cenu raději vyberete věc vzácnou a neobvyklou spíš než něco z manufaktury, no ne?

7 Illandris Illandris | Web | 21. května 2008 v 21:13 | Reagovat

Ty jo, vážně moc hezky napsaný. V téhle povídce se Sirius jeví jinak, než v ostatních, ale to se mi na tom líbí.

Tak honem další část:)

8 Dromedka Dromedka | Web | 22. května 2008 v 11:31 | Reagovat

Moc se omlouvám... a opravdu potvrzuji, že je to kvůli tomu netu... *grrr, ničím pc*... :D Jinak moc vám všem dekuju... mno a co se týká romantiky... jak mohl někdo z takového kousku co tu je, poznat jak moc to bude romantický?? Neříkám, že James a Lily není romantika, ale o to prostě ve všech FF jde... a mě je úplně jedno, kolik jiných lidi to píše... a pokud jse o El a Siriuse, tak by mě zajímalo, kde tam kdo vidí romantiku, když se nesnáší??? A jak můžete tušit, co já s tím udělám? Jo možná tam o lásku půjde, ale určitě i o něco víc... :) A jestli je tohle blog o FF HP, tak tady nečekej nic jinýho.. :D:D Jo a hned vložím zbytek... :)

9 wlkeR wlkeR | Web | 22. května 2008 v 16:55 | Reagovat

No, ona takáhle "nesnášenlivost" většinou ani v nic jinýho neústí, zejména když kvůli tomu někdo pošle kamsi svůj vlastní nejdražší vnitřní hlas.) Ale dobře, jestli mě dokážeš mile překvapit, dlužim ti - řekněme laskavost :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.