Nevím... název mě nenapadl... :) zase jsem jednou měla takovou ospalou chvíli... možná, že jsem na tom s poezií přece jen líp než s prózou... zrovna jsem se snažila něco vypotit k DŠ, mno a tak nějak se mi chtěla skládat... :) Tak si to přečtětě... je to báseň a lehká tématika HP... (vlastně to nemusí být vůbec HP...) Díky za případné komenty... Dromedka
Když jediným přítelem kamenná je zeď
a sny, co byly touhou, se ztrácí,
Neotáčej se, před sebe hleď,
vymaž ty myšlenky, co stále se vrací.
Kolem je nic, jen samota tíží
mysl, jež kdysi byla tvoje,
strach, jako vrah se plíží,
jak šelma, co nikdy neprohraje.
Ty, černá duše v cele ukrytá,
Hlavu opřenou o zdi kobky,
Čirá nenávist srdcem tvým zmítá,
Lásku pohřbila do tmavé hrobky.
A už jsou tady, vězeňští strážní,
Poslední radost z těla uniká,
Štěstí odlétlo, jak ptáci tažní,
Na pospas nechalo živého viníka.
Vzpomínky na bolest vyplní prázdno,
Co vzniklo v duši po zradě téhle.
Zrada, jež dostane i radost na dno,
Zrada tím horší, že byla od přítele.
Ty, černá duše v cele ukrytá,
Zničená mučením, co jen oni umí,
Hluboko v srdci slova vyrytá,
"Zrada a pomsta". To i moře šumí.


Dromi, nádhera:-) takhle básnička mě dostala...