Krátký příběh smrti

12. dubna 2008 v 21:55 | Dromeda |  Jednorázovky
Tak tohle je jedna jednorázovka, u které jsem konec napsala už kdysi a teď jsem ji mírně rozšířila... nevím... chyby tam jsou, tak si jich nevšímejte... Mno jinak co bych tak řekla... postava je AUTP, druhá je tajemná... :D nechte se překvapit... není to dlouhý, tak prosím prosím o komentáře... děkuju... Vaše Dromedka...

Šel jsi tmavou uličkou plnou rozkládajících se odpadků vysypaných z prázdných popelnic, které kdysi převrátili hladoví psi snad s nadějí, že zde naleznou alespoň kousek vytoužené potravy. Při nádechu se ti hluboko pod kůží dostával nejen hnilobný zápach kazícího se masa, ale i smrad všudypřítomných pozůstatků zatracených duší dávno prokletých lidí. Při pohledu na tvůj u kolenou se lehce vlnící kabát ti došlo, že jsi to vůbec neměl dělat. Nikdy si neměl otevřít tu staletě vyhlížející knihu, tak dobře ukrytou v ruinách starého města. Nikdy si neměl najít dopis určující místo, tak pracně schovaný v rukopise. Nikdy si sem neměl přijít… Teď si to věděl…nikdy už to znovu neuděláš…
Tma kolem tebe pohlcovala veškeré teplo sálající z tvého doposud chvějícího se těla. Beznaděj uvězněná hluboko v zákoutích tvého srdce se drala na povrch, jako jarní květiny sněhem, strach, schován za falešnou statečností, nořil se z tvé duše a hluboko pohřbíval zbytky té pravé statečnosti, sny, které kdysi bývali touhami, rozpustily se, jako se rozpouští čokoláda na přímém slunci, a navždy zmizely ve vzpomínkách, které i tak budou brzy zapomenuty.
Zvuky aut z nedaleké silnice ozývající se za bariérou nevědomí, ztrácely se v stovkách hlasů volajících po pomoci, lidských hlasů, uvězněných v hlubinách zapomnění, světla pouličních lamp mizela ve stovkách párů očí, spalovaných mučením a tisíci let utrpení, v hlasech a očích duší, které už nikdo nezachrání a které slyší jen ti, kteří jsou smrti tak blízko. Zvedl si hlavu a pokusil se na nic nemyslet…
Tvoji pozornost upoutala kočka, která právě utíkala, snad aby se pokusila zachránit svůj zbytečný život. Nedoběhla ani na konec ulice… padla mrtva. Za zády se ti ozval hlomos. Pokusil ses i rychle otočil, ale nebylo to nic platné. Tvé oči se zamlžily a už nemohly vidět svět kolem… už si byl moc blízko. Na konci ulice se objevila postava. Tmavý dlouhý plášť se na rozdíl od tvého ani nepohnul. Hlas, doteď ukrytý hluboko v tvé hlavě začal křičet stejnou bolestí a strachem jako ty, co přehlušovaly veškerý ostatní život, jako duše zatracených. Postava se rychlostí blížila a ty si měl pocit, že úzkost, kterou způsobuje, tě brzy roztrhá na kusy… přál sis to. Nohy ten nápor nevydržely.
Postava se se syčením zvedla do vzduchu a plná zloby dopadla před tebe. Položila si tvou hlavu na klín a ty si jen čekal na tu, která nikdy nepřichází, když chceme. Dávno zapomenutým jazykem šeptala slova, která nedávala smysl. Tobě už teď bylo jasné, že odtud nikdy neodejdeš. Byla tak blízko, že sis jasně uvědomoval, jak dýchá. Pohlédl jsi do jejích očí. Byly temné, skrývaly hněv na ty, kteří už dávno nechodí po tomto světě, byly hluboké jako sám svět a byly plné nekonečného poznání a smýšlení o věcech tak starých, že si je pamatovali už jen ti nejstarší. A to ona byla. Věděl jsi to, aniž sis uvědomoval jak. Její vlasy byly černé jako duše její, i jako duše všech předků, na které už ani ona nevzpomínala. Přiblížila se velice blízko. Ucítil si pach krve. Těsně předtím než ti prokousla hrdlo, uslyšels její tichý a sípavý hlas, ve kterém se ozýval stín z minulosti, nejistota z přítomnosti i strach z budoucnosti. Řekla: "Neutečeš, nikdo neutekl. Jsem tvá láska nebo zkáza. Můžeš mě milovat nebo nenávidět. Jsem i nejsem. Jsem upír a ty teď patříš mezi nás." Hlas v hlavě utichl a tvé oči se zavřely.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BloodyAsh BloodyAsh | Web | 12. dubna 2008 v 22:00 | Reagovat

Nádhera..Teeda;) Fakt krásný,máš mé uznání..Taky píšu povídky o upírech ale takovou uroven to nemá!!

2 Efka Efka | 12. dubna 2008 v 22:26 | Reagovat

Úžasná přirovnání :o) Tahle se ti povedla.... jako obvykle =)

3 Lirael Lirael | Web | 13. dubna 2008 v 12:26 | Reagovat

Nádhera :)

4 Gigi Gigi | Web | 13. dubna 2008 v 14:13 | Reagovat

jj,Dromi,krása...a ten konec, u toho jsem byla hotová už když jsi mi ho kdysi posílala..nádhera

5 hanča hanča | 15. dubna 2008 v 14:27 | Reagovat

moc pěkný, jste šikulky holky obě....:D

6 Melissa Melissa | Web | 15. dubna 2008 v 21:59 | Reagovat

Tak tohle se ti moc povedlo. já jsem byla upe vtažena do děje. a ten popis všeho.. aaa prostě nádhera..

7 ClaireM ClaireM | Web | 27. prosince 2008 v 14:06 | Reagovat

Já se u vašich povídek jednou rozteču, jak jsou úžasné..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.