Náhody mění svět!

13. dubna 2008 v 22:02 | Efka |  Jednorázovky
Tak to bylo rychlé... ačkoli se nejprve naše Evička jevila jen jako spisovatelka s chvilkovým nápadem, přináší nám druhou jednorázovku... Tentokrát to není tématika HP... řekla bych, že na návrh z jednoho komentáře... XD XD... mno ale co si budeme povídat... přečtěte si to a určitě zanechte komentáře... moc to potěší... díky za sebe i Evku... vaše Dromedka... :)

Na ochozu věže stojí dívka. I přesto, že se kraj noří do neproniknutelné tmy ji může kdekdo uvidět i z velké dálky. Má na sobě jednoduché bílé šaty, které splývají podél její postavy. Jsou ozdobeny pouze světle modrou mašlí, kterou má uvázanou ve výstřihu. V uších má drobné zlaté náušnice a kolem krku zlatý náhrdelník prokládaný safíry. Narůžovělou tvář má lemovanou záplavou dlouhých blonďatých vlasů. Nejkrásnější jsou však její hluboké, studánkově modré oči skrývající se pod dlouhými řasy. Teď se tváří trochu nepřítomně, ale ve skutečnosti sleduje všechno kolem sebe. Všechno, co kdy měla ráda… Pozoruje les, ve kterém se právě probouzí noční život, a poslouchá všechny zvuky - jak zvířecí, tak i zurčení potůčku, nebo šumění lesa. Pozoruje hvězdy, které sledovala s ním…. Jenže on je daleko. Netuší co se děje, jinak by určitě co nejrychleji přijel. Jenže on nic neví. Ale i tak dorazí za pár dnů… Jak ráda by ho viděla na místě ženicha místo toho, kterého nemiluje a nikdy nebude. Jenže o tom její otec nechce ani slyšet… nižší postavení než má jeho dcera je nepřípustné. Snad do té doby vydrží otci vzdorovat.
Věž je vlastně její vězení. Její otec jí dal čas na rozmyšlenou. Nemá to cenu. Není o čem. Ona sama nejlíp ví, co chce. A nepřehodnotí svůj názor ani násilím. I když si asi myslí, že se nakonec jeho vůli podrobí a on tak nenásilně dosáhne svého. Ale ona se nehodlá vzdát bez boje. Nikdy! Prý se musí vdát. To by nebyla až taková pohroma, ale za koho…I když je to urozený a bohatý šlechtic, nevezme si ho. Vždyť by to mohl být její otec. To radši skočí zrovna z téhle věže, na které teď stojí.
Další dny byly ve znamení nátlaků. A každou noc dívka vyhlížela svého milého…. A on stále nepřijížděl. Začínala se už bát. Až jednu noc se objevil na stezce k hradu osamělý jezdec. Když ji uviděl, jeho touha po ní se mnohonásobně zvětšila. Hnal svého koně ještě rychleji. Ale stráže ho do hradu nevpustily…. Zklamaně se vracel do podhradí. Až tam se dozvěděl, co se vlastně všechno stalo. Začal vymýšlet plány, jak by se k ní dostal co nejrychleji. Musí utéct pryč. Pryč z místa, kde není jejich lásce přáno. Pryč z místa, které bylo po celý život jejich domovem. Pryč z místa, kde to tak milovali. Musí se vydat na místo, kde se o nich nic neví. Kde budou moct začít znova od začátku.
O dalších pár dnů později už měl všechno vymyšleno. Jen aby všechno vyšlo, tak jak má. Podplatil stráže stojící u zadní brány, a ty ho vpustily do hradu… jak snadné. Díky své šikovnosti a spoustě náhod se dokázal dostat až do komnat šlechtice, otce své milované. Klíč od věže měl pravidelně u sebe, jen v noci ho odkládal. A on to věděl. Šel na jistotu. Klíč uviděl okamžitě, ležel na nočním stolku. Potichu se k němu připlížil. Všechno tak podezřele hladce vycházelo. Bylo to až směšné, že zatímco on se chystá unést mladou šlechtičnu, její otec klidně spí, i když se mu po pokoji prochází únosce jeho jediné dcery.
Pak rychle vyběhl do věže a osvobodil ji. Nedočkavě ji zasypal horoucími polibky, ale na velké vítání nebyl čas. Teď museli utéct…. Jenže v tu chvíli se spustil poplach. Starý šlechtic se přece jenom vzbudil, a zjistil, že mu klíč od věže chybí. Za tu dobu se dva milenci dostali až do stájí. Vzali si dva nejlepší koně, a chystali se utéct….Všechny brány byly zavřeny, I ta zadní, která být neměla. Strážní zradili. I přesto si dívka věděla rady. Existoval východ v hradní zdi, který znala jen ona. Pak už byl slyšet jen dusot kopyt, který se nesl nocí… Čekalo je něco nového. Krásného. Teď už jim nic nestálo v cestě… v cestě za vytouženým štěstím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gigi Gigi | Web | 14. dubna 2008 v 14:00 | Reagovat

Aaaaaaaach...Evi,to je krása...sice jsem ze začátku tak trochu čekala smutnej konec(ona se zabije atd,znáš to:-D), ale jsem ráda,že byl happy end,ptž  to já miluju...takže fakt hezoučký a jen tak dál:-)

2 Dave Dave | E-mail | 14. dubna 2008 v 19:24 | Reagovat

Ty bláho... fakt pekyn .. akorat mui to pripada ze celouá halvni pointu obslehla z mojeho komentu..:D

3 Danula Danula | E-mail | Web | 15. dubna 2008 v 13:46 | Reagovat

Nemám slov, protože to bylo něco nádhernýho....nejdřív jsem si myslela, že ji fakt necháš vyskočit z věže, ale ten konec byl pěknej:)...to jak spolu odjedou pryč za štěstím to se mi líbilo:)

4 Efka Efka | 15. dubna 2008 v 19:47 | Reagovat

No... původně jsem uvažovala, že by to mohlo být smutné, ale nějak jsem na smutný konec neměla náladu a tak jsem to zakončila takhle :-)

5 Haňuli Haňuli | 21. dubna 2008 v 20:05 | Reagovat

jj taky jsem si myslela,že skočí:DTakhle povídka je moc hezká, lepší než ta s Lily a Jamesem;)Aspo%n podle mě...

6 Tom Tom | E-mail | 4. května 2008 v 12:09 | Reagovat

Evíku já už fakt nwm. co ti na to mám říct, je to hrubé... napínavé až do konce, fakt super..

7 Fluoritka Fluoritka | E-mail | Web | 16. července 2008 v 2:46 | Reagovat

děsně mi to připomíná jednu pověst k hradu puštík. neinspirovala ses? jinak moc pěkný

8 Bubu Bubu | 21. srpna 2008 v 14:09 | Reagovat

Láska klade mnoho překážek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.