10. května 2008 v 16:01 | Gigi
|
Zdravím... tak když už ne NSN, tak přidávám aspoň novou kapitolu k LiD...nečekejte nic světobornýho a navíc je celkem krátká... no, ale třeba se Vám bude líbit...moc moc moc prosím o komentáře:-) kladné i ty záporné... děkujuuu...Gigi
Yolanda stála za dveřmi jako zkamenělá a srdce jí bušilo tak hlasitě, že byla přesvědčena, že to kluci slyší. Sirius, že vymyslel tu odpornou kletbu? Kluk, co byl jako její brácha vymyslel kouzlo, které ji tak ublížilo? To nemohla být pravda... on by přece nikdy... i když... Yolanda sama moc dobře věděla, jaké to je být pod kletbou Imperius.
Nakonec začala Yo s hrůzou rozšířenýma očima pozpátku ustupovat. Chtěla být co nejdál od toho pokoje, od Siriuse...
ON ZA TO PŘECE NEMŮŽE!
Avšak hlas ozývající se v její hlavě zněl velice slabě a Yo ho nechtěla poslouchat...teď ne...
Najednou ale černovláska stoupla do prázdna. Aniž si to totiž uvědomila, couvala ke schodům. Yolanda jen bezmocně zamávala rukama ve vzduchu a pak už padala a padala a padala.
Rámus, kterým svým pádem způsobila, zburcoval ostatní obyvatele domu a poslední, co si Yo pamatovala, než kvůli bolest, která ji vystřelovala do hlavy, upadla do bezvědomí, byli Sirius a James řítící se k ní po schodech.
ooooooooooOoooooooooo
"Sakra," zašeptala Yo slabě, když se probrala a její oči hleděly do jasného světla, které bolestivě bodalo.
Yolanda měla úplné okno. Vůbec si nemohla vybavit, proč leží v posteli nebo proč si připadá jako by měla v hlavě šrapnel. Pomalinku pohledem bloudila po útulné ložnici a zrak se jí zastavil na černovlasém chlapci sedícím v křesle u stolu. Spal. Yo věděla, že ho určitě zná, ale za Boha si nemohla vzpomenout odkud ani jak se jmenuje.
Sirius
Díky tichému hlásku v její hlavě se Yolandě všechno vybavilo... Yolanda tě z ničeho neobviňuje... přestaňse obviňovat taky ty sám... tukletbu, co na ni Eudora použila, jsem vymyslel já...strach...úprk...schody...pád...James a Sirius...tma...
Sirius se náhle s trhnutím probudil. Zřejmě ho probral Yolandin upřený pohled.
"Yo, už jsi vzhůru! Ani nevíš, jak jsme se o tebe báli," řekl Sirius a sedl si k Yo na postel.
Avšak Yolanda si ho dál jen upřeně prohlížela.
"T-tos byl t-ty," zašeptala po chvíli. V jejím hlase bylo jasně slyšet obvinění.
"Yolando, nechtěl jsem. Donutila mě. Odpusť mi, prosím. Je mi to líto," odpověděl Sirius zkroušeně.
"To kvůli tobě mám na zádech tu jizvu. To kvůli tobě budu až do konce života pociťovat bolest, kdykoli se Eudora naštve. To kvůli tobě mě teď může částečně ovládat. Kvůli tobě, kvůli tobě, kvůli tobě," opakovala Yolanda pořád dokola, jakoby Siriusovu omluvu ani neslyšela.
Sirius už to nemohl dál poslouchat. Ani mu tolik nevadilo, CO mu jeho malá Yol říká, ale nemohl vydržet, JAK to říká - to zklamání, znechucení a obvinění v jejím hlase bylo hrozné.
"Radši půjdu... řeknu Ele, Henrymu a Jamesovi, že už jsi vzhůru," řekl Sirius a vstal.
U dveří se ještě otočil a dodal: "Yo, opravdu jsem nechtěl...nemohl jsem za to."
"Mohl jsi tomu vzdorovat," zasyčela na něj Yolanda tak zlostným hlasem, že v ní Sirius na chvíli viděl svou sestřenici Bellatrix. Urychleně proto vyšel z pokoje.
Samoty si ale Yo moc dlouho neužila. Chvíli na to, co Sirius odešel, se na schodech ozval dusot a za chvíli do pokoje vletěl James. Yo se musela usmát, protože její bratránek působil ještě rozcuchaněji než jindy a kruhy pod jeho očima ukazovaly, že se už pár dní pořádně nevyspal.
"Yolando!" vykřikl James, jedním skokem byl u sestřenky a pevně ji objal. "Strašně jsem se o tebe bál! Celý ty čtyři dny jsme se u tebe se Siriusem střídali."
"To je od tebe hezké, že sis o mě dělal starosti," usmála se Yolanda a dál seděla uvelebená v Jamesově náručí.
"Yo, Sirius se o tebe taky bál," řekl James důrazně. "Je mi jasné, proč jsi z těch schodů spadla, ale Tichošlápek za to přece nemůže. To jeho matka."
"Jamie, nechci o něm mluvit. Mohl tomu vzdorovat, mohl se bránit, tak se ho nezastávej."
"Je to můj nejlepší kamarád."
"A já jsem tvoje sestřenice!" řekla Yo opět zlostně.
"To po mně chceš, ať mezi vámi volím?" James na Yolandu šokovaně pohlédl.
"Ne, to bych po tobě chtít nemohla. Promiň mi to," šeptla Yo a James se uklidnil. Zase to byla stará Yolanda a ne - jak mu před chvíli řekl i Sirius - kopie Bellatrix.
"Yolando!" To dorazila Eleanor s Henrym. "Konečně ses probrala. Náš rodinný lékouzelník sice říkal, že to bude pár dní trvat, ale i tak," usmíval se Henry.
"Nechceš něco, holčičko?" zeptala se Eleanor.
Až teď si Yolanda uvědomila, že má šílený hlad. Čtyři dny nejedla, takže se není čemu divit.
"No, mám strašný hlad."
"Tak já ti něco přichystám a James ti to pak sem donese."
"Ne, teto, už bych radši vstala a snědla si to na zahradě. Chybí mi vzduch a sluníčko.," namítla Yo.
"Ale...no, tak dobře. Převlékni se a James ti pak pomůže dolů," souhlasila nakonec Eleanor a pak všichni tři Potterovi odešli, aby měla Yo soukromí.
Yo opatrně vylezla z postele a když se jí přestala točit hlava, došla krůček po krůčku do koupelny a rovnou před zrcadlo. Málem znovu upadla do bezvědomí. Vypadala jako mrtvola. V bledé téměř průsvitné tváři byly její černé oči až nehorázně razivé a k tomu ještě její dlouhé po čtyřech dnech neopečovávání zplihlé a slepené vlasy. No, mrtvola jedna báseň:-D.
"Ach, Bože!" zděsila se Yolanda nahlas. "Vypadám jako mrtvola... nebo spíš jako Bellatrix po opici... sakra, proč si musíme být tak podobné? Vždyť ani nejsme příbuzné," mumlala nakvašeně, zatímco se svlékala, aby se mohla pořádně vysprchovat.
Po hodině strávené v koupelně byla Yo konečně spokojená a když na sebe hodila pohodlné kraťasy a tílko, houkla na Jamese, aby jí pomohl dolů.
"Pro mou krásnou sestřenku cokoli," usmíval se James od ucha k uchu a zanedlouho svým veselím nakazil i Yolandu, takže když vyšli zadními dveřmi na prosluněnou zahradu, i ona se spokojeně usmívala.
"Teda, teto! To je hostina," řekla Yo, když se všichni posadili ke stolu - všichni kromě Siriuse.
"Jamie, kde je Sirius? On nemá hlad?" zeptala se Ela svého syna s pochybovačným pohledem. James se Siriusem se přece nikdy jídlo nenechali ujít:-D.
"On neví, žes dělala večeři. Šel se někam projít," odpověděl James a podíval se na Yolandu. Ta se ale tvářila, že je jí úplně jedno, kde Sirius je.
"Aha, tak já mu něco udělám až se vrátí," řekla Ela a pak už zbytek večeře proběhl v tichu.
"Yo? Nechceš se jít taky projít?" navrhnul James po jídle.
"Proč ne," řekla Yo a dodala tak, aby to Ela s Henrym neslyšeli: "Když ho nepotkáme."
James se na ni zaškaredil, ale nic neříkal.
"Yo nemyslíš, že by sis o tom měla se Siriusem promluvit?" zeptal se James, když zamířili po cestě do středu Godrikova dolu.
"Víš, tenhle nový rozumný James se mi ani trochu nelíbí. Nemůžeš zase být to střelený pako jako jsi v Bradavicích?"
"Nevyhýbej se odpovědi, buď tak hodná," řekl James lehce naštvaným hlasem.
"Fajn! Ne, nemyslím si to," odpověděla Yo zatvrzele.
"Zatraceně...musíš být pořád tak tvrdohlavá?!"
"No, zrovna ty jsi ten pravý, kdo může jiným vytýkat tvrdohlavost."
"Yolando, přece už jsi byla pod kletbou Imperius. Jo, vím co mi teď řekneš: snažila jsem se tomu vzdorovat. Jenomže povedlo se ti to vždycky? Netvrď mi, že se pokaždé ubránila a nepodlehla té kletbě," vyjel na Yolandu James.
"Jasně, že jsem se neubránila vždycky, ale snažila jsem se, zatímco Sirius...ten...ten určitě ne," plácla Yo první, co ji napadlo, protože nevěděla, co jiného říct.
"Si děláš srandu, ne? Jak můžeš něco takovýho říct? Sama dobře víš, že to není pravda."
"Sakra, Jamesi! To kvůli němu ta kletba vznikla a oni ji na mě mohli použít. Ublížil mi člověk, kterého miluju jako staršího bráchu. Ublížil mi člověk, o kterém jsem si myslela, že mě bude vždycky chránit. Prostě se snažím nějak se s tím vyrovnat, bránit se... vím, že za to není Siriusova vina, ale nemůžu si to připustit... nejde to..."
James na Yolandu hleděl a vůbec nevěděl, co říct. Za prvé něco takového vůbec nečekal a za druhé se Yolandě začaly v očích sbírat slzy a na to on prostě nebyl zvyklý.
"Ehm...," ozvalo se za nimi. Oba se rychle otočili a hned jim došlo, že Sirius zřejmě slyšel celý jejich rozhovor.
super kapčááááá!!!!!♥♥♥