1. Prolog

29. dubna 2008 v 20:19 | Dromeda |  Čti ze slov, mluv očima...
Dobrý večer přátelé... jistě jste si všimli, ž eje večer a jak jsem řekla, večer tu bude prolog... a tak tu je... moc vás prosím a zároveň děkuju za komentáře, i ty záporné, abych kdyžtak věděla, co se nelíbí... děkuju mockrát... Dromedka

Už jste někdy měli chuť všechno ze sebe dostat? Všem prozradit, co vás tíží? Říct kamarádce, jak moc jste na tom špatně? Jak moc vás to všechno mrzí? Přiznám se, že jsem tohle nikdy nepocítila… vlastně jsem nikdy nikoho takového neměla. Člověka, kterému se svěřit, kamarádku, na kterou se spolehnout… všichni takoví v mém životě chyběli.
Jmenuji se Eleanor. Kdybych měla kamarády, říkali by mi El… vždycky jsem si to přála. Je mi 17 a za pár měsíců budu slavit 18. Sama… Proč samota tolik bolí?
Můj otec je vážený kouzelník… vážený, protože zabil. Ještě, když jsem nebyla na světě, přidal se na stranu Pána zla. Kolikrát se málem neovládl a použil onu vražednou kletbu i na mne. Proč je strach nejmocnější zbraň na ovládání lidí?
Matku jsem nikdy nepoznala. Nevím, co se s ní stalo. V mysli se mi jen mlhavě objevuje pár vzpomínek na její veselé úsměvy, na její dětské hry. Proč vzpomínky nezůstanou navěky?
Sourozence už nemám. Říkám už, protože jsem měla sestru. Byla o rok a půl starší než já. Jednou se nepohodla s otcem. Vzal si ji do pracovny. Sestra byla vždy výbušná a nenechala se zastrašit, ani urážet. Matka už zde nebyla. Nemohla se o svou malou dcerušku postarat. Bylo slyšet křik a potom… ticho. Od té doby jsem ji už nikdy neviděla. Proč nejdou vzpomínky vymazat?
Chtěla bych věřit, že ji ještě někdy uvidím. Že se jí třeba povedlo zmizet, ukrýt… chtěla bych, ale nemohu. Znám svého otce až příliš dobře. Často se mi po ní stýská. Nikdy jsme si dobře nerozuměly, ale milovala jsem ji. Milovala jsem ji jako sestru… teď se pomalu ztrácí i v mé mysli. Nechci na ni zapomenout, ale schopnost otců ovládat své děti na mě působí stejně tak, jako působila na ni. Proč musí být láska takhle nebezpečná?
Chodím do Bradavic do sedmého ročníku. Bydlím ve sklepení s nejhorší skupinou lidí, jaké znám. Nejsou to přátelé, nejsou to kamarádi, jsou to známí. Známí, které byste si ovšem nepřáli nikdy poznat. Proč se Moudrý klobouk nikdy nemýlí?
Nesnáším tuhle kolej, nesnáším tyhle lidi…. Všechno je plné nenávisti. Nenávist k mudlům, nenávist ke kouzelníkům, nenávist ke všemu… možná sem ale opravdu patřím. Vždyť já sama nesnáším… nesnáším nenávist… Tak jaký je mezi nimi a mnou rozdíl?
Nechci vám tady ale vyprávět, co se stalo, ani co se mohlo stát. Bude mi 18, nastupuji do posledního ročníku kouzelnické školy a jsem ve Zmijozelu. Nemám kamarády, jen přísného otce, zapřisáhlého služebníka Pána zla. Chce, abych se vydala jeho cestou. Proč otcové určují budoucnost svých dcer?
Tolik otázek a tak málo odpovědí. Proč?
Přece jen vám něco řeknu. Pamatuji si jako dnes, když mě měl Moudrým klobouk zařadit.
"Aaa… mladá slečna Drakeová, vítám vás u nás" řekl tehdy chytře. Věřila jsem mu, a co mi udělal?
"Vidím, že jste z velice zámožné rodiny," jeho hlas byl tehdy velice tajemný. Něco skrýval, ale nechtěl mi to povědět. Může klobouk vůbec něco skrývat?
"Jsme jen poloviční rodina, matka odešla," odpověděla jsem, jak mě to otec naučil. Už v té době jsem ho nesnášela, jeho kruté tresty, jeho způsob výchovy. Jak neskutečně jsem byla ráda, že jsem v Bradavicích. Klepala jsem se… ale kdo by se nebál první den v nové škole?
"Je mi líto. V tvém srdci je spousta lásky a odvahy, která by se hodila do Nebelvíru." Proč to vůbec říkal? Proč mi dával naději?, " Ale vidím tu i nenávist a strach, který by se hodil do Zmijozelu," tehdy jsem ani nic jiného nechtěla, otec mě učil, že jedině ve Zmijozelu jako v plnohodnotné koleji můžu být jeho dcera. Ale proč tehdy klobouk prostě nemlčel? Proč tehdy jen nevyřkl Nebelvír a byl by konec?
"Nebojím se," zaprotestovala jsem tehdy jako malý prvňák. Otec mě učil nedávat najevo své pocity, neukazovat se zevnitř. Tenhle klobouk do mě ovšem viděl. Četl v lidech jako v otevřené knize. Proč zrovna on umí číst mezi řádky?
" Je mi to hrozně líto, ale dal jsem slib," zněl mi v hlavě jeho hlas, který nikdo jiný neslyšel. Tajemně, zlověstně, s lítostí, plný výčitek. " V tvém srdci je nenávist, zloba, strach a lež, a proto tvou kolejí bude… ZMIJOZEL" Byla bych přísahala, že než mi ho profesorka McGonagallová sundala z hlavy, řekl ještě něco ve smyslu, že tohle nechtěl, ale bylo mi jedenáct a hluk, který se ozýval od nedalekého stolu zmijozelských přehlušil všechno kolem. Vstala jsem pomalu a někde uprostřed duše hluboce raněná se vydala do společnosti lidí, které teď tolik nesnáším. Ucítila jsem na zádech něčí pohled. Mezi prvňáky, kteří už byli zařazeni, mě se zaujetím pozoroval právě jeden pár šedivých očí. Patřili jedinému člověku, kterému jsem kdy věřila. A seděli na úplně jiné straně Velké síně, u jiného stolu, v úplně jiné koleji. Proč zrada od přátel tolik zabolí?
Ačkoli mě pohledem přímo probodával a veselé jiskřičky, které tančili v jeho očích, kdykoliv jsme spolu mluvili, zmizely, byla jsem si jistá, že v hloubi duše nemůže pochopit, stejně jako já, proč právě já jdu tam, kam mířím. Do Zmijozelu. Jeho nová kolej byla Nebelvír a stejně jako doufal, že se tam dostane on, doufala jsem ve skrytu i já. Ale Moudrý klobouk nikdy nerozhoduje špatně a nikdy své rozhodnutí nemění. Proč?
Mohla jsem teď být vedle jediného člověka, který se cítil stejně jako já. Posadila jsem se a přijala několik poplácání po zádech. Nebyly ale plné hrdosti jako ty v Nebelvíru, byly prostě jen ze slušnosti. A to se pozná. Zvedla jsem oči a hledala pohledem jeho, Siriuse Blacka, toho, s kterým jsem si tolik rozuměla, a který teď musel stoprocentně vědět, jak se cítím.
Když jsem konečně našla to, co jsem hledala, jakoby mě polili studenou sprchou. Nejen že jeho oči byli šedé a tmavé, ale nyní mi i tu svou temnotu dával najevo. Nejen že v nich nebyli ony skotačivé plamínky dětského přátelství a porozumění, ale nyní byli plné i plamenné zloby a nepochopení. Nejen že vyzařovaly radost nad přijetím do vysněné koleje, ale i zlobu na člověka, kterému si myslel, že může věřit, na mě. Jak jen může nevědomost uškodit?
Po tváři mi stekla obrovská slza. Před 6 lety i teď v kupé spěšného vlaku do Bradavic. Naproti mně seděl hlouček upovídaných prvňáčků plných nedočkavosti, ale já jim nevěnovala pozornost. Proč taky? Tohle byl můj poslední ročník v Bradavicích, místě, které jsem nesnášela a přece tolik milovala. A oni? Nebelvírští, zmijozelští, havraspárští nebo mrzimorští, všichni seděli pohromadě, jeden vedle druhého, smáli se a rozhazovali rukama. Vyprávěli si příhody z prázdnin, zážitky s rodinou. S rodinou, která je milovala, ne jako mě nebo jako Siriuse Blacka, nás rodina nezajímala, on měl novou, lepší, milující… Potterovi. Ale já?… Já nemám žádnou. A žádnou nechci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Efka Efka | 29. dubna 2008 v 20:25 | Reagovat

Jupííí, mám 1. koment :) jsem ráda žes to rozepsala, vypadá to fakt moc zajímavě :) dobrý námět..... těším se na pokračování

2 Gigi Gigi | Web | 29. dubna 2008 v 20:41 | Reagovat

Luci...co napsat...tenhle prolog mě naprosto pohltil... vůbec nevím, co mám napsat,ale však ty mě určitě chápeš...něco tak chytlavého jsem snad ještě nečetla...moc krásné

3 Kayla Kayla | 29. dubna 2008 v 21:19 | Reagovat

nadhera strasne se tesim na pokracko.Myslim si, ze tahle povidka je zatim nejlepsi co tu mate!!!!!:-))(ale ty ostatni jsou taky super)

4 luckily luckily | Web | 30. dubna 2008 v 9:23 | Reagovat

jj, vypadá to hooooodně zajímavě... určitě by to chtělo pokráčko!!!!

a mám dotaz, kdy bude další kapča k Never say never??

5 Gigi Gigi | 30. dubna 2008 v 12:41 | Reagovat

to luckily: noo, pracuju naní, ale teď jsem neměla skoro vůbec čas, ale tak zítra a v pátek něco zkusím napsat

6 Lia Lia | 30. dubna 2008 v 13:34 | Reagovat

ouuu...noo pekné..

7 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 30. dubna 2008 v 19:44 | Reagovat

Nádherný, krásně pojatý, procítěný, fakt krásný:)

8 annetta annetta | Web | 1. května 2008 v 19:23 | Reagovat

to je nádhera....vážně se ti to moc povedlo:)

9 Kattelin Kattelin | 12. června 2008 v 14:27 | Reagovat

jedním slovem : NáDHERA

10 jayne jayne | Web | 16. července 2008 v 23:34 | Reagovat

zaujalo ma to..velmi..som zvedava na prvu kapcu..kedy bude pokracko ??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.