1.kapitola-PRAVDA (2.část)

31. března 2008 v 17:40 | Gigi
a tady je pokráčko...

"Netýká se to jen tak náhodou téhle bouřky a taky toho, že mi dneska ráno jeden hodně zvláštní chlapík řekl: dobré ráno, slečno Tar-Míriel. Dneska to přijde,že? a pak taky toho, že mi paní Stathamová odpověděla na pozdrav? Víte, už ráno jsem se probudila s takovým hodně divným pocitem, že se dneska něco stane," odpověděla Lucy, aniž by přestala vyhlížet z okna.
"No, vidím, že jsi víc vnímavá, než jsme si mysleli a proto nebudu nic zapírat. Ano, dalo by se říct, že všechny ty události jsou s tím, co ti chceme říct, spojeny," řekl Bran a pak dodal: "Takže, Lucy… jsme čarodějové a ty- jako naše dítě- jsi čarodějka. Navíc jsi po mamce zdědila schopnost telepatie a z její strany ti také v žilách koluje elfí krev."
"COŽE???" vyjekla Lucy a dívala se na rodiče jako na blázny. "To jako myslíte kouzelnické hůlky, démony, elfy, lektvary, zaříkadla a všechny tyhle věci? To je tedy pěkně hloupý narozeninový vtip."
"Lucy,ale to není vtip. Všechno, co tatínek řekl, je pravda. A ano, myslíme hůlky, démony a všechno ostatní a taky školy, kde se magie vyučuje," řekla Helen poněkud zaraženě.
"Počkej,mami…to jako fakt? Myslíte to vážně?" ptala se stále nedůvěřivě Lucy.
"Ano, myslíme to smrtelně vážně, ale pokud nám stále nevěříš, tady máš důkaz." A Helen se postavila, z kapsy kalhot vytáhla pravou kouzelnickou hůlku, elegantně s ní mávla a Lucy v klíně přistála záplava květin nejrůznějších druhů.
Lucy chvíli tiše seděla a vyjeveně zírala na tu hromadu květů, která se jí jen tak z ničeho nic objevila na klíně. Pak jí začalo docházet, že to, co se teď děje, je pravda a že jsou její rodiče i ona opravdu kouzelníci.
"No…tedy….vůbec nevím, co mám říct. I když jsem tušila, že se něco stane, tohle jsem rozhodně nečekala, ale jsem moc ráda, že jste mi to řekli, protože to zní opravdu skvěle," vykoktala konečně ze sebe a usmívala se při tom od ucha k uchu.
"Lucy, jsme opravdu rádi, že máš takovou radost a že nám věříš, ale musíme tě tak trochu zklamat. Víš, tohle všechno sice zní skvěle, ale myslím, že až se dozvíš všechny podstatné a nebezpečné věci týkající se světa magie, už ti to tak skvělé připadat nebude," chladili její nadšení rodiče, protože tady bylo ještě několik věcí, které potřebovali probrat a věděli, že Lucy se nebudou vůbec zamlouvat.
"To je mi jasné, že svět magie nemůže mít jenom světlé stránky, ale než se dostaneme k tomu zbytku, tak bych se chtěla na něco zeptat: můžu o tom někomu říct? Totiž…ostatní lidé ví, že mají za
sousedy čarodějky a kouzelníky?"
"Ne, nikdo o nás neví. Kouzelníci a čarodějky žijí v utajení od dob středověku, kdy začaly hony na čarodějnice. Schováváme se před dalty - tedy těmi, co neumí kouzlit - aby nás nemohli odhalit. Myslím, že žádný kouzelník si nepřeje, aby byl odhalen" odpověděla Helen.
"Aha…to dává smysl. A ještě bych měla jednu otázku. Ty divné věci, co se dnes děly, měly fakt něco společného s tím, že jste mi řekli, že jsem čarodějka?"
"Ano, vlastně se děly právě proto, že jsme se chystali ti o tom říct. Je to hodně složité, takže tě teď nebudeme zatěžovat podrobnostmi. Prostě takové zvláštní věci se děly zatím jen dvakrát - když se o svých schopnostech dozvěděla tvá babička Tar-Míriel - mimochodem v kouzelnickém světě se jmenuješ Allin Tar-Míriel - a pak když se to samé dozvěděl Mothrod, nyní zvaný Strašný. Už jsi zřejmě pochopila, že takové dění je velice vzácné a stává se pouze tehdy, když se o svých schopnostech dozví velmi mocný kouzelník nebo čarodějka," řekla Helen.
"Chceš tím říct, že já jsem mocná čarodějka? Mami, tak to už je ale opravdu trochu nesmysl," řekla Lucy už zase trochu nedůvěřivě, ale hned na to nadšeně dodala: "Allin Tar- Míriel…to je krásné jméno…takže od teď jsem Allin."
"Ano, od teď jsi Allin a ujišťuji tě, že z tebe opravdu bude velice mocná čarodějka. Máš to v krvi. Kdybys svou babičku znala, věděla bys, že jsi jak vzhledově tak povahově celá ona, proto tě ten kouzelník na ulici oslovil slečno Tar-Míriel," řekl Bran.
"No, Allin…teď ti tedy řekneme několik dalších věcí o kouzelnickém světě a také ti sdělíme jedno naše rozhodnutí," pokračovala Helen o poznání vážnějším tónem.
"Nejdříve by tě možná zajímalo, proč jsme ti o tom, že jsi čarodějka, řekli zrovna dnes. To proto, že na kouzelnickou školu Mantvu, kde jsme se s tatínkem seznámili a kde studují všichni britští kouzelníci a čarodějky, se nastupuje ve třinácti letech. Vždy když kouzelníci dosáhnou tohoto věku, dostanou z Mantvy dopis, kterým jim oznámí, že byli přijati. Ten dopis přijde vždy asi tak pět dní po narozeninách a my jsme nechtěli, aby tě překvapil," vysvětlovala Helen.
"No, myslím, že kdybyste mi to neřekli a ten dopis mi opravdu přišel, asi bych to považovala za hodně špatný vtip. A mami, není to divné odcházet ve třinácti ze školy?"
"Kouzelníci daltovské školy nenavštěvují. Do jedenácti let jsou doma a pak by měli dva roky navštěvovat něco jako přípravku než ve třinácti nastoupí na Mantvu. Tys tam nechodila proto, že jsme už nechtěli mít s magií nic společného."
"A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, co jsme ti chtěli říct," navázal Bran. "Jak už jsme se zmínili, v kouzelnickém světě není jen dobro a dobří kouzelníci a čarodějky. Jsou tam i takoví, kteří se dostali na scestí a zvolili si být zlí. Jsou to démoni, čarodějnice a černokněžníci.
Nejhorší z nich je Mothrod Strašný. Víš, je to napůl čaroděj a napůl démon a díky tomu je velice mocný…no a myslím, že zbytek by ti asi měla dopovědět mamka."
"Dobře…když byl Mothrod na vrcholu své moci, nikdo se mu neodvážil postavit. Nikdo až na mou matku. O jejich souboji se píše snad ve všech kouzelnických knihách, protože to byl strašný souboj a jeho výsledkem bylo, že Mothroda tak oslabil (skoro zabil), že musel uprchnout a začít se skrývat. Nikdo nevěděl, kam se poděl, ale skoro všichni si mysleli, že zemřel. To ovšem nebyla pravda a našlo se mnoho kouzelníků a čarodějek, kteří se o tom snažili kouzelnické společenství přesvědčit. Nikdo ale nechtěl slyšet o tom, že se Mothrod skrývá někde v podsvětí a že mu jeho nejvěrnější pomáhají získat zpět jeho někdejší moc.
Co se týká tvé babičky…ta zemřela. Ač jí byla dána nesmrtelnost elfů a veškerá péče jejích elfích příbuzných, utrpení a bolest, které během souboje a vlastně během skoro celoživotního boje proti zlu, zažila, byly natolik obrovské, že jim podlehla. Pro celý svět magie to byla obrovská rána, ale nikdo netrpěl tak jako její nejbližší rodina. Mě bylo tehdy pět a tvé tetě Rorien sedm. Pořádně jsme nechápaly, proč jsme najednou bez mámy a co se to kolem nás děje. Naštěstí tvůj dědeček a všichni ostatní příbuzní se o nás úžasně starali, takže jsme i přes to všechno měli krásné dětství a ve třinácti letech, jsme jako ostatní kouzelnické děti, nastoupily na Mantvu.
Když jsme potom o Vánocích 1988 měli na Mantvě vánoční hostinu, stalo se něco, čemu už skoro žádný kouzelník nevěřil nebo spíš věřit nechtěl - Mothrod se vrátil.
Celých třináct let se opravdu skrýval v podsvětí a sbíral tam zpět své síly i přívržence. Za celou tu dlouhou dobu nechtěli kouzelníci a čarodějky poslouchat pravdu a teď se stalo to, čeho se děsili ve svých nejtemnějších snech.
Já je za to neodsuzuji, protože Mothrod napáchal za tu dobu, co byl na vrcholu moci, tolik zla a vyvraždil tolik kouzelnických rodů, že nikoho odsoudit nemohu. Ironií je, že základ své moci, kterou k tomu všemu použil, získal při studiu na Mantvě.
Mothrod byl tedy zpět a každý se musel rozhodnout, na kterou stranu se přidá. Našlo se mnoho a mnoho kouzelníků a čarodějek, kteří se přidali k Mothrodovi, ale těch dobrých bylo i tak o hodně víc. A ti se sjednotili pod vedením Abrahama Phoenixe, což byl v té době ředitel Mantvy a velice mocný kouzelník. Na ples už nikdo nemyslel a každý, kdo chtěl a bylo mu osmnáct, začal okamžitě s Phoenixem plánovat, jak Mothroda zase alespoň oslabit. My, kteří jsme byli v posledním ročníku, jsme samozřejmě museli nejdříve Mantvu dokončit, abychom Phoenixovi k něčemu byli, protože nekvalifikovaný kouzelník by jen překážel. To také nebylo vůbec jednoduché, protože Mantva musela neustále čelit útokům Mothrodových přívrženců, kteří se snažili ji ovládnout a přetvořit na zlou. Nikdy se jim to nepovedlo. Ať už díky tomu, že ji bránili odvážní a skvělí kouzelníci a čarodějky a nebo díky tomu, že tam leželo kouzlo mocnější a starší než si uměl kdokoli představit, Mantvu prostě dobýt nemohli a my jsme po jejím dokončení mohli posílit řady kouzelníků bojujících na straně dobra. Byla to nebezpečná práce a mnoho z našich přátel a spolužáků za ni zaplatilo zdravím nebo životem, ale my jsme věděli, že to, co děláme, je správné a to nám pomáhalo jít dál.
Ač na to nebyla nejvhodnější doba, v říjnu 1989 jsme se s tvým otcem vzali a v listopadu jsem zjistila, že jsem těhotná. Okamžitě jsme opustili jak odboj tak i svět kouzel, abychom tě ochránili, přerušili jsme veškeré kontakty a začali žít jako daltové, ale i přesto jsme se dozvěděli, že v den, kdy
ses narodila, Abraham Phoenix zemřel. Několik dní před svou smrtí nás ještě vyhledal, aby nám řekl, že se kdykoli můžeme vrátit do našeho světa, protože takových kouzelníků jako jsme my, prý bude potřeba vždy.
Pravdou je, že i když se snažíme žít jako daltové, zprávy z kouzelnického světa k nám i tak občas dolehnou, protože když už se jednou narodíš jako kouzelník nebo čarodějka, nikdy se nemůžeš od kouzel úplně distancovat. Proto také víme, že kouzelnický svět je za těch skoro patnáct let bojů dobra se zlem velice oslaben a to nejen tady v Británii. Všude obchází hrůza, děs a strach. Lidé už pomalu nevěří ani sami sobě. Nebýt toho, že po Phoenixovi se ředitelkou Mantvy stala Alexandra McNoelová, dobro by ze světa kouzel úplně vymizelo. Ona však naštěstí stále chrání Mantvu i všechny mladé kouzelníky a čarodějky tam před zlem venku a také vede úspěšné útoky proti Mothrodovým přívržencům, takže i v jejich řadách jsou velké ztráty.
Tak to je všechno, co bys měla vědět.
Víš, my jsme ti nikdy nechtěli říct, kdo doopravdy jsi. Bláhově jsme si mysleli, že když jsme odešli, že se u tebe nikdy neprojeví kouzelné schopnosti. Jenomže ty se projevovaly už od tvého dětství a teď jsou čím dál silnější a navíc je tady také ten dopis z Mantvy.
Jsme ale rozhodnutí, že i když ti přijde, ty na Mantvu nenastoupíš, protože je to velmi nebezpečné a zvlášť pro tebe," dokončila Helen vyprávění, při kterém Allin ani nedutala. Při vyprávění své matky sice Allin mlčela, ale teď se v ní začalo všechno bouřit, takže už dál mlčet nemohla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.