Poslední rozloučení

31. března 2008 v 15:30 |  Chvilka poezie
Tohle je básnička, kterou jsem psala už kdysi, možná když jsem měla nějakou ojedinělou duševní krizi. Každopádně, kdo ji pochopí, ať mi napíše, nejen co si myslí, ale i vysvětlení... díky mockrát...

Se svými blízkými vstříc osudu kráčí,
Nemá čas, to život ji tlačí.
Odešla mláda, tak jako nemluvně,
Říká si smrt, snad trochu omluvně.
Odešla mláda, však teď vykvet strom,
Co sadil jí Ďábel, nebo snad On?
Slzy ho kropily, úsměv zas hřál,
A teď kráčí ke konci, jak si to přál.
Když píseň skončila, zavřel jsem oči,
Spatřil jsem ji, jak k nebi se točí.
Natáhne ruce, dlaně v pěst,
Tak mizí ona. Všechnu čest!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gigi Gigi | 31. března 2008 v 21:01 | Reagovat

taky moc pěkná...jak jinak:-)

2 Efik Efik | 10. dubna 2008 v 20:58 | Reagovat

fakt pěkná :)

3 to jsem ja to jsem ja | 11. dubna 2008 v 8:38 | Reagovat

Básně jsou krásné, moc se mi líbí.

4 Irene Irene | Web | 13. října 2008 v 18:14 | Reagovat

Teda, fakt.....umíš psát........ veršovat............a já se můžu jít zahrabat;o)

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 5. prosince 2010 v 9:21 | Reagovat

Mám nějakou podivnou averzi ke slovu mláda, takže jakmile ho někde vidím utíkám pryč, ale u téhle mi to kupodivu vůbec nevadí. Líbí se mi poslední dva verše. Připadala jsem si, jako bych to viděla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.