Kap. první - Vždycky to může být horší (4.část)

31. března 2008 v 19:39 | Gigi & Dromeda |  Kniha
Tak tohle jsme vážně nečekaly a doufáme, že vám to nebude vadit... :) Vaše Dromeda a Gigi...

Zatímco takto zuřil, Hope na záchodcích byla v koncích. Na to, aby vylezla oknem, nebyla ani dost vysoká, ani dost silná, a aby utekla, neměla ještě dostatek sil. Seděla na zemi, koukala na dveře a přemýšlela o tom, co se právě odehrálo.
"Možná jsem mu neměla říkat, že je arogantní a namyšlenej… možná jsem to přece jen přehnala. S tím nosem měl pravdu… a co? Není zase tak ošklivej, ale…" zarazila se v půlce věty. Kouř z chodby si hledal další místa, kde by se mohl rozpínat a vybral si právě záchodek, kde seděla opřená o zeď Hope, kde dumala nad Jeremym. Nejprve se dral jen jako slabý proužek pode dveřmi, teď už se ovšem začal valit v obrovských vlnách i kolem dveří. Hope bylo jasné, že za chvíli tady bude nedýchatelno. " To už snad ani nemůže být horší," pomyslela si Hope. Pokusila se postavit na nohy, ale ty jako by vypověděly svou funkci. Začala se tedy belhat po čtyřech pryč směrem ven z místnosti, na chodbu, protože nic lepšího ji v té chvíli nenapadlo. Snažila se mít hlavu co nejníže to šlo, protože to byla jedna z mála věcí, které si z hodiny chemie pamatovala. Kouř stoupal ke stropu, a tak jí bylo jasné, že u země by mohla trochu čerstvého vzduchu ještě nabrat. Chvíli se o to taky pokoušela, ale po pár minutách se místnůstka naplnila kouřem, a protože neměl kudy utíkat ven, vytlačil všechen dýchatelný vzduch někam do ztracena. Hope už teď byla naprosto bezradná. Opět se jí začaly mlžit oči a štiplavý kouř ji dusil a zalézal jí všude, kde mohl. Připadala si jako na kolotoči. Po krátké chvíli se jí začalo mísit všechno dohromady. Natáhla ruku směrem ke dveřím. Uvědomila si, že v nich někdo stojí. V té chvíli se jí před očima zatmělo.
--*-
"Hope? Kde jsi, Hope?" pokřikoval Nathan a prodíral se davem spolužáků stojících před hlavním vchodem Blackpoolské střední. V dálce bylo slyšet houkání sirén, které přijížděli odněkud z daleka.
" Neviděl jsi moji sestru? Asi takhle vysoká, zrzavé vlasy. Ne?" ptal se se strachem v hlase všech přítomných kolem, i když oni mu odpovídali jen kroucením hlavy. "Nikde tu není," oznámil tichým hlasem Michaelovi, který stál opodál a vyptával se nějaké hnědooké dívky na tu samou otázku. "Neviděl jsem ji vybíhat a tady taky není. Miku, mám divný pocit v břiše. Co když se jí něco stalo?"
"Uklidni se, prosím tě. Nic jí není. Určitě se někde s někým vybavuje," odpověděl Michael lhostejně a otočil se zpět na dívku. Ta na něj koukala trochu vystrašeně, jakoby jí otázka ohledně Hope připadala ještě nesmyslnější než to, že kouř z laboratoře pohlcuje celou školu.
"Ne, ty ji neznáš. Ona by nás tu nenechala. Hledala by nás. To nepochopíš," řekl Nathan nervózně. Byl naštvaný, že ho jeho spolužák neposlouchá.
"Tak mi to vysvětli!" vyjel na něj prudce Mike a dívka s hnědýma očima raději ustoupila o několik kroků dál.
" Jsme dvojčata. A já vím, že se jí něco stalo. Prostě to tak máme odmalička," odpověděl a pokoušel se prodrat davem lidí zpět ke vchodu. Michael se, i když nechtěně, cpal za ním. " Jdu tam."
"To nemůžeš. Copak nevíš, že se tam nedá dýchat? Nevíš, co říkala Jerniganová?" zastavil se Michael rázně a zůstal nevěřícně hledět na nově přistěhovaného chlapce, který se mu ovšem s rychlostí ztrácel z očí. " Počkej na mě přece," vykřikl ještě, ale Nathan už byl pryč. V záplavě spousty hlav neměl Michael nejmenší šanci znovu ho najít.
Nathan se zatím dral tak rychle, jak mohl, směrem ke vchodu. Žádní učitelé tam nebyli, pokoušeli se totiž spočítat své žáky někde vepředu celého zástupu, kde byli ještě seřazení. Vchod tedy nikdo nehlídal. Nathan se ani nerozhlížel, popadl kliku a prudce s ní škubl. Pokusil se vklouznout do dveří co nejrychleji, ale nebylo to dostatečně rychle, aby ven nevyklouzla vlna zeleně zbarveného dýmu. Na čerstvém vzduchu se ale rozpustila a nikdo si jí v jasném dni nevšiml. Nathan si zakryl ruku kapesníkem a utíkal zpět do třídy. Vůbec nevěděl, kde má sestru hledat, ale tím víc si byl jistý, že je někde uvnitř. " Hope?" zakřičel do neprostupného dýmu a přitom se ho nepatrně nadechl. Musel párkrát do kapesníku zakašlat, ale už si to ani neuvědomoval.
"Tady jsme!" ozval se chlapecký hlas asi 20 metrů vpředu. Nathan se nerozmýšlel a rozběhl se kupředu. Uviděl nějaký temný stín. Po chvíli si uvědomil, že je to postava podpírající druhou. Nejprve uviděl rudé vlasy, potom i malou postavu Hope. V té chvíli bylo Nathanovi jedno, kdo je ten druhý, který sestru podpírá, hodil si její volnou ruku kolem ramen a společně ji táhli ven.
"Už jenom kousek," říkal s nadějí v hlase spíše sestře než druhé postavě. Ta na něj otočila hlavu a on si teprve teď všiml, kdo je. Byl to Jeremy. Nathan na chvíli zastavil a nevěřícně na chlapce mrkal. Po chvíli si ovšem znovu uvědomil, kde jsou, a dal se do rychlé chůze. Světlo, které sem zářilo skrze dveře, bylo pro Nathana něco jako maják, který udával směr. Po krátké chvíli, která jim ovšem v chodbě beze vzduchu připadala jako věčnost, se konečně dotkl s vítězným výrazem kliky. Ve chvíli, kdy otevřel, se jím prohnala vlna úlevy a na tváři se mu objevil šťastný výraz. Nádvoří před školou se v době jejich přítomnosti jen minimálně vyprázdnilo, ale to jim teď nevadilo. Nathan pohlédl na svou sestru. Vypadala zničeně, kulhala, vlasy měla rozcuchané a oči rozmazané, ale i přesto se usmívala. Společně se davem protlačili až k učitelům. Nathan zahlédl profesora Darwella, který se se starostí rozhlížel kolem. Nedaleko stál Michael, bavil se s Jerniganovou a s černovlasou francouzkou. Hope už chodila pomalu sama, proto se teď podpírala jen o Nathana, který se snažil upoutat Michaelovu pozornost. Když se mu to konečně podařilo, všiml si jich už i Darwell a kolébavým krokem se k nim rychle blížil.
" Není vám nic?" ptal se ze starostí v hlase. Zvedl svou mohutnou ruku do výšky a dal tak signál skupince záchranářů, kteří okamžitě dvojčata popadli a táhli je směrem k sanitce. Jeremy se zatím vytratil, i když daleko se nedostal, protože po chvíli ho zase spatřili hned vedle v sanitce. Všem třem nasadili dýchací masky, i když teď, když byli venku, to už bylo zbytečné.
" Co si tam, prosím tě, dělala?" podíval se Nathan s přehnanou starostí na Hope, když si sundal masku, a čekal na odpověď.
Krátce a se vztekem se na něj podívala a potom zcela ironicky pronesla: "Sázela kytky, toho sis nevšiml?" Nechtěla na něj zareagovat tak prudce, ale byla stále rozzuřená z předešlých událostí a ještě pomalu nevěděla, co říká. " Promiň," dodala po chvíli, když spatřila bratrův dotčený výraz a uvědomila si, kdo ji vlastně zachránil. Na Jeremyho se jí teď nechtělo myslet.
"Dobrý. Co se tam vlastně stalo?" pokračoval zvědavě Nathan. Hope už se chystala k odpovědi, když tu se objevil Jeremy a s plameným vztekem v očím řekl: "Jestli já jsem arogantní a nafoukanej, tak ty si teda pěkně sobecká. Jo a… jseš sice hezká, ale nikdy bych s tebou nechodil. To radši Lunu nebo Paris." Otočil se a pyšně odkráčel pryč. Hope složila hlavu do dlaní, zatímco Nathan jen nevěřícně koukal.
"Co to mělo znamenat?" podíval se zaraženě na Hope. Pozvedla oči a s naprostým vyčerpáním pronesla: "To už snad nemůže být horší."
Nathan pohlédl na svou sestru, na její vlasy, rozmazané oči, zlomený podpatek a s klidem odpověděl: "Kdepak sestřičko, vždycky to může být horší."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Efik Efik | 1. dubna 2008 v 17:26 | Reagovat

1. kapitola je fakt dobrá... holky jen tak dál :))

2 wlkeR wlkeR | Web | 20. května 2008 v 11:49 | Reagovat

Zajímalo by mně, co se z toho vyvine. Zatím to nijak nevybočuje z řad celých legií povídek podobného žánru, snad jen že to není žádná prachmizerná fanfikce, to hluboce oceňuji. Prolog sliboval nějaké to tajemno, doufám, že už se ho brzy dočkáme v nějakém méně vědecko-fantastickém provedení (protože, přiznejme, ani kdybyste vyhodili do vzduchu celý sklad kabinetu chemie, bez přidaných několika tun TNT by to sotva zahltilo jedinou třídu, natož celou budovu. Navíc se všechny pokusy s těkavými a čoudivými látkami musejí provádět v digestoři, a jestli ta úča porušila předpisy natolik, že se vykašlala na tohle, tak bych jí normálně zavřel.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.