30. dubna 2008 v 23:09 | Gigi
|
Good evening, my honeys...tak konečně je tady další kapča k NSN...vím, že samochvála smrdí, ale musím se pochválit, protože jsem s touhle kapitolkou spokojená a fakt se mi líbí:-) ovšem soudci:-) jste vy, takže to nechám na Vás...tímto taky mooc prosím o komentáře:-) děkuji, Vaše Gigi... a ještě jedna důležitá věc: VĚNOVÁNÍ...komu tentokrát? Takže tahle kapitolka je pro Dromedku...myslím, že kdybys do mě dneska nehučela, asi bych nic nenapsala,takže děkuji a mám tě moc ráda:-) a pak ještě pro Terii a Luckily, které se ptaly, kdy už bude nová kapča, což mě taky povzbudilo k psaní...a nakonec jsem si nechala Noru van Hallen - Noro, ještě jednou moc děkuju, že jsem na Tvém blogu mohla začít...
Zbytek víkendu utekl jako voda a než se studenti stačili vzpamatovat, začalo vyučování. Sedmákům okamžitě došlo, že tenhle ročník bude to nejhorší, co je mohlo potkat, protože hlavně profesorka McGonagallová je dusila hned od pondělí. Nebyla samozřejmě jediná, ale jedině po jejích hodinách méně psychicky odolní studenti končili na ošetřovně, kde jim madam Pomfreyová musela dávat uklidňující nebo povzbuzující lektvary.
Vztahy mezi Lily a Jamesem, Rebeccou a Siriusem, Maisie a Remusem se skoro vůbec nezměnili, i když... Rebecca vyhlásila bradavickému proutníkovi válku, takže se teď hádali snad ještě víc než Lily s Jamesem, kteří se teď snažili jeden druhému vyhýbat. Lily totiž ještě pořád musela myslet na to, co ji James řekl a James byl na svou milovanou pořád ještě trochu naštvaný. Ani Maisie s Remem se spolu moc nebavili. Maisie stále vrtala v hlavě Remova slova "nechci ti to říct, abych tě neztratil" a Remus pořád sbíral odvahu, aby Mai o sobě pověděl pravdu, což ale nebylo vůbec jednoduché.
ooooooooooOoooooooooo
Asi tři týdny po začátku školního roku se Lily uprostřed noci vzbudila a vzpomněla si, že hned první hodinu mají lektvary a že zapomněla napsat pro profesora Křiklana pojednání o Lektvaru štěstí. Vyletěla z postele jako by byla plná mravenců, oblékla si župan a s rozsvícenou hůlkou, kterou držela mezi zuby, se snažila co nejtišeji najít vše, co bude k psaní úkolu potřebovat. Pak potichu vyklouzla z ložnice a zamířila do společenky.
Pomocí kouzla si rozdělala oheň v krbu a když se místností rozlilo teplo a světlo, posadila se do starého pohodlného křesla, rozložila kolem sebe několik knih a pustila se do psaní. Ani se jí nechtělo spát a lektvary ji bavily, takže za slabých dvacet minut měla pojednání napsané a uvažovala, co by teď mohla dělat. Nic moc jí ale nenapadalo, takže se rozhodla, že si přečte něco o Spavém lektvaru a že jí to třeba pomůže usnout. Po chvilce se jí opravdu začaly klížit oči, takže si lehla na rohožku před krbem a stočená do klubíčka tam usnula.
"Lily? Vzbuď se," ozval se jí u ucha něžný hlas a Lily se se zavřenýma očima usmála a zakroutila hlavou.
"Mě se nechce," zašeptala rozespale.
"Lils, nachladíš se. Oheň už vyhasnul. Tak, vstávej," přemlouval ji hlas znovu a Lily tedy neochotně otevřela oči.
"C- co tady děláš?" vyjekla, když kousek od svého obličeje uviděla tvář Jamese Pottera.
"Nechtělo se mi spát, tak jsem si šel sem dolů trochu protáhnout nohy," usmál se na ni James.
"Aha...no, já jsem musela napsat pojednání pro Křiklana a pak jsem tady nějak usnula. Tak...," Lily nevěděla, co říct.
Od rána, kdy na ni James vyjel ve Velké síni, uplynulo už spoustu času a ona nad tím vším hodně přemýšlela a i když se jí to vůbec nelíbilo, došla k závěru, že to bylo snad poprvé, co se James zachoval aspoň trochu dospěle a to se jí zaimponovalo. Proto teď byla celá nesvá a nervózní, protože James se evidentně začínal měnit a dospíval.
"Lily? Můžu se tě na něco zeptat?" podíval se jí James do očí a Lily se zatajeným dechem sotva znatelně kývla hlavou. "Nemohli bychom zkusit být alespoň přátele?"
Lily na něj vyvalila oči, protože nemohla uvěřit tomu, že by se James za tři týdny opravdu takhle změnil. "Myslíš to vážně?"
"Jo, myslím."
"Tak dobře, zkusíme to, ale...,"
"Ale co?"
"No, to rande pořád platí?" zeptala se Lily tiše a zrudla.
"To si piš, že platí. Přece si nenechám ujít takovou příležitost," zazubil se na ní James šibalsky.
"Tak fajn...no, já si půjdu asi lehnout do postele," řekla Lily.
"A nechceš zůstat tady? Samozřejmě jako kamarádi," navrhnul James a s očekáváním se na Lily podíval.
Ano, ano ano...
Pane Bože, co se to se mnou děje? Já že chci dobrovolně zůstat sama až do rána s Potterem? To přece není možný, to nejde....
Nech toho a řekni, že jo!!!
"Překvapivě jo...zůstanu tady," usmála se na něj Lily tak mile, že se James málem roztekl štěstím. Takhle se na něj totiž Lily usmála snad poprvé za tu dobu, co se znají.
James si tedy lehnul na rohožku k Lily a ta si (vůbec se nepoznávala) po nanovteřině:-D lehla ne bok vedle něj. Asi hodinu si pak ještě povídali o všem možném a když pak Lily usínala, pořád nemohla uvěřit tomu, že z ní a Potte...Jamese jsou přátelé a že s ním spí ve společence, kde je ráno každý nebelvírský student uvidí.
Aaaaaaa...To je postel? Moje? Cože? To se mi to jako zdálo?? Uuuuuuuuuf...
Hele,není jistý, že se ti to zdálo...radši se někoho zeptej...
Nabádaná svým vnitřním hlasem se Lily o překot hnala z postele, což se jí ale nevyplatilo. Zamotala se totiž do závěsů a s dušeným výkřikem dopadla na podlahu.
"Uhm...mohly byste mě rozmotat?" zaskřehotala Lily, která už se v sametovém závěsu opravdu dusila.
Nejdříve byl slyšet smích,ale pak už konečně Rebecca a Maisie vybalily Lily z jejího nového spacáku:-D. Zrzka zůstala s rudým obličejem ležet na zemi a přemýšlela, které ze svých kamarádek se má zeptat a jak.
Mai? Nevidělas třeba v noci, jak mě sem Potter nesl?
To zní pěkně blbě a navíc kluci do holčičích ložnic nemůžou.
Mamiiiiiiiiii....
"Ehm...Becco? Že jsme náhodou neměli úkol do lektvarů?"
"Náhodou měli. Chceš říct, že ho nemáš?" vytřeštila na ní Rebecca v předstíraném šoku oči, ale Lily ji právě přestala vnímat.
Sakraaaaaaa...tak zdálo se mi to nebo ne? Pane Bože, asi se budu muset zeptat Pottera. To mě zabije. Pomoooooooc...
"Lils?" Maisie jí mávala rukou před obličejem. "Není ti něco?"
"Co? Ne...jenom jsem se asi zbláznila...prosím, ať ten úkol nemám napsaný," mumlala Lily a holky na ní vyjeveně hleděly. Nějak nemohly pochopit zrzčiny myšlenkové pochody.
Zatímco ji kamarádky s vykulenýma očima pozorovaly, pobíhala Lily po pokoji, snažila se na sebe navléct uniformu, hábit, obout si boty, učesat se a mezi tím vším hledat úkol pro Křiklana.
"Neeeeeeeeeeeeeee!" zaúpěla, když pod postelí našla popsaný svitek pergamenu, na kterém se skvěl nadpis Pojednání o Lektvaru štěstí.
"Lily, vážně ti nic není?" zadívala se na ni Rebecca a teď už se tvářila opravdu ustaraně.
"Ne, jsem v pohodě, jenom mě děsně štve, že mám ten úkol napsaný? A víš proč? Protože to dokazuje, že to nebyl sen a já si za boha nemůžu vzpomenout, jak jsem se dostala do postele," vychrlila na ni Lily, pak si na záda hodila brašnu a vystřelila z pokoje jako dělová koule.
pěkný blog