Bojovat až do konce...

7. dubna 2008 v 19:10 | Gigi |  Jednorázovky
Moje první jednorázovka...snad se Vám bude líbit...je trochu temnější a nemá happy end,ale momentálně vyjadřuje moji náladu a já se hned cítím líp, když jsem ji napsala...možná je trochu kostrbatá,ale i tak...čtětě,prosím a když tak přidejte komenty...děkuji...Gigi
Tématika Harryho Pottera...

Bojovat až do konce

Stmívá se. Zavřenými okny lomcuje studený vítr a jeho kvílení mi připomíná vytí vlků. Rudě zbarvenou oblohu občas pročísne zářivý blesk a ozve se vzdálené mumlání hromu.

Skvělý den na to umřít za všechny, které jsem milovala a kteří už jsou taky mrtví. Skvělý den na to pomstít je a zabít toho, který je chladnokrevně zavraždil, i když vím, že to bude to poslední, co ve svém krátkém, ale do dnešního dne, šťastném životě, udělám. Ano, skvělý den na to bojovat až do konce.

Naposledy pohlednu na fotku, která mi před chvíli vypadla z rukou. Jsme na ni všichni, veselí, šťastní a bezstarostní. Tehdy jsme ještě netušili, že je to naše poslední fotka, poslední zachycení nás všech - nejlepších přátel.

Proč je zradil? Proč to, sakra, udělal? Copak je nemiloval stejně jako oni milovali jeho? Neumím si na to odpovědět a teď už mě odpovědi vlastně ani nezajímají. Ano, měla bych se nejdříve pomstít jemu, ale to přenechám někomu jinému. Já chci zabít toho, který mi zavraždil nejlepší přátele, jaké jsem kdy poznala. Tou malou odpornou krysou si nebudu špinit ruce.

Zabalím se do tmavě červeného pláště - barva pomsty- na hlavu si dám kapuci, do ruky vezmu hůlku a do kapsy zastrčím tu starou fotku. Budeme spolu až do konce a až udělám to, co musím, všechny je zase uvidím.

Vyjdu z domu a zamířím přímo k hřbitovu. Něco mi říká, že ho tam najdu, že už tam na mě čeká.

Pomalu otvírám zrezivělou branku a vstupuji na temný a ponurý hřbitov. Je klid a ticho. Zvuky bouře sem nedoléhají. Koutkem oka zahlédnu kradmý pohyb a na okamžik zavřu oči. Tak je to tady. Konečně se pomstím.

Rychle, jako ještě nikdy v životě, se otočím a pohlédnu do těch rudých nenávistných očí.

"AVADA KEDAVRA!"

"EXPELLIARMUS!"

Naše paprsky se střetnou ve vzduchu a pak nás oba odhodí pryč. Cítím, jak ze mě vyprchává život, ale vím, že on umírá také. Je konec.Pomsta je vykonána. Ještě naposledy pohlédnu na fotku, která mi vypadla z pláště a zašeptám do tmy: "Bojovali jsme...až do konce..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dromedka Dromedka | Web | 7. dubna 2008 v 19:24 | Reagovat

Krááásné...

2 Lirael Lirael | Web | 7. dubna 2008 v 19:32 | Reagovat

Jj, super. :) Já vážně jednou úžasem nad tvým psaním slítnu ze židle. :D

3 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 7. dubna 2008 v 20:34 | Reagovat

Já souhlasim s Lir, akorát já slítnu ze schodů, jak půjdu ráno do školy a vzpomenu si na tvé povídky xD

4 Efik Efik | 10. dubna 2008 v 21:03 | Reagovat

úžasně napsané!!!! mooc pěkné

5 Haňuli Haňuli | 21. dubna 2008 v 19:59 | Reagovat

Krásné dupi;)Jsi fakt talent;)A víš co...Na psaní matiku nepotřebuješ...;))))

6 ClaireM ClaireM | Web | 27. prosince 2008 v 13:42 | Reagovat

Hezký. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.