Ola...normálně sedím ve vaně a najednou na mě skočila múza:-D to bylo hrozný...napadla mě-no nevim, jestli se to tak dá říkat- básnička a neměla jsem si ji kam napsat...takže jsem rychle vystřelila z koupelny a lítala po domě a hledala tužku a papír...no a vzniklo tohle (předem upozorňuji, že na Dromedku to nemá, ptž poezie není moje parketa)
Když slunce koupe se v azurové modři
a rackové zpívají píseň svou,
já stojím sám na břehu a hledím k moři,
kam vítr odnáší tu píseň vzdychavou.
Ač s tebou toužím být,
teď možné to není,
musí mi stačit
ponořit se do věčného snění.
Avšak já bez tebe nemohu být
MOŘE!!!
Řekni mi, jak bez tebe mám žít...


MN to ale vůbec neříkej... to je vážně hezký... moooc... ten začátek je skvělej... :-*