Prolog

31. března 2008 v 19:22 | Gigi & Dromeda |  Kniha
Tak začínáme s tou naší knihou... je to hroooozně složitý, takže to nebudu nijak moc popisovat. Samozřejmě, abych vás nalákala... je to o dvojčatech, minulosti, přítomnosti, lásce, přátelství, intrikách, naschválech, snad trochu srandy... TELENOVELA to není.... děkujem za komentáře...

Byla noc. Venku se rozpoutala zuřivá bitva - blesk stíhal blesk a hrom stíhal hrom. Nemilosrdný vítr lámal větve stromů a strhával z nich listí.
V neosvětlených chodbách soukromé porodnice zněl kvílící vítr jako vytí hladové vlčí smečky a zář blesků působila zlověstně.
Byla to stejně temná a bouřlivá noc jako kdysi dávno ve středověku, noc, kterou už si snad nikdo nepamatoval. Jen několik zasvěcených čekalo každý rok, až ta noc zase přijde a s ní i dlouho očekávaná naděje, která se už kdysi zrodila, ale byla ztracena. A zrovna dnes přišla ona osudná noc a čekání na naději se naplnilo.
Sara Bailey(ová) ani její manžel Jeffrey Bailey neměli nejmenší tušení, že se děje něco výjimečného, něco, co navždy změní něčí osud…
Oba mladí manželé si přáli jen jediné: aby se jejich děťátko narodilo zdravé a v pořádku. Tomu se ani nelze divit a nelze se divit ani tomu, že oba byli docela vyděšení, protože kvůli bouři vypadl proud a Sařina doktorka a přítelkyně Angelina Cameron(ová) se k nim nemohla dostat. Byl s nimi pouze mladý nervózně vypadající doktor Matthews a dvě zdravotní sestřičky.
"Jestli se Saře nebo dítěti něco stane, odskáčete si to, Matthewsi," obrátil se rozzuřený Jeffrey na mladého doktora.
"Jeffe, uklidni se, ano? Teď potřebuju oporu a ne naštvaného manžela, který chce zabít jediného člověka, co mi může pomoci při porodu," zašeptala tiše Sara a zkřivila tvář bolestí, když přišla další kontrakce.
"Ano, pane Bailey, Sara má pravdu. A navíc jsem vás už ujistil, že se Saře ani dvojčatům nic nestane," ozval se Matthews poněkud bojácně.
"Dvojčatům? Co pořád máte s těmi dvojčaty? Už jsem vám to říkala několikrát a Angelině také, že v našem rodu se rodí jen jedno dítě. Je to tak od…no, prostě to tak vždycky bylo," vyjela na doktora Sara, která už byla značně zesláblá a chtěla mít porod co nejdříve za sebou.
"No, jak myslíte, Saro, ale já vím, co Angelina viděla na ultrazvuku…no, teď vás prohlédnu, ať vidím, jak jsme daleko. Sestro, pojďte svítit!"
"Takže, Saro, jdeme na to," zahlaholil Matthews nadšeně a pokračoval, " až vám řeknu, tak zatlačíte, ano? Tak…teď…"
"Zatraceně tohle nepůjde," prohodil Matthews ke starší sestřičce. "Ty mimina musí být asi něčím blokována, ale nenapadá mě čím."
"Pane doktore, neměli bychom přece jen provést císařský řez? Paní Sara nevypadá vůbec dobře. Ona sice vždycky byla taková drobounká, ale teď jakoby se úplně ztrácela před našima očima. Je strašně zesláblá," odpověděla Abigail a starostlivě pokukovala po nastávající mamince.
"Abigail, provést v téhle tmě císařský řez? To je čiré bláznovství…ale máte
pravdu. Musíme to aspoň zkusit, protože když ne, všechny tři ztratíme," rozhodl
doktor Matthews. Pak se zhluboka nadechl a vydal se oznámit Jeffreymu, jak se rozhodli.
"Je to jediná možnost?" zeptal se Jeffrey.
"Ano, pane Bailey. Opravdu mě to mrzí, ale kdybychom se dál pokoušeli o přirozený porod, Sara ani děti by to nemuseli přežít. V tuto chvíli je císařský řez to nejlepší možné řešení."
"Dobře, ale chci být u toho." Matthews přikývl a odešel se připravit.
"Dobrý Bože…vidíte to, co já?" zvolal Matthews překvapeně, když asi po dvou hodinách bral opatrně do rukou dvě miminka - opravdu to byla dvojčata. Nebylo poznat, jakého jsou pohlaví, protože k sobě byla pevně přitisknuta a drobounkýma ručičkama se objímala jako by se bála, že je někdo rozdělí. Byla potichu, neplakala, ale přesto všichni věděli, že jsou naživu, protože bylo vidět, jak zhluboka dýchají. Nakonec je však musel doktor Matthews od sebe jemně oddělit, aby mohli přestřihnout pupeční šňůry a omýt je. A v té chvíli se spustil cirkus - holčička i chlapeček, jak bylo po jejich oddělení patrné, propukli v takový pláč, že musel být slyšet až ve městě. Sestřičky je proto rychle vzaly do náručí, a zatímco se Matthews staral o Saru, omyly je, zabalily do teplých přikrývek a položily vedle sebe do přichystané postýlky.
Jeffrey stál uprostřed místnosti neschopen slova. Mají dvojčata, vážně se jim narodila dvojčátka. Bože, Sara bude nadšena, až se to dozví, určitě už si nic nepamatuje. Pak zamířil k postýlce a pohlédl na své děti, které nespaly, jak by to udělaly jiné děti, ale upíraly na svého pyšného otce dva páry úplně stejných smaragdově zelených očí- Sařiných očí.
"Miláčku, děkuju," řekl Jeffrey a políbil Saru na čelo. Ležela čistě oblečená v pohodlné posteli v jednom z nemocničních pokojů a právě se probírala.
"Je Nathan v pořádku?" zeptala se mdle.
"Jak si můžeš být tak jistá, že máme kluka?" škádlil ji Jeff.
"Protože v naší rodině -"
"- se rodí pořád jenom muži. Ano, to už jsem slyšel několikrát, ale ty sama jsi přece světlou výjimkou" pousmál se Jeff a dodal: "Zlato, opravdu máme dvojčata, jak říkala Angelina i Matthews. Chlapečka a holčičku."
"Cože? To myslíš vážně?" Sařiny oči se zalily slzami štěstí. "Ukaž mi je, prosím."
Jeffrey tedy uchopil pojízdnou postýlku a přistrčil ji k Saře.
"Bože, vy jste tak nádherní," vydechla Sara, když pohlédla do postýlky. Uviděla malinkou holčičku s měděnými vlásky, o něco většího chlapečka s černými a obě miminka měla její zelené oči.
"Ach…já...vůbec...totiž jsem tak zaskočená. Samozřejmě, ty jsi Nathan (a usmála se na syna), ale ty drobečku...jak se budeš jmenovat ty?" ptala se Sara bezradně své dcery, vpíjela se očima do těch jejích a pak...
"Hope. Budeš se jmenovat Hope."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Efik Efik | 1. dubna 2008 v 16:12 | Reagovat

Prolog hodně zajímavý... velké lákadlo, abych se těšila na další kapitoly :)

2 wlkeR wlkeR | Web | 20. května 2008 v 8:56 | Reagovat

Hm, no, ještě že nejsem genetik.)

Zatím je to napsané opravdu hezky, jen bych upozornil na opakování slov a výrazů, které někdy sice může přispět k dramatičnosti, ale 3x napsat "noc" v jednom krátkém odstavci už přeci jen trochu bije do očí.

Odstavcové členění textu je příjemné, jen s těmi "akčními" závorkami v přímé řeči už to taková sláva není, pokud nejsem sto let za opicema (říká bojovník za obnovení přechodníků.)

Děj je dobrý, jména jsou kupodivu přehledná, přestože je mají všechny postavy - na druhou stranu já jsem Angličtinář a nedělají mi problémy; ale třeba taková moje babička by takovou knížku zahodila jen proto, že by měla v guláš v postavách.(

Doufám, že mé zhodnocení bylo dostatečně objektivní a konstruktivní, jedu dál.

3 ♫ May ♫ ♫ May ♫ | Web | 6. října 2009 v 20:09 | Reagovat

Hezky napsané a pěkný bloQ =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.