30. dubna 2008 v 23:14 | Gigi
|
zbytek...
"Kde je Becca?" zeptala se Maisie Lily, když s jazykem na vestě vběhla do učebny a svalila se na židli.
"Nevím a vůbec se mi to nelíbí, protože Black tady taky ještě není," odpověděla Lily zachmuřeně.
"Myslíš, že..."
"Dobré ráno!" přerušil Maisiin dotaz profesor lektvarů Horacio Křiklan, který se právě i se svým obrovským břichem prodral do učebny a mrknul na Lily. Tenhle zlatovlasý profesor s velkým knírem a kulatou tvářičkou měl pro Lily slabost, protože jí lektvary šly opravdu výborně.
"Jsem rád, že vás zase všechny vidím," pokračoval Křiklan a Lily s Maisie se potichu zachichotaly, protože poslední lektvary měli předevčírem a Křiklan mluvil jakoby se neviděli roky. "Doufám, že pro mě všichni máte úkoly a že nikdo nechybí, protože dneska budeme probírat obzvlášť složitý a zajímavý lektvar a to..."
Profesorovi bohužel (nebo bohudík :-D ) nebylo dopřáno, aby svůj velice dramatický proslov dokončil, protože dveře do učebny se s prásknutím otevřely a dovnitř vletěli Sirius s Rebeccou - oba patřičně rudí a rozcuchaní.
"Ale ale...pan Black, slečna Cooperová," řekl Křiklan pěkně rozladěně, protože mu přerušili výklad. "Jak se tak na vás dívám, měli jste jistě na práci něco o hodně zajímavějšího než lektvary."
Rebecca začala protestovat, ale Křiklan ji umlčel zdvihnutou rukou. "Slečno Cooperová, je mi srdečně jedno, co jste s panem Blackem před chvíli prováděli, ale rozhodně mi nebude jedno, co budete provádět...řekněme...ano, v pátek v osm hodin večer, protože máte školní trest. Je to jasné? V pátek v osm hodin večer před mým kabinetem. Teď se můžete posadit."
Rebecca vrhla na Siriuse spalující pohled a pak sklesle došla k Lily a Maisie a posadila se. Sirius si (ovšem o dost veseleji než Rebecca) přisedl ke zbylým Pobertům a když se Křiklan opět pustil do výkladu, začal jim vyprávět, co se stalo.
Mai, Lils, ten parchant Black si na mě počíhal a zatáhl mě do přístěnku na košťata a víte co? Líbali jsme se...mlaťte mě, křičte po mě, zabijte mě...je mi to jedno...jsem kráva...
Rebecca dopis složila a podala ho pod lavicí Lily. Ta si ho přečetla, nechápavě pozvedla obočí, rezignovaně povzdechla a dala dopis Maisie. Blondýnka dopis proletěla očima a pak jimi na Rebeccu zakoulela. Ta jen nešťastně pokrčila rameny a s výrazem "vysvětlím vám to pak" se vrátila ke svému lektvaru.
Zbytek vyučování už proběhl bez dalších komplikací, ale všechno bylo tak náročné, že holky neměly - dokonce ani při obědě - čas si popovídat.
ooooooooooOoooooooooo
"Tak povídej, Becco," vyzvala ji Maisie, když se po poslední hodině odpoledního vyučování vracely do společenky.
"No, prostě jsem letěla na lektvary a najednou mě Black zatáhl do přístěnku na košťata a prej, že máme nevyřízené účty. Myslel to, jak jsem mu vrazila facku v tom jezeře. Tak mu říkám, že si ji zasloužil a ať mi konečně uhne a on, že ne. Tak jsme jak malé děti hrály hru na JO a NE a pak mě najednou začal líbat. Jo...já vím, že jsem blbá a že jsem to měla hned utnout, ale když to nešlo..."
"Becco, já už fakt nevím, co ti na to mám říct. Chápu, že jsi do Siriuse pořád zamilovaná, takže se ti ani nedivím, žes ho nechala, aby tě líbal, ale...," Lily nechala (pro větší efekt) větu nedokončenou.
"Jo, Becco, já souhlasím s Lily. Jestli ti to takhle vyhovuje a je to součást té tvé války proti Blackovi, pak říkám: jen tak dál. Jenomže já tě znám, takže vím, že to bylo i kvůli toho, že ho miluješ a říkám ti, že budeš mít zlomené srdce," doplnila Lily Maisie.
"Já vím, holky, jenomže si prostě nemůžu pomoct," usmála se Rebecca nešťastně, ale pak se náhle vzpamatovala a vyjekla na Maisie: "Mai, nemáš náhodou rande s Remem?"
"No, jo, máš pravdu," plácla se Maisie do čela, podala svou brašnu Lily a už pádila na školní pozemky.
Lily s Rebeccou se na sebe usmály a spokojeně (alespoň na venek) zamířily do společenky.
ooooooooooOoooooooooo
"Promiň, Reme, jdu pozdě," omlouvala se Maisie, když se přidala k Remusovi, který stál před hlavní branou a čekal na ni.
"To je v pořádku. Půjdeme se projít?" usmál se na ni Rem a Maisie se málem podlomila kolena.
Klid, Wilsonová, to chce klid!
"Jasně, třeba k jezeru," souhlasila Maisie, takže zamířili k modrým odleskům v dálce.
"Reme? Chtěla jsem se na něco zeptat," ozvala se Mai po chvíli mlčení.
"S tím jsem počítal," odpověděl Remus poněkud nervózně.
"No...co znamenala ta věta, že mi to nechceš říct, abys mě neztratil?"
"Sedneme si, ano?" Remus ani nečekal na odpověď a posadil se na břeh jezera. Maisie se posadila vedle něho a když se na ni Remus podíval, začala si myslet, že to možná nebyl tak dobrý nápad, takhle vyzvídat. Removi se v očích totiž zračil takový strach, nejistota a smutek, že Maisie došlo, že věc, kterou se jí chystá povědět, je víc než vážná.
"Reme, jestli mi to nechceš říct, tak nemusíš. Bylo to ode mě hloupé," řekla Mai rychle.
"Ne, Maisie, chci ti to říct. Chci, abys to věděla a věřím, že to dokážeš přijmout."
Maisie na prázdno polkla. Tak tohle nevypadá dobře.
"Mai...já....já...já jsem...jsem...vlkodlak," zašeptal Remus zkroušeně a s obavou v očích na Maisie pohlédl.
Vlkodlak....vlkodlak...vlkodlak...to slovo znělo Mai v uších jako zvon. Vytřeštěně na Rema zírala. To nemůže být pravda. Takový úžasný kluk přece nemůže být vlkodlak. To není fér.
"Maisie?"
Mai se konečně vzpamatovala a uvědomila si, že jí je úplně jedno, že se z Rema jednou za měsíc stává krvelačná bestie. Ona ho milovala a to nic nezmění.
"Reme...je mi to jedno...nevadí mi to...já myslím, že jsi ten nejbáječnější kluk, jakého jsem kdy poznala a nezáleží mi na tom, že jednou za měsíc to nejsi ty."
"Myslíš to vážně?"
"Smrtelně!"
"Mai?"
"Ano?"
"Můžu tě políbit?"
Maisie se jen šťastně usmála a přikývla a nechala Rema, aby ji začal něžně líbat.
Woooow... doufám, že budu mít první koment... takže... na začátku mého komentu, bych Ti hlavně chtěla poděkovat za darování a říct ti, že tě mám taky moc ráda (Dceruško:)) :-*...
Takže... nejprve jsem si myslela, že napsat pořádně dlouhý koment bude těžké, ale jak se nakonec ukázalo, můj strach byl zbytečný... nejen, že si mě úplně napnula z děje, že sem z nedočkavostí odbíhala od Hříšného tance a četla tvé ukázky přes reklamy, nejen že jsi mě opět skvělě ohromila svým talentem a vtipem, ale musím se přiznat, že mám opět pocit, že já neumím psát vtipně... :o) Možná je mi souzená deprese... :P:P Mno ale zpět k tobě... po přečtení každé tvé ukázky jsem se smála jako měsíček na hnoji, jak jsem ti kažpodápně psala, ale hlavně jsem v nedočkavostí čekala na další a další kousek... a teď čekám zase... doufám, že se rozepíšeš, a že další kapča bude co nejdřív, protože mě se prostě líbí všechno, co napíšeš stylem, který máš naprosto osobitý a skvělý... Tvoje povídky jsou poutavé a já nevím co skvělého, nádherného a jedinečného bych napsala ještě... snad jen... tvé povídky JSOU skvělé, nádherné a jedinečné... :P
A nakonec... tenhle komentář jsem nepsala jen proto, že jsem to slíbila, nebo že by si mě donutila... ale prostě proto, že jinak by to ani nešlo... musela jsem se takhle zasnažit, i když jsem napsala jen část toho, co jsem původně myslela... ale teď už mluvím z cesty... :D byla to prostě skvělá kapitola a ty si skvělá spisovatelka... :-* (jestli to bude moc krátké, tak se omlouvám :P)